
17.část
Hloupej nápad, vážně hloupej. Strašně se mi potí ruce. Každou chvilku si je nenápadně otírám do kalhot. Woody mě drží kolem pasu.
"Nemusíme to dělat zrovna dnes."Prolamuje ticho ve výtahu.
"Ne..Ne to je dobrý."Říkám a snažím se, aby se mi netřásl hlas. Což se mi nedaří. Jsem snad nervóznější jak před maturitou.
Nejradši bych si teď dala panáka. Aspoň bych se trošku uvolnila. Ale můžu si za to sama.
Výtah s ciknutím zastaví a dveře se otevřou. Woody mě bere za ruku a táhne ke dveřím. Odemyká a vcházíme dovnitř. Jeho byt je tak třikrát větší než můj vlastní.
"Amy, Joshi, Emily?!"Zavolá.
"Jsme v kuchyni!"Ozve se ženský hlas, který rozhodně nepatřil Emily.
Tmavovlasá, vysoká dívka vyjde z kuchyně. Ihned si mě všimne. Střelí pohledem po Woodym.
"Chci vám někoho představit."
Amy se usměje zářivým úsměvem, který musí mít po matce.
"Už bylo na čase. Já jsem Amy, ta nejstarší, což vám asi došlo. Počkat neviděli jsme se už?"
Kývnu."Elizabeth. Suplovala jsem v první třídě. Učila jsem Emily."
"No jistě. Už si vzpomínám."Přistupuje ke mě a objímá mě. Pouštím Woodyho ruku a oplatím jí objetí.
Woody si odkašle. Amy se s protočením očí odtáhne. Usměju se.
"Tak pojďte."Mávne na mě a jde zpět ke kuchyni. Couvám o jeden krok a hmatám po Woodyho ruce. Chytne mě a vede za Amy. U stolu sedí malá,Emily a Josh. Oba dva si píšou úkoly.
"Pani učitelko?!"Vypískne Emily.
"Ahoj."Špitnu.
"Vy?!"Ukáže na mě Josh.
"Joshi!"Okřikne ho Woody.
"Dala mi poznámku!"Brání se Josh.
"Nedala. A ty jsi mě píchnul špendlíkem do zadku."
Vyprskne smíchy."Jo, byla to sranda."
"Jak pro koho."Ušklíbnu se.
"Budete s námi večeřet?"Zeptá se Amy, aby nějak zamluvila dočasné téma.
Kouknu po Woodym.
"Bude."Kývne za mě Woody.
Amy se usměje."Jděte se uklidit ty úkoly budeme večeřet."
Sbalí si své věci a odejdou.
"Pomůžu s prostíráním."Vydám se k Amy.
"To nemusíte."
"Ne, já chci."Beru do rukou talíře a začnu je prostírat na jídelním stole. Všimnu si, že Woody tam není. Porozhlédnu se, ale nesedí ani u barového pultu.
"Nebojte. Nejspíš šel domluvit Joshovi, aby se choval slušně."Promluví Amy, když si všimne mého rozhlížení.
"Už jsem si myslela, že pro nás zůstanete anonymní. Kdy vás do tohohle uvrtal?"
"To já to navrhla."Říkám a rovnám příbory.
"To nestává. Většinou to byli ženské na pár nocí. Ale vás má rád. Je hezké vidět ho, že je znovu šťastný."
Musím Amy obejmout. "Jsi rozumná holka Amy. Jsem ráda, že zrovna ty jsi Woodyho dcera."
"Věřte, že někdy to není úplná výhra. Už vás pozval na Oscary?"
"Jo, pozval."
"Chtěl vzít mě, ale to jsem mu naštěstí vymluvila. Řekla jsem ať vezme vás, ikdyž jsem vás neznala. Víte, když za vámi šel tu první noc, řekla jsem si:'Aha další z jeho..ehmehm.' Ale když mi oznámil, že vás chce vzít na pláž, tak jsem změnila názor. Víte on jen tak někoho nebere na jeho místo."
"Jo od tý doby tam byli jen tři ženy, které miluju."Promlouvá za námi Woody."Ty Amy, Emily a Elizabeth."Významě se na mě podívá.
Usměju se.
"Dojdu pro ty dva."Řekne Amy a nechá nás tam o samotě. Woody ke mě udělá dlouhý krok a stáhne mě k sobě do objetí.
"Zvládla jsi to úžasně."Zamrmlá mi do vlasů.
"Jsou úžasný."Ovinu si ruce kolem jeho hrudi a obličej zabořím do jeho trička. Až teď si všimnu, že se převlékl do šedého trika a khaki kalhot.
"Po tátovi."Zasměje se.
"Víš, že vždycky zkazíš ty krásný chvilky."
"S tebou je každá chvilka krásná."
Zvednu hlavu a políbím ho.
"Teto Elizabeth."Přiběhne do kuchyně Emily.
Odtrhnu se od Woodyho a kousek uskočím.
"Copak?"Sednu si do dřepu, abych byla ve stejné výšce jako ona.
"Přečteš mi potom pohádku?"
"Jasně."Usměju se. Skočí mi kolem krku, div mě neporazí. Zvednu se s ní v náručí.
Přenesu její váhu na jednu ruku a pak volnou ruku rozevřu směrem k Woodymu. Přejde ke mě a ovine paži kolem mého pasu.
***
"Dobrou Emily."Zašeptám a odhrnu jí vlásky z obličeje. Odejdu do obýváku, kde by měl být Woody. Ale není tam.
Stojím uprostřed obýváku a rozhlížím se kolem sebe.
"Hledáš mě?"Zešeptá mi u ucha.
"Měla bych hledat někoho jiného?"Zeptám se a pootočím hlavu. Políbí mě na tvář.
"Já doufám, že ne."
"Doufáš správně. Kde jsi byl?"
"Slíbil jsem, že ti někdy ukážu fotky. Tak jsem je hledal." Odstoupí ode mě a sedne si na gauč. Poklepe na místo vedle sebe. Sednu si.
V ruce má album.
"Tak třeba tahle je z první třídy."Ukáže na černobílou fotku. V lavici sedí malý chlapeček s hnědými, hustými vlasy.
"To je roztomilý."Začnu se rozplývat.
"Jo to určitě."Zamrmlá."Tady to jsou fotky až do posledního ročníku základky a tady už jsem korba."Ukáže na vysokého chlapce s uplím tílkem, které mu přiléhá k vypracovanému hrudníku a činkou v ruce.
"Neslintej."Zasměje se.
"Ha-ha..."Ušklíbnu se.
"Tady jsem hrál za Texaský tým americký fotbal a baseball."Ukazuje na několik fotek, kde na sobě má dresy.
"Tenhle dres se mi líbí."Ukazuji na fotbalový dres s číslem 43 nad kterým je napsáno Harrelson.
Usměje se.
Doprohlédneme si celé album a pak odcházíme do ložnice.
Woody se jde osprchovat. No jo, jenže v čem budu spát? Otočím se k jeho skříni. Otevřu jí a začnu se prohrabovat jeho tričkama. Vzádu si všimnu dresu. Vytáhnu ho. Je to stejný dres jaký měl na fotce.
"Hledáš tam vchod do Narnie?"Zeptá se.
"Huh!"Leknu se a otočím se. V rukou držím jeho dres."Woody můžu si ho půjčit?"Zeptám se a pozvednu dres.
"Neptej se. Klidně si ho nech."Pokrčí rameny.
"Vážně?"Rozzáří se mi oči.
"Jo, stejně ho nenosím."
"Děkuji!"Vrhnu se mu kolem krku.
"Není zač."Políbí mě na tvář.
Jdu se osprchovat a pak se převlíkám do toho úžasného dresu, který zbožňuju už teď. Je mi strašně velký, ale to mi nevadí. Už tak krátké rukávy mi sahají kousek nad lokty a délkou mi dres dosahuje do půli stehen. A vzadu je jeho jméno. Ještě před to dodělat Mrs. a bylo by to dokonalé.
Vracím se zpět do ložnice. Woody už pochrupuje v posteli. Lehnu si vedle něj. Reflexivně přese mě přehodí ruku. Pootevře oči. Dám mu pusu na špičku nosu. Choulím se k němu a usínám.
Nová kapitola je na světě! Dneska všichni povinně koukat na Novu! Dávají tam Podfukáře(Now You See Me), kde hraje kdo? No přece Woody! Dávají to od 20:20. Já si zjistím jestli jste koukali :DD snad se vám tahle kapitola líbí:')
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro