Duben
Začalo Jaro. Je mi sice něco kolem dvaceti, ale úrovní myšlení je mi někdy pořád šestnáct. A Ingrid je na tom stejně. Je odpoledne a já zrovna stojím za pokladnou. Už poslední zákazníci a zase na chvíli klid. Zvedla jsem oči a před sebou jsem viděla Chrise. Sklopila jsem pohled a vše jsem mu namarkovala. Vedle něj stál Benedikt. Podařilo se mi trochu uklidnit ruce. Vše jsem poskládala do tašky. ,,Děkujeme a nashledanou." Podala jsem jim tašky a mile jsem se usmála. Chris se taky usmál ale moc milé to nebylo. Benedikt se taky usmál, aby se neřeklo a odešli.

Je osm, a my vyrážíme domu. Šéf nás dnes pozdržel, ale zase, prý dostaneme prémie. Už se na ně těšíme. Jdeme domů pěšky. Je tma. Přišel na mě strach. Úplně mi sevřel útroby. Jdou nám naproti Cam a Ben. Sluchátka nemám. Najednou mě někdo strhl stranou a stáhl mě do temný uličky. Bouchl se mnou o zeď. Do očí jsem koukala Chrisovy. ,,Půl roku jsem čekal, než jsem si všechno zjistil, než jsem tě mohl unést. Máš být moje!" Vykřikl, až jsem sebou cukla. Bouchl se mnou o zeď ještě jednou. ,,Asi jsem byl moc milý, dokud ti nebudu věřit, nebudu se tak chovat. Jsi šílená herečka a mrcha. Využila si situace a vzala si dráhu. Sis myslela, že ti to projde? Nenene, spletla si se. Však ještě uvidíš." Hned nato se mnou o zeď bouchl ještě jednou a moje tělo pohltila tma.

Probrala jsem se svázaná na posteli. Zase. Na hlavě zase pytel. Zase zavázaná pusa. ,,Tak se zase setkáváme, jsi ráda." Začala jsem záporně kroutit hlavou a z očí mi vyteklo pár slz. Konečně jsem měla normální život, a je to zase pryč. Co se mnou bude dělat? Jak se ke mě bude chovat? Strhl mi pytel z hlavy. Oči jsem měla zavázaný. Pusu taky. Trhla jsem rukama ale byly přivázaný taky. A nohy taky. ,,Takže pro začátek ti osvětlím, jak to tady bude chodit. Budeš tady zamčená, dokud ti nebudu věřit. Jsem tady jen já a Benedikt, kterého jsi už poznala. Ten ti občas donese jídlo." Vyndal mi roubík z pusy. ,,A teťka mi slib, že už neutečeš, je to jediné, co od tebe chci slyšet." Neviděla jsem ho, nevím zda je to dobře nebo špatně. ,,To slíbit nemohu." Řekla jsem docela klidně. ,,Jak myslíš." Řekl to bez emocí a odešel. Co se bude dít dál?

Nevím, uběhla tak hodina a přišel znova. ,,Ahojky, nerozmyslela jsi si to?" Kroky ustaly, když stál u postele. ,,Ne." Snažila jsem se znít klidně, ale bála jsem se. Nic nevidím. ,,Měla by jsi si to rozmyslet." Zašeptal to blízko mého obličeje a chytil mě za boky. Zjistila jsem, že na sobě mám jen tričko. On mi musel vysvlíknout kabát a mikinu. K tomu jsem měla sukni. Trhla jsem sebou. Jen zesílil stisk. ,,Ne." Vydechla jsem. Bála jsem se, ale nešlo to na hlase poznat. On boky pevněji stiskl. Začala jsem sebou trhat. ,,Ššš, to je jen začátek. Ukončíš to tím, že slíbíš, že se nebudeš snažit utéct. Je to tak tak snadné." ,,Já se tak lehce nevzdám." Řekla jsem klidně, i když jsem se tak necítila. Najednou mě pohladil po stehně. Začala jsem všemožně kroutit nohama. On to udělá. Musím se dostat z provazů. Ale nešlo to. Byla jsem pevně svázaná. ,,Nějak si nám znejistěla, stalo se něco?" Zeptal se sladce. Pak se prohýbala postel. Sedl si na mě obkročmo. ,,Pořád mi to nechceš slíbit?" Jeho obličej byl těsně u toho mého. Udělala jsem něco, čeho později určitě budu litovat. Vyšvihla jsem hlavu a něco křuplo. A moje to nebylo. ,,Auu!" Dostala jsem facku, až mi hlava ulítla stranou. Čekala jsem, jestli se stane ještě něco. Zprudka se nadechl a pak asi odešel. Silně za sebou bouchl dveřma. Při té ráně jsem sebou cukla. Trhlala jsem rukama, ale bezvýsledně. Trhala jsem i nohama, a taky se žádný pokrok neukázal.

