Vyšli jsme ven. Měla jsem na sobě sportovní legíny a k tomu mikinu. Letní mikinu a pod ní jen tílko. Jen jak mě ovál jarní vítr, musela jsem se pořádně nadechnout. Bolest břicha jak mávnutím kouzelného proutku opadla. Bylo krásný odpoledne, zářilo slunce. ,,Tentokrát se do večera vrátím." Šeptla jsem k Chrisovy a rozběhla jsem se k plotu. Jedním skokem jsem ho překonala a hurá do lesa. V lese jsem běhala jak s větrem o závod. Zastavila jsem se, až když jsem se objevila u silnice. Sedla jsem si ke kmeni. Zavřela jsem oči, unášená zpěvem ptáků a jinak nerušeným klidem. Ještě tady byl čerstvý vzduch. Takhle dobře jsem se dlouho necítila. Po chvíli jsem se výskokem chytila větve kousek nade mnou a začala jsem se k ní přitahovat. Posilovala jsem ruce. Pak jsem se na větev pověsila jak netopýr. Jen tak jsem visela. Nevím proč, ale vždy, když jsem takhle visela, jsem se musela smát. A tady to nebylo jinak. Začala jsem se smát jak debil. Byla jsem spokojená... Když už se stmívalo rozeběhla jsem se nazpátek. Dolítla jsem k plotu. Přeskočila jsem ho a dopadla jsem normálně na zem. Ale moje noha spadla do oka na laně a spustila se past. Skončila jsem zase jako netopýr. Hlavou dolu. Visela jsem v pasti za jednu nohu a místo toho, abych se snažila vyšvihnout k noze, jsem se začala šíleně smát. Jako pokaždé, když jsem hlavou dolů. Přišel Chris a Kevin. Plácly si. ,,Proč se tvoje holka směje?" Zeptal se zmateně Kevin. ,,Já ti nevím, ale dokud se nepřestane smát, necháme jí tam viset." Pořád jsem nemohla utišit smích. Kevin s Chrisem seděly o kousek dál a pozorovaly mě. ,,Proč se stále směješ, Kate?" Zavolal na mě Chris. Snažila jsem se utišit smích, ale nešlo to. Způsobila jsem to, že jsem se začala dusit smíchy. ,,Asi si v lese šlehla." Navrhl Kevin. ,,Kate, co jsi si šlehla, chtěl bych taky tak dobrou náladu."

Nakonec se smilovaly a šli mě spustil na zem. Chris si stoupl pode mě. Kevin vzal za druhý konec provazu, zatáhl, a pustil. A já se řítila vstříc zemi. Naštěstí mě zachytil Chris. ,,A jdeme na večeři." Prohlásil Chris a šel se mnou v náruči domu. Trošku jsem se zády posunula a zase jsem měla zakloněnou hlavu. Něco mi na tom přišlo legračního a já začala pískat smíchy. Jsem to já ale veselý človíček. Tak najednou. Ještě včera jsem chtěla spáchat sebevraždu a dneska se směji každé kravině. Jako třeba visení hlavou dolů. Chris mě v obýváku položil na gauč a pobaveně na mě koukal. Koukla jsem na něj zmateným pohledem. ,,Ty nejsi normální." Stoupla jsem si a tleskla jsem mu před obličejem. ,,Konečně si na to přišel!" Vypískla jsem zvesela. ,,Proč s tebou vlastně chodím?" Zeptal se a hrál zmateného. ,,Hele, to by mě taky zajímalo, až na něco přijdeš, dej mi vědět." Svalila jsem se do křesla, ale nějak jsem se netrefila. Padla jsem půlkou těla na křeslo a převážila jsme se na zem. Moje hlava narazila do zdi já zůstala na zemi. Chris se ke mě přiřítil. ,,Jsi v pohodě?" Začala jsem se děsně smát a přitom jsem se držela za hlavu. ,,To.. bolí!..." Vypískla jsem mezi smíchem, ale nemohla jsem se přestat smát. ,,Je večer, tak co takhle večeře? Dlouho si nejedla." Dodal trošku vážněji a sjel mě pohledem. ,,Žebra mi ještě nekoukají, je to dobrý." Odbila jsem ho uraženě. Ach to střídání nálad.

Po večeři jsem se rozběhla do pokoje, tam jsem sbalila ručník. Šla jsem ke kufru, vybírat si pyžamo, ale Chris mě zvedl a i přes moje kopání nohama a bránění se mu povedlo vyhoupnout si mě do náruče. Začala jsem se děsně smát. Chris mě položil na postel. ,,Já se chtěla osprchovat?" Koukala jsem na něj ale on se usmál. ,,Až potom." Sedl si ke mě a přitáhl si mě do polibku. Spolupracovala jsem. Svalil mě pod něj, ale stále jsem se líbaly. Sundal si triko a já na chvíli obdivovala jeho hruď. Pak mi ale došlo kam to směřuje. Dál jsem ho líbala.
Jsme jen ve spodním prádle. Chtěl mi sundat kalhotky, ale včas jsem ucukla. Jeho ruku jsem jemně přesunula na bok a on mě dál líbal. Pochopil a nepokoušel se zajít dál. ,,Co takhle sprcha ve dvou?" Zašeptal mi do ucha. Z nějakého důvodu jsem nechtěla. ,,Neboj, nepokusím se o nic. Jen o objímání a kdyby náhodou, nekoušu." Trošku mi zavrčel do ucha. Je tak jiný, ale to mě na něm přitahuje. Nakonec se mě neptal a odnesl mě do koupelny. Posadil mě na pračku a začal napouštět vanu. A sakra. Začala jsem se bát, co když se mu nebudu líbit nebo všechno bude špatně, všechno je špatně! Jsem strašně nervózní, skoro frustrovaná! Chytila jsem se za hlavu a schoulila jsem se do klubíčka. Přišla na mě další deprese. To je strašný, zase jsem zatoužila po bolesti. Po mé bolesti. Jizvy nemám, jsem jen ráda. Najednou mě objímal Chris. Pak jsem najednou svlečená a ve vaně. Vlasy mám svázaný do drdolu, aby se mi nenamočily a tulím se k Chrisovy. Ve vaně jsem usnula.

Probrala jsem se ve spodním prádle suchá v posteli. Chris mě zezadu stále objímal. Cukla jsem sebou, ale neprobudil se. Chtěla jsem se nějak dostat z jeho železného sevření ale byl to marný pokus. Nešlo to. Když se mi to skoro povedlo, Chris zamručel a přitáhl si mě zpátky. ,,Kam jsi mi chtěla odejít." Zavrčel a zpevnil sevření. Zavřela jsem oči. ,,Chtěla jsem se převlíknout, proč?" ,,A proč, vždyť ti to sluší?" ,,No jasně." Ach ta ironie. Chytil mi ruce přede mnou. ,,Odvolej to." Zašeptal nebezpečně. ,,Nebo co? Dostanu dvouhodinovou přednášku od ostatních o tom, že ve spodním prádle mi to sluší nejvíce." Chris se zasmál a ještě víc zpevnil stisk. Byla jsem na něm nalepená. ,,Nenenenene, řeknu ti to sám, a ztrestám tě sám. A rovnou tady." Šeptal nebezpečně. Cukla jsem sebou. ,,Pusť mě!" Zvýšila jsem hlas a snažila jsem se mu vykroutit, ale marný pokus. Že on má ale sílu, a umí mě chytit. ,,A jak je kouzelný slovíčko?" ,,Abraka kedabra!" Vykřikla jsem a zase jsem sebou házela. ,,Špatně, tak jinak, kdo je tady ten nejdokonalejší?" Zeptal se se srandou v hlase a čekal až u odsouhlasím že on. Hmmm, tak jakpak odpovím. ,,Já!" Krásné to pohlazení ega. ,,Miluji tě." Zašeptal. ,,Taky se lavískuju!" Pískla jsem. Pak jsem se otočila. ,,I tebe lavískuju." Hladila jsem nabručeného Chrise po vlasech a můj úsměv byl od ucha k uchu. Musím ho takhle trápit? Ano, musím.