Na obrázku Rachel a Ester
Z pohledu Kate
Asi hodinu poté
Aghl matla patla, já se snad zblázním. Konečně odjely. Už nikdy neřeknu, že na mě nikomu nezáleží. Chris mě za mé chování ztrestal hodinovou přednáškou. A ta hodina se táhla jak týden. Bolí mě z nich hlava. Hučely do mě jak do sloupu. Nemělo to žádný účinek, i když něco jsem si z toho vzala. Nikdy neříkej nahlas, co si myslíš a chovej se klidně aby nikdo nepoznal, že je něco v nepořádku. Chris se na mě s úsměvem koukl. ,,Už mi věříš?" Skromně jsem se usmála a kývla jsem na znamení souhlasu, ale lhala jsem. ,,A nechceš se koukat na film?" Zakroutila jsem záporně hlavou. ,,Jsem unavená, můžu si jít lehnout?" ,,Pořádně se vyspi, zítra pro tebe mám překvapení." Mrkl na mě a usmál se. Odešla jsem do pokoje. Chytila jsem se za hlavu a sjela jsem po dveřích. Bolest hlavy se nechtěla zmírnit. Lehla jsem si do postele a usnula jsem.

Probralo mě ťukání na dveře. Rozespale jsem si sedla. Do pokoje vstoupil Chris. ,,Dobrý ráno." Zůstal stát ve dveřích. ,,Za dvě hodiny tě chci vidět oblečenou v tomhle." Před dveře dal tašku asi s oblečením. Pak odešel. Vylezla jsem z postele. Vzala jsem tašku a šla jsem do koupelny. Nakoukla jsem do tašky. Ležely tam šaty. Šaty nenosím. Byly takový na letní vycházku. Naposledy jsem šaty měla ve dvanácti. Pak už ne. Vzala jsem tašku a šla jsem hledat Chrise. ,,Chrisi?" Šla jsem do kuchyně. Nikde nebyl. Jak jsem ho hledala, zabloudila jsem. Koukla jsem se za sebe. A kudy kam? ,,Haló! Je tady někdo?" Nic. Šla jsem dál. Byly tady různý pokoje. Je to tady nádherný, ale já fakt nevím kde jsem. Šla jsem dál. Zdá se mi to, nebo chodím do kolečka? ,,Kate!" Zaslechla jsem jak mě volá. Jeho hlas byl blízko. Kdybych utekla, dál by mě hledal tady a já bych měla čas se odsud dostat a znova se pokusit zdrhnout. Ale já nemám kam jít. Ale mohla bych se někde zabít, chtělo by to nějakou rychlou a bezbolestnou smrt. Rozešla jsem jsem se dál. Našla jsem schody vedoucí dolů. Seběhla jsem po nich. Rozešla jsem se ke dveřím, jen jak se můžu venku rychle zabít? Nakonec jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit najít zbraň, ale zase? Pak mě to trklo, já se můžu podřezat žiletkou. Běžela jsem do koupelny, ale cestou jsem zakopla o práh. Zvedla jsem se a letěla jsem dál. Ve dveřích od pokoje jsem vrazila do Chrise. Nabourala jsem do něj a nebýt jeho postřehů, skončila jsem na zemi. Postavil mě na nohy. ,,Ať tě za půl hodiny vidím v těch šatech." Chtěl odejít, ale já jsem ho chytila za loket. ,,Do těch šatů mě dostaneš leda mrtvou." Otočil se na mě. Koukl na mě klidným pohledem. ,,Tak si vem něco normálního, ale hezkého." ,,Jasně." Šla jsem do koupelny. Řízla jsem se do zápěstí. Pak i do druhého. A to pořádně. Na zrcadlo jsem napsala prsty od krve "sbohem" a padla jsem na zem.

O pět minut později
Z pohledu Chrise
Jdu se zeptat Kate, co si na sebe vezme. Je zavřená v koupelně. ,,Kate?" Žádná odpověď. Otevřu dveře. ,,Kate!" Došel jsem k jejímu bezvládnému tělu. Neřízla se zrovna nejhlouběji. Zavolal jsem jí doktora, tátovo kamarád.
Za pět minut tady byl. Připravil jsme mu tady jednu postel a tam jsem Kate položil. Řekl mi, že má ještě šanci. Zavřel se s ní v místnosti. Sedl jsem si do obýváku na gauč. Byl jsem strašně nervózní. Začal jsem brečet, co když se to nepovede, co když jí nezachrání. A navíc já už nevím co s ní. Mám jí strašně rád, ale ona mě ráda asi nemá. Nemůžu jí pustit, říkala že nemá kam jít. Usnul jsem.

Probralo mě zaklepání s mým ramenem. Nade mnou se tyčil náš známý doktor. Přisedl si ke mě. ,,Jak je Chrisi?" Zeptal se. ,,Na nic." Opřel jsem se hlavou o gauč. ,,Co se vlastně děje?" Ví, že jí mám rád a že to s ní zkouším, jako moji kámoši. ,,Nejdřív chtěla utéct, ale je divný, že s Alexem se spřátelila hnedka. Pátý den, co s ním tady byla, jí dokonce vzal i ven. A mě se bojí, nesoužije se mnou a já nevím proč." Skoro jsem to vykřikl a položil jsem si hlavu do dlaní.

O dva dny později
,,Už se může každou chvíli probudit, už si vymyslel, co uděláš?" Jen jsem kývl. Vím co udělat. Sedl jsem si k ní a chytil jsem jí za ruku. Ty dva dny jsem s ní byl hodně dlouho. Včera se přijel podívat i Alex a Kevin. Zítra přijedou znova. Najednou se zavrtěla a pomalu otevřela oči. ,,Kate!"

Z pohledu Kate
Začala jsem se vynořovat ze tmy. Oslepilo mě světlo. Přivřela jsem oči. ,,Kate!" Pomalu se otočím a zaostřím na jeho obličej. Co teťka udělá? Naklonil se nade mě. ,,Bál jsem se o tebe." Pomalu se sklonil a dal mi letmou pusu na čelo. Nejistě jsem na něj koukala. Můj život je jen v jeho rukách. ,,Uzdrav se a hlavně už mi tohle nedělej. Moc tě o to prosím." Pak se narovnal, usmál se na mě a odešel. Proč mě nenechal umřít? Proč se ke mě tak chová? Pomalu jsem vstala na nohy, ale hnedka jsem padla zpátky na zem. Rukama jsem se chytila postele a zvedla jsem se. Ve dveřích se objevil Chris. Nesl talíř s jídlem. Sedla jsem si a sklonila jsem hlavu s mírným povzdechem. Došel ke mě. Posadil se ke mě a začal se mnou jíst. Jedla jsme taky. Pak mě zvedl do náruče. Jen jsem sklopila hlavu. Nechtělo se mi nic. Byla jsem zničená. Všechno jde proti mě.

Chris se mnou došel do obýváku. Podal mi mp3 s písničkami. Přijala jsem jí. Stále jsem byla sklíčená. Najednou vytáhl taky sluchátka. Podal mi rozpojku na sluchátka. ,,Chtěl bych si poslechnout, co posloucháš." Zvedla jsem k němu pohled. Usmíval se na mě. Sklopila jsem pohled. ,,Nebudou se ti líbit." Hlesla jsem. ,,Určitě budou, pusť je." Pobídl mě jemně k činnosti. Všechno jsem to tam napojila. První kterou jsem pustila byla Nightcore-Battlefield male version. Zlepšovala mi náladu. Chris jen poslouchal a nic neříkal. Pak jsem pustila další takovýhle písničky. Uklidňovaly mě. Pak jsem mp3-ku položila na stůl. Kabel od sluchátek byl dost dlouhý. Chris mě zatlačil do ramen. Položil mě tím pádem na gauč a byl nade mnou. Koukal mi do obličeje. Sklonila jsem pohled. ,,Koukej se mi do očí." Zvedl mi hlavu, abych mu koukala do očí a políbil mě. Když se odtáhl zmateně jsem na něj koukala. Tolik se mi líbil a líbí, ale unesl mě, ale nemám kam jít. Mám mu to oplácet, nebo to mám v sobě dusit?