Už jsem byla stuhlá, chci být zase volná. Zase se otevřely dveře. Kroky se přiblížily k mé posteli. Ten někdo, asi Chris, si přisedl. Pořád jsem měla zavázaný oči. ,,Ty se nevzdáš, co?" ,,Nevzdám." Odpověděla jsem klidně. Málem se mi roztřásl hlas. Byla jsem zase rozviklaná, neklidná. Jak se uklidnit? Nevím. Najednou se provazy na rukou uvolnily. Chtěla jsem si sednout, ale Chris tam moje ruce držel a rozvázal mi je. Pak vyskočil na nohy. Na nic jsem nečekala, a strhla jsem si z očí šátek. Koukla jsem na Chrise. Měl na tváři pochmurný úsměv. To je hodně divný. Na tácku ležel talíř s pizzou. Dole u postele byla litrová flaška s vodou. ,,Měla by jsi se najíst a napít. Pak spolu můžeme něco podniknout." Pronesl až hravě a usmál se na mě. Mrkl a odešel. Tak jo, to je hodně divný. Snědla jsem jídlo a schoulila jsem se do rohu postele. Zahnala jsem slzy. Musím zjistit, co je s Ingrid. Vstala jsem z postele ale zamotala se mi hlava a já si sedla nazpátek. Vypila jsem půlku flašky a byla jsem schopná vyrazit. Dala jsem si rozcvičku mého ztuhlého těla. Prokřupala jsem všechny klouby a vydala jsem se ke dveřím. Vzala jsem za kliku a nešly otevřít. No jasně, jsem tady zamčená. Nedostanu se odsud, pokud nebudu mít klíčky. Šla jsem se kouknout do koupelny. Byla vybavená jako při mé poslední návštěvě. Tady jsem byla poprvé, i podruhé, tady jsem byla většinu času. Byly tady moje věci. Když jsem koukla do skříně, byly tam šortky, tílka, trička, sukně, mikiny, džíny, zkrátka vše. Nevím jak se trefil do mé velikosti, a do mého velice vybíravého vkusu. Vzala jsem si čisté oblečení a umyla jsem se. Umyla jsem si i vlasy ty jsem si pak vyfénovala. Tak, jak to bude tentokrát? Došla jsem do pokoje. Na stole ležela moje mp3. Byly v ní i moje nový písničky. Asi si projel můj mobil. A co vlastně Ben a Cam. Určitě nás hledají. Kéž by měly šanci, nás objevit, zachránit. Dveře cvakly a vešel Chris. Sebevědomě jsem se otočila. ,,Co si udělal s Ingrid?" Koukala jsem mu zpříma do očí. ,,No, nevím jak to vezmeš, není mrtvá, je pod námi." Koukala jsem na něj s pusou dokořán. Jakože je tady? S námi? A je tady ještě Benedikt. On jí nechal s Benediktem. ,,Kde je?" Chris si povzdechl. ,,Jsme v patře, když se koukneš z okna. Ona je v patře pod námi." Hnedka jsem věděla, co dělat.