"Už tam budem?"

"Víš koho mi připomínáš? Oslíka ze Shreka."

"Takže jsem podle tebe osel?"

"Co chceš slyšet? Mám dvě varianty."

"A jaká je ta první?"

"Řeknu ti, že jo a ty mi rozbiješ hubu."

"A druhá?"

"Řeknu, že ne plus dodám, že jsi krásná a rozdáme si to na zadním sedadle."

"Fajn beru jedničku."Odpovím pohotově.

Zasměje se.

"Mimochodem...Už tam budem?"

                               ***

"Prosím princezno..."S těmito slovy mi otvírá dveře. Vystoupím z auta a scenérie mi vyráží dech. Pláž bez jediného civilisty, o kousek dál skála o kterou se tříští vlny a moře. Krásné, sice né moc klidné, ale i tak...Naprosto dokonalé.

"Líbí?"Zeptá se a vyndavá z kufru auta deku a košík s nevím čím.

"Ptáš se jestli se mi to líbí? Je to úžasný!"

Deku si přehodí přes rameno a chytne mě za ruku."Tak pojď."Táhne mě k pláži. Odkopávám žabky před sebe a zabořím chodidla do příjemně vyhřátého písku. Woody rozloží deku na písek a vedle položí košík. Stahuje ze sebe tílko a hned na to šortky.

"Pojď do vody. Prosím, prosím..smutmě koukám."Udělám štěněčí pohled.

"Proč ne."Sundá si košili a tílko. Probudí se ve mě moje dětské já a rozeběhnu se k vodě. Sotva se voda dotkne mých nouhou odskočím."Studí, studí...!"

"Přece sis nemyslela, že to bude vyhřátý."Zasměje se kousek za mnou. Chytne mě za pas a  přehodí si mě přes rameno.

"Co to děláš?"Ptám se smíchem.

"Jdu tě utopit."Začne se smát a jde do vody. Snažím se zapřít do jeho zad a nějak se mu vykroutit, ale moc mi to nejde. Voda už mu sahá po pas.

Přendá si mě do náruče.

"Zacpi si nos."

"To přece ne-..."Pustí mě a já sletím do vody. Zima!

Dostanu se nad hladinu. Začnu drkotat zuby.

"Musíš plavat. Plávat, plávat..."Notuje a plave kolem mě.

"Já ti dám!"Skočím po něm a jelikož to nečekal tak ho ponořím. Hned na to se vynoří a začne vykašlávat vodu.

Začnu se mu smát.

"Tobě to přijde vtipný?"

"Ani nevíš jak moc!"Vysoukám ze sebe mezi smíchem. Strhne mě do vody a ponoří mě. Nalokám se hnusné, slané vody. Když se vynořím začnu plivat vodu stejně jako on.

"To je hnus."Zakašlu.

"Vítej ve světě utopených."Zasměje se.

Narovnám se. Cákne po něm.

"Nech toho nebo tě znovu utopím."

"Jenom když mě chytíš!"Vykřiknu a pokusím se odplavat pryč. Chytne mě za kotník a přitáhne k sobě.

"Mám tě..."

"Tak jo. Dostal jsi mě."Omotám si nohy kolem jeho pasu. Ruce si ovinu kolem jeho krku."Ahoj."Opřu si čelo o to jeho.

"Ahoj."Usměje se. Přitisknu rty na ty jeho. Jsou slané. Pousměje se a objede mi jazykem horní ret. Pootevřu pusu a pustím ho dovnitř. Nespěchá a přistupuje na mou hry, kdy se jen opatrně odvažuji propojit naše jazyky.

Člověk co měl pouze jednoho přítele, ze kterého se nakonec vyklubalo hovado co čekalo až mě bude moct přefiknout a pak se mě zbavit jako odpadu, ještě není v takovýchle věcech zkušený. Né, že by to byl můj případ. Není. Vážně. Fajn, tak zpoloviny. Dobře! Je to můj případ!

Musím se odtáhnout kvůli nedostatku kyslíku. A stejně jako včera se od něj neodtahuji, ale opírám naše čela o sebe. Nahybám se pro další polibek, ale ten už se mi nedostává. Otvírám až dosud zavřené oči.

"Měli bychom jít ven ať nenastydneš."Řekne starostlivě. Dokud to neřekl nevzpoměla bych si na to jaká mi je v chladné vodě zima. Kývnu.

Přendá si mě do náruče a vynese na břeh. Položí mě na deku a sedne si vedle mě. Vytáhne z košíku velkou osušku a podá mi jí. S díkem se do ní zabalím.

"Myslím, že je dost velká na to aby jsme se tam vešli oba."Prohlásím, když si všimnu husí kůže na jeho pažích. Přisune se ke mě a já se s ním podělím o jeho osušku. Ruku mi položí kolem pasu, ale nic neříká. Nikdo z nás nic neříká. Panuje mezi námi naprosté ticho rušené pouze příbojem narážejícím o nedalekou skálu.

"Je tu krásně."Prolamuji ticho.

"Nerada mlčíš co?"Zeptá se a koutky se mu zvednou do mírného úsměvu.

"Neříkej, že se ti to ticho líbilo."

"Bylo to velice příjemné ticho. A sdílel jsem ho s tebou, takže ano líbilo."

To mi jaksi vykouzlí úsměv na tváři. Sundám ze sebe svou půlku osušky a natáhnu se na deku. Sluneční paprsky příjemně ohřívají mé stále prochladlé tělo.

"Máš opalovací krém?"Vyzvednu se na lokty.

"Hm?"Otočí se na mě. Asi jsem ho vyrušila z přemýsléní.

"Jestli v tom zázračném košíku máš také opalovací krém?"

"Mám."Usměje se a nahne se ke košíku. Hodí po mě lahvičku s opalovacím krémem. Hodím mu jí zpět.

"Pomůžeš mi?"

"Ani nevíš jak rád."Vymáčkne si krém na dlaň."Kde mám začít?"

"A kde chceš začít?"

Zkousne si ret a zabloudí pohledem k mému hrudníku.

"Moje tělo je teď tvoje tělo."Položím se na deku.

"Opravdu?"

"Jo."Myknu rameny.

"Tak fajn."Sedne si obkročmo na mě. Nesedí na mě spíš nade mnou klečí. Začne mi krém rozstírat po břiše. Rychle přejede přes prsa a rozetře krém i po ramenech a pažích. Sleze ze mě a znovu si vymáčkne krém na dlaň. Chytne mě za kotním a zvedne mou nohu do výšky. Rozetře krém nejdřív po lýtku a pak po po stehně. Motýlími polibky se od kotníku dostane až ke stehnu. Kdyby tak věděl co to se mnou dělá. Kdybych dávno neležela na zemi asi by to se mnou seklo. Mám pocit, že mi v břiše vybuchla snad bomba s motýlky. Přejde k druhé noze a zopakuje to. Pak mě vyzve abych se posadila, aby mi mohl namazat záda. Zdá se mi jakoby to natahoval, aby se mě nemusel přestat dotýkat. A upřímně vůbec mi to nevadí. Rukama přejede na mé břicho a přitáhne si mě k sobě. Políbí mě pod ucho."Teď ty."Zašeptá. Sáhnu po krému a otočím se k němu čelem. Aniž bych se mu přestala dívat do těch stříbrně šedých očích mu začnu mazat ramena a následně i paže. Cítím jeho bicepsy. Pak mu začnu mazat hruď a břicho. Vlezu si za něj a políbím ho na krk. Dlaněmi od krému mu začnu přejíždět po zádech a nepřestávám líbat jeho krk. Když už mám hotovo kousnu ho a udělám mu na krku cucflek.

"Au..."Kníkne.

Usměju se."A teď už jsi můj."

"To abych si tě taky označil."Řekne a otočí se na mě. Skloní se k mému krku a udělá to samé co já."Teď patříme k sobě."

"Tak jo."Hodím si ruce kolem jeho krku a políbím ho. Sice je to jen krátký polibek, ale přesto v něm bylo víc než bych svedla říct. Sice v tom nebyli ty dvě kouzelná slůvka, ale i tak toho bylo dost.

"Je mi s tebou hezky."Zašeptám.

"Mě s tebou taky."

Otevřu oči. Kéž by to takhle bylo napořád. Pro sebe se pousměju. Znovu si lehnu na deku, ale tentokrát si hlavu položím do jeho klína. Koukám na něj a on na mě.

"Jsi tak strašně krásná..."Zamrmlá.

"Nepřeháněj."Zamračím se.

"I když se mračíš. Víš, že se ti mezi obočím dělá vráska."Přejede prstem mezi obočím."Přesně tady."

"Myslím, že se svým obličejem žiju už docela dlouho, takže to vím."

Usměje se."Vtipná a krásná."

"A taky jsem často přecitlivělá a dokážu se naštvat kvůli každé hovadině."

"A dobré vlastnosti?"

"Nevím o jakých mluvíš."

Zasměje se."Určitě nějaké jsou."

"Možná jo, ale nevím o nich."

"Elizabeth notak..."

"Já vážně nevím! Musel by ses zeptat mojí mamky. Ta by mě vychválila až do nebe."

"Tak to aby jsme se s tvojí mamkou brzy seznámil."

"Věř mi, že to nechceš."

"Ale...Určitě je skvělá."

"Musel bys jí znát tak jako já."

"Mám hlad."Řekne po chvíli.

"Jo já taky."Přitakám.

"Kouknu se co mám v zázračném košíku."Přitáhne k sobě košík a začne se v něm přehrabovat.

"Takžé...Mám tu ovoce, potom dvě bagety, sýry, pití, jo měla by jsi pít...a já taky. Potom nějakou zeleninu a pozór...muffiny, které jsem ráno koupel v cukrárně!"

Musím se zasmát. Vyhoupnu se