Uplynulo už mnoho měsíců od doby, kdy se Arye narodila štěňata. Yoshi, Yuko a Yuki už dávno nebyli štěňaty, ale dospělými saňovými psy. Nyní jim bylo už přes dva roky a už za sebou měli několik závodů.
   Každý saňový pes si měl alespoň jednou vyzkoušet, jaké to je být vůdčím psem, a nyní byla řada na Yoshim.
   ,,Už se nemůžu dočkat!" štěkl nadšeně Yoshi a v očích se mu zajiskřilo.
,,Ani já ne a těším se, až si já vyzkouším, jaké to je být vůdčím psem!" štěkl Yuko.
,,Na to se těším i já!" přidala se Yuki a s úsměvem pohlédla na své bratry. Ani jeden z nich si ještě nevyzkoušel, jaké to je být vůdčím psem. Yoshi byl na řadě první, jelikož byl nejstarší.
   ,,Jsem rád, že tam se mnou budete i vy, jen je škoda, že mamka ne..." zamumlal a mírně sklopil uši.
,,Neboj! S mamkou se uvidíš po závodě." řekla Yuki a povzbudivě do něj šťouchla.
   Náhle se ozval povědomý hlas: ,,Ale, ale... Snad se nebojíš. Slyšeli jste to všichni? Štěňátko chce svojí maminku!" uchechtl se škodolibě Démon, Alfa smečky saňových psů, ke které patřili, a někteří ostatní psi se začali nahlas posměšně smát. Yoshi se naježil, ohrnul pysky a hlasitě na něj zavrčel.
Démon (sibiřský husky)

,,Ne! Nebojím se a už nejsem štěně!" zavrčel, jeho sourozenci se postavili vedle něj a také na Démona zavrčeli. Démon si jen odfrkl, protočil očima, prudce se otočil a švihl svým huňatým černobílým ocasem tak, že málem trefil Yoshiho do čenichu, a následně si to odkráčel pryč. Yoshi tlumeně zavrčel a potlačil nutkání mu po ocasu chňapnout. Následně si odfrkl a mrskl ocasem.
,,Nic si z toho nedělej." řekla klidně Yuki.
,,Jo, nevšímej si ho." přidal se Yuko. Yoshi na ně pohlédl a mírně přikývl.
   Pak se všichni tři začali připravovat na závod, když za nimi náhle přišla jejich matka Arya.
,,Ahoj, mami." pozdravili ji všichni tři.
,,Ahoj. Chtěla jsem vám jen říct, že jsem na vás hrdá. Chci, aby jste to věděli. Přeji vám hodně štěstí na závodě." řekla a olízla svým již dospělým štěňatům čenichy.
,,Díky. Vážíme si toho." poděkovali jí a Arya pak odešla.
   V tu chvíli se tam ale najednou znovu objevil Démon. Yoshimu se znovu začala ježit srst. Co tu zase chce?! pomyslel si otráveně a švihl ocasem.
   ,,Vím, že je asi zbytečné to říkat psu, jako jsi ty, ale zkus to na tom závodě nezkazit. Nechci, aby jsi mé spřežení ztrapnil. A pamatuj, druhou šanci už mít nebudeš, jakuto." řekl a poslední slovo mu zavrčel do obličeje. Yoshi nesnášel, když mu tak říkal. Neměl tohle oslovení vůbec rád. Připadalo mu, že se tím nesnaží urazit nejen jeho, ale stejně tak i ostatní psy stejného plemene.
   Yoshi tiše zavrčel: ,,To nemůžeš vědět. Třeba se jednou stanu vůdčím psem."
,,Cože? Ty a vůdčí pes? To má být vtip?" vyštěkl Démon a začal se smát. Yoshiho sourozenci je jen mlčky pozorovali.
,,Ne, to není vtip! Nechápu, co je na tom tak směšného! Proč bych nemohl být vůdčím psem?!" zavrčel podrážděně Yoshi a naježil se.
,,Proč? Protože dokud jsem vůdčím psem já, tak ti své postavení nedám! A navíc tohle spřežení vždy vedli jen huskyové!" odpověděl.
,,A co je na tom, že nejsem husky? To přece není důvod, proč bych nemohl být vůdčím psem!"
,,Ne! Právě tohle je ten důvod!"
,,Jak to myslíš?!" zeptal se Yoshi.
,,Tak, že lajky jsou na to moc slabé." odpověděl Démon a posměšně se ušklíbl.
,,Cos to řekl?!" zavrčel rozzuřeně Yoshi a vycenil na něj své ostré bílé tesáky. Démon se jen uchechtl. Nedovolím mu, aby mě nazýval slabochem! Já nejsem žádný slaboch! pomyslel si Yoshi, následně se přikrčil a už už se na Démona chystal vrhnout, když se mu náhle do cesty postavila jeho sestra Yuki.
,,Notak, Yoshi, klid. Uklidni se." promluvila k němu vlídným hlasem ve snaze zabránit mu v útoku na Démona.
,,Yuki má pravdu. Chce tě jen vyprovokovat, aby jsi z toho měl potom problémy." přitakal Yuko a postavil se vedle své sestry.
,,No, tak já už půjdu. Mám na práci mnohem důležitější věci, než se bavit s jakutama." zamumlal Démon a odešel. Yoshiho zlost už mezitím trochu přešla a tak ho nechal být. Věděl, že jeho sourozenci mají pravdu a že kdyby Démona napadl, tak by to tím pak akorát zklamal a pravděpodobně i naštval jejich majitele a to mu to za to nestálo.
   O hodinu později je jejich pán zavolal, aby mohli vyrazit na závod: ,,Yoshi! Yuko! Yuki! Honem! Ke mně!" Všichni tři se k němu rozběhli a jejich pán je pochválil. Pak se obrátil k Yoshimu.
   ,,Jsem si jistý, že si povedeš dobře, Yoshi, a kdo ví, možná z tebe jednoho dne bude vůdčí pes. Konec konců, Démon už není nejmladší. Už mu táhne na osmý rok... Měl bych za něj začít hledat náhradníka a ty jsi podle mě velmi nadaný pes." řekl a pohladil Yoshiho po hlavě. Yoshi na sobě ucítil, jak ho někdo propaluje nenávistným pohledem. Po očku se ohlédl a spatřil Démona, který seděl opodál a propaloval ho vražedným pohledem svých ledově modrých očí. Jeho výraz jasně prozrazoval, co si myslí a Yoshimu došlo, že to zřejmě celé slyšel.
   Yoshi se k němu otočil čelem a vrhl na něj významný pohled. Slyšel jsi ho? Prý ze mě možná jednou bude vůdčí pes.
Démon se zamračil, odfrkl si, zvedl se a s hlavou hrdě zdviženou odkráčel pryč. Pak vyrazili na závod.

V médiích Yoshi v autě s ostatními psy při cestě na závod.