Rozběhla jsem se ke dveřím. Chrise jsem odstrčila stranou. Nečekal to a já jsem se dostala na chodbu. Seběhla jsem schody a zapadla jsem do náhodný místnosti. A hele, na posteli seděla smutná Ingrid. Benedikt tady nebyl. Seděla ke mě zády. Mírně se třásla. ,,Ingrid?" Promluvila jsem. Ona se okamžitě otočila. ,,Kate!" Vykřikla a vyskočila z postele. Rozeběhla se ke mě. Objala mě. ,,Už tě nepustím." Špitla mým směrem. Ale za námi se otevřely dveře. S Ingrid jsme odskočily ode dveří. Držely jsem se silně za ruce. Ve dveřích stál Benedikt i Chris. Ingrid mě objala. Objala jsem jí taky ale pohledem jsem propalovala osoby ve dveřích. ,,Ingrid?" Benedikt promluvil směrem k Ingrid. Ta sebou cukla a objala mě ještě pevněji. Kdybych chtěla, z jejího sevření jsem venku rychle, ale já nechci. Vžila jsem se do role té silné. Musela jsem jí chránit. Benedikt se rozešel k nám. Ingrid jsem strčila za sebe a postavila jsem se vstříc hrozbě. Ale Benedikt mě jen silně chytil za předloktí. Nemohla jsem se dostat z jeho sevření. Měl pevný stisk. Jen ho zesílil a já měla pocit, že mi rupnou kosti. ,,Dost. Nech jí." Ingrid najednou stála na nohou pevně vedle mě a chytla Benedikta za ruku. Ten stisk úplně uvolnil a překvapeně na ni pohlédl. Ingrid mě jednou rukou silně držela kolem břicha, aby mě neztratila. Taky jsem jí tak chytila. Budeme spolu. Navždy. Nemůžou nás rozdělit. Nesměj. Chris se přiblížil. ,,Co tady vyvádíte? Kate, jdeme." Koukla jsem se mu vzdorovitě do očí. ,,Od Ingrid mě neoddělíš." Chris přišel k nám. ,,A co takhle koukání na film ve čtyrech?" Zeptal se a pozoroval mě. ,,To bych brala." Kývla jsem rameny a všichni jsme se rozešli do obýváku. ,,Tak jaký chcete film děvčata?" Zeptal se Benedikt. Koukla jsem na Ingrid a ona na mě. ,,Avenges!" ,,Iron man!" Já vykřikla první a Ingrid vykřikla hned po mě. Hodily jsme po sobě pohledem ustup ty. Benedikt se začal smát a Chris nemohl nasadit vážnou tvář. ,,Tak klid holky, nezabíjejte se pohledem." Udělal dramatickou pomlku, aby jsme zmlkly. Obě dvě jsme po něm hodily naštvaným pohledem, ale on nás ignoroval a pokračoval v jeho proslovu. ,,Nejdříve by jsme si pustily tři díly Iron mana, a pak jako vrchol dneška si pustíme Avengers, a Avengers, age of ultron. Souhlasíte?" Koukl na nás s úsměvem. Koukaly jsme na filmy.

Tadá! Zase jsem herečka, přetvařuji se, ale už plánuji útěk, i když proč mám utíkat, když mě stejně najde a chytí, já takhle nemůžu. Miluji ho, ale on mě asi ne. Pokaždé když přijde a usměje se, chci ho obejmout, ale nechci. Bráním se, ale nefunguje to. Byl už večer. Filmy jsem moc nevnímala. V hlavě se mi vynořovaly ty myšlenky a pohlcovaly mě. Vytrhla jsem se Ingrid a rozběhla jsem se do koupelny. Slyšela jsem dupot po schodech za mnou. Zamkla jsem se v koupelně. Začaly bouchat na dveře. Rozbrečela jsem se a padla jsem ke zdi. Pořád se to ve mě hádalo. Nakonec jsem se úplně odpojila od okolí. Pomalu jsem si odvázala můj šatek z ramene a rozdělala jsem ho. Pak jsem si ho s jednou žiletkou dál přivázala pod rameno, tam kam patří. Přemýšlela jsem, zda se mám říznout, přece jen, je to špatný, ale utiší to tu všechnu psychickou bolest. Pomalu přikládám žiletku k zápěstí. Slyším cvaknout zámek a dveře se rozrazí. Žiletku mám v ruce deset centimetrů od zápěstí a koukám na Chrise, co asi udělá? On se vylekal, na obličeji se mu na sekundu objevil naštvaný výraz, ale pak se uklidnil a klidněji, s úsměvem na mě koukl. Dřepl si přede mě. Seděla jsem v klubíčku, v ruce pořád žiletku. ,,Kate, dej mi to." Nastavil jeho ruku přede mě. Na tváři měl klidný úsměv. Jeho ruku dal pod mojí. ,,Kate, jen to pusť, jo?" Koukal mi rovnou do očí. Prsty na ruce ochably a moje záchrana skončila na jeho ruce. Stoupl si a i s žiletkou odešel. On odešel. Nechává mě tady. To jak se na mě usmíval. Z oka mi vytekla slza. V hrudníku se objevila natolik palčivá bolest, až mě to mučilo. Nemohla jsem se nadechnout. Vzala jsem druhou žiletku odhodlaná utišit bolest v hrudníku. ,,Kate, kolik jich u sebe máš." Ani jsem si nevšimla že se vrátil. Zase se jeho ruka objevila pod mojí. Pohled jsem nasměrovala tak, aby mi neviděl do obličeje a pustila jsem žiletku. Do obličeje mi napadaly vlasy, neviděla jsem ho, byla jsem ráda. Z očí mi tekly slzy. Nemohla jsem to zastavit. Zase odešel. Schoulila jsem se do klubíčka, bokem opřená o zeď. Nohy jsem si přitáhla k tělu a hlavu jsem položila na kolena. Celá jsem se klepala.

Najednou mě zezadu objal Chris. ,,Kate, proč pláčeš, neplakej notak." Začal mě v pevným objetí utěšovat. Najednou jsem se zvedla ze země. On mě nesl v náruči. Panicky jsem se rozhlídla po místnosti. Dvěma pohyby jsem se záměrně ocitla zpátky na zemi v koupelně. Zase jsem se panicky rozhlídla, zorientovala jsem se, a zacouvala jsem zpátky na moje místo u zdi. Než jsem se nadála byl pryč. Nevím co se děje. Klečím. Bokem jsem opřená o zeď, hlavu na zdi. Ruce mám před sebou, opírám se o ně. Už jen čekám až povolí a já se v nepohodlný pozici ocitnu obličejem na kachličkách. Mojí jedinou naději na utišení bolesti mi vzal a já nevím kde je. Nikdo tady není. Už nebrečím. Jen sedím u zdi a cukám sebou, asi nějaký záchvat. Asi je ze mě blázen. Takhle daleko to zašlo. Určitě už volá někam. Za pár minut sem vrazí tři silní muži a odnesou mě pryč. Skončím v malinký místnosti, kde jsou měkký zdi, jen postel. Tak kdy přijdou? Budou mě určitě dopovat prášky, dávat mi injekce... Někdo mě zvedl do vzduchu. Trhla jsem sebou, ale byl to jen Chris. Posadil mě asi o dva metry dál, než jsem byla. Zmateně jsem ho pozorovala. Pokládal na místo kde jsem seděla peřinu, kus ode mě ležela deka. Naklonila jsem hlavu na stranu a jako v nějakým tranzu ho pozorovala. Najednou mě chytil a položil mě zpátky na mé místo. Sedl si vedle mě. Přehodil přes nás deku a objal mě. Byla jsem úplně mimo. Jen jsem čekala co se stane. Je tady se mnou, ale co když zítra nebude. Moje hlava padla unaveně na jeho rameno. Byla jsem psychicky mimo a vyčerpaná. Jen jak jsem ucítila jeho omamnou vůni jsem usnula.