Yoshi pomalu otevřel oči a zvedl hlavu. Před ním se rozprostírala neznámá krajina. Postavil se a snažil si vzpomenout, kde to vlastně je, ale nevybavoval si, že by na tomto tajuplném místě někdy byl.
   ,,Zdravím tě, Yoshi." ozval se neznámý, tajemný hlas a Yoshi se okamžitě otočil směrem, odkud se hlas ozýval. Když však spatřil majitele tajuplného hlasu, nemohl uvěřit svým očím. Před ním se zjevila silueta obrovského psa, který byl mnohem větší než on. Nebyl to však obyčejný pes. Byl nadpřirozeně velký a jeho srst se leskla hvězdnou září. Vypadal, jako ozářený měsícem a to nejpodivnější bylo, že byl průsvitný, jako mlha. Skoro, jako by to byl duch. Yoshi stál jako přikovaný a neschopný slova hleděl na psa před sebou.
,,K-kdo jsi? A-a jak znáš moje jméno?" dostal ze sebe po chvíli a stále užasle hleděl na psa před sebou.
   ,,Já jsem Měsíční psice a znám jména všech psů na tomto světě." odvětila a Yoshi překvapeně pootevřel tlamu. Nemohl tomu uvěřit.
Yoshi a Měsíční psice

,,A-a co tady děláš? Proč jsi za mnou přišla?" zeptal se nechápavě.
,,Právě proto tu jsem - abych ti to řekla," odpověděla a Yoshi čekal, co mu poví dál.
   ,,Bylo ti předurčeno stát se členem smečky divokých psů a ne být obyčejným saňovým psem," řekla.
,,C-cože?" vyštěkl překvapeně Yoshi. ,,Co tím myslíš? A proč zrovna já? Proč ne nějaký jiný pes?" zeptal se nechápavě.
,,Musíš tu smečku najít. Jsi výjimečný, Yoshi. Proto ji musíš najít právě ty." řekla.
,,Ale jak? Vždyť ani nevím, kde začít hledat!" štěkl.
,,Musíš jít do města." odpověděla.
,,Cože? Proč do města?" zeptal se zmateně.
   ,,Musíš najít modrookého Alfu," řekla tajemně. ,,Jen on ti poví, kde najít to, co hledáš." dodala. Yoshi na ni jen nechápavě hleděl.
,,Modrooký Alfa? O čem to mluvíš?" zeptal se a nechápavě naklonil hlavu na stranu, ale fena se náhle začala vytrácet. ,,Počkej! Prosím!" štěkl prosebným hlasem.
   ,,Dám ti ještě jednu radu - Buď opatrný, cesta bude nebezpečná." A s těmito slovy se vytratila úplně. Yoshi překvapeně hleděl na místo, kde ještě před chvílí stála. Přemýšlel o tom, co se právě stalo a přemítal nad jejími slovy. A pak...

   Yoshi se s trhnutím probudil, zalapal po dechu a trhaně se nadechl. Klid... Byl to jenom sen. pomyslel si.
   Zvedl se a vydal se znovu na cestu. Po chvíli uviděl město a zamyslel se. Má opravdu cenu tam jít? Je tam spoustu dlouhých pacek, co když je to tam nebezpečné? Ale na druhou stranu... Musí tam po nich být spoustu zbytků, zatímco tady stále není skoro nic, i když už začíná novolistí... pomyslel si a rozhlédl se po pomalu tající krajině.
   Nakonec vyrazil svižným krokem dolů z kopce směrem k městu. Jen doufám, že svého rozhodnutí nebudu litovat... Ale přece jen, psí duchové se snad nepletou, ne?
   Uběhla necelá hodina a černobílý severský pes stál na začátku města. Nakonec se ale trochu nejistým krokem vydal kupředu.
   Po chvíli se zastavil, zvedl hlavu a zavětřil. Ucítil pach jídla. Jídla dlouhých pacek. Ačkoliv to nevonělo tak dobře jako čerstvá kořist, vydal se po pachu a po chvíli dorazil k jeho zdroji.
   Byla to podivná nádoba, zakrytá víkem. Yoshi k ní došel a očenichal ji. Nevoněla příliš lákavě, ale Yoshi se přesto rozhodl dostat se k jídlu, které nádoba skrývala uvnitř. Postavil se na zadní a předními tlapami se opřel o hranu podivné nádoby.
   Čenichem se mu podařilo nadzvednout víko a následně jej i odstrčit stranou. Když však dopadlo na zem, ozvala se nepříjemná a docela hlasitá rána. Yoshi se na chvíli porozhlédl po okolí, aby se ujistil, že si ho někdo nevšiml. Když se dostatečně přesvědčil, že mu žádné nebezpečí nehrozí, mohl pokračovat v prozkoumávání obsahu nádoby.
   První věc, na kterou narazil, byl velký pytel. Yoshi ho očenichal, ale nevoněl masem ani ničím jiným, co by ho zaujalo a tak se v odpadcích prohrabával dál.
Přišlo mu to docela trapné, ale co jiného měl asi tak dělat? Byl v hladový a v lesích a jejich blízkosti bylo kořisti stále po málu, ačkoliv již začínalo jaro, neboli novolistí, doba hojnosti. Zatím to však na nějakou hojnost moc nevypadalo.
   ,,Hladový?" ozvalo se mu náhle přímo za zády a Yoshi sebou vylekaně trhl. Otočil se a spatřil za sebou poměrně malou hnědobílou fenu. Měla docela dlouhou lesklou srst, tmavé oči a docela dlouhé uši, jejichž konce měly velmi tmavou až černou barvu. Byla za plotem, ale na vodítkového psa přesto nevypadala. Yoshi jen přikývl a fena se pousmála.
   ,,Jmenuji se Zita." představila se. ,,A ty budeš asi nějaký cizinec, nemýlím-li se." řekla.
Zita (kooikerhondje)

,,To je pravda." přiznal Yoshi.
,,Nepocházím odtud. Přišel jsem sem teprve dnes." dodal.
,,Hm... Jak tak hádám, asi jsi přišel pro jídlo, ostatně jako každý jiný pes, který sem kdy zabloudí." řekla a Yoshi se podivil. Ta fena je snad nějaká vědma nebo co? Nebo snad umí číst myšlenky či co? Jak tohle všechno ví? Ještě aby řekla mé jméno a opravdu začnu pochybovat, jestli je to normální fena. pomyslel si zmateně Yoshi.
   ,,Jak tak soudím podle tvého vzhledu, jsi asi divoký, toulavý pes, že?" pokračovala.
,,A-ano," zakoktal Yoshi. Tahle fena ho stále nepřestávala překvapovat.
,,Jinak, jsem Yoshi." představil se. ,,Nuže, Zito, mohl bych se tě na něco zeptat?" štěkl.
,,Jistě," přikývla.
   ,,Jak tohle všechno víš?" zeptal se nechápavě a fena se zasmála.
,,Víš to je tak," začala. ,,Budou to už skoro dva roky od doby, co můj pán zemřel a já žiji na ulici." řekla.
,,Cože? Jak to myslíš, že žiješ na ulici, vždyť jsi-" Pak ale udělala něco, co Yoshi naprosto nečekal a totálně ho to vyvedlo z míry. Fena se protáhla dírou v plotě, které si předtím nevšiml, a několika ladnými kroky došla až k němu. ,,A-ale... Jak to?" vyštěkl nechápavě a fena se jen pousmála.
   ,,Možná sis mě mohl splést s obyčejným mazlíčkem dlouhých pacek, ale mohu tě ujistit, že to tak není. Víš, za tu dobu, co žiji na ulici, jsem se toho musela hodně naučit. Hrozí tu spoustu nebezpečí, především od dlouhých pacek, které když nějakého toulavého psa uvidí, okamžitě ho zavřou do domu pastí, nebo jak oni sami říkají - do útulku." vysvětlila.
   ,,Za tu dobu už jsem potkala spousty psů, jak divokých, tak domácích, takže už dokážu spolehlivě rozpoznat, kdo je kdo. Popravdě, znám tohle město jako své vlastní tlapky. Už mnohokrát jsem ho prošla křížem krážem a znám tu skoro každého psa, každý dům, každou skulinku, prostě každou část tohoto města." řekla. Yoshi se jen nepřestával divit a překvapeně pootevřel tlamu. ,,To už tak u toulavých psů chodí." dodala, když si všimla jeho výrazu.
   Náhle Yoshimu hlasitě zakručelo v břiše, načež se okamžitě zastyděl. Zita na něj pohlédla a pak se jen usmála.
   ,,Pojď za mnou." řekla jen a vyrazila směrem do ulic do hloubi města.
,,Cože? Proč?" zeptal se nedůvěřivě.
,,Vím, kde spolehlivě najít jídlo." odpověděla.
,,Vážně?" vyštěkl nevěřícně.
,,Samozřejmě. Každý toulavý pes musí vždycky vědět, kde najít jídlo." odpověděla a šla dál.
   ,,Počkej! Ale to přece nemůže být jen tak! Myslím tím, že to přeci nebude tak jednoduché. Určitě v tom něco bude. To jídlo přeci nebude nehlídané, ne? Určitě nejsi jediná, kdo o tom místě ví." namítl.
,,To máš pravdu." souhlasila. ,,To jídlo se nachází na Dangerově území." řekla.
   ,,Co? Kdo je ten Danger?" zeptal se nechápavě.
,,Danger je ten nejobávanější pes tohoto města," odpověděla. ,,Není zde jediný pes, který by ho neznal." dodala a Yoshi si odfrkl.
,,A co udělal tak závratného, že ho každý zná?" zeptal se.
   ,,To je právě to," řekla a hlas je jí mírně třásl. ,,Neudělal v podstatě nic, tedy pokud myslíš něco prospěšného... Až na to, že..." Náhle se zarazila a polkla.
,,Až na co?" vyzvídal Yoshi a znepokojeně si olízl pysky.
    ,,Až na to, ž-že... Že už zabil nejednoho psa." odpověděla a otřásla se.
,,C-co?" vyhrkl Yoshi překvapeně. ,,A to ho nikdo nezastaví?" Zita si jen povzdechla.
,,Kéž by to jen šlo, ale bohužel to není tak jednoduché... Víš, on Danger... On je... On je nepřemožitelný." řekla.
,,Cože? To je hloupost! Žádný pes není nepřemožitelný!" vyštěkl.
,,Jenže Dangera už několik let nikdo neporazil. Každému psovi se setkání s ním stalo osudným..." zakňučela a sklonila hlavu. Yoshi na ni upíral nevěřícný pohled. Tohle mu připadalo nemožné.
   Náhle se Zita zastavila a pohlédla před sebe.
,,Tak a jsme tady," řekla a Yoshi pohlédl na opuštěné temné místo, ve kterém se ocitli. Yoshi polkl.
,,Jsi si jistá, že je to bezpečné?" zeptal se nejistě a neklidně se olízl při pohledu na temnotu okolo.
,,No, já jsem se tam vždy dostala bez povšimnutí, takže myslím, že to zvládneme." řekla a vešla do opuštěné budovy.
   Náhle se ale v jejím stínu něco mihlo a oba ztrnuli.
,,Co to bylo?" zeptal se nervózně. Zita zvedla hlavu, zavětřila a náhle ztuhla. Yoshi se k ní otočil. ,,Co se děje? Jsi v pořádku?" zeptal se.
,,C-cítím D-Danger-ra," vykoktala a v tu chvíli ze stínu vyskočil menší pes.
,,A mám vás!" vyštěkl a Yoshi se Zitou s sebou polekaně trhli. Yoshi si psa prohlédl a začal se smát. Byl to malý tříbarevný pes s hladkou srstí, krátkým ocasem a velkýma ušima. Tenhle skrček přece nemůže být Danger! pomyslel si Yoshi.
,,Cože? Tohle je Danger?" zeptal se se smíchem. Zita jen zavrtěla hlavou a hleděla do prázdna. Na nic jiného se nezmohla.
,,Danger? Ne, já nejsem Danger. Mé jméno Ricky, ale Danger bude mít radost až mu ukážu co jsem našel." řekl a škodolibě se ušklíbl.
Ricky (krysí teriér)

   ,,Tak počkat... Pokud tohle není Danger, ale ty jsi říkala, že ho cítíš, tak kde potom-" Náhle však na krku ucítil teplý dech, ze kterého se mu ježil každičký chlup, a okamžitě ztuhl.
,,Já jsem Danger a jsem přímo tady."

V médiích Yoshi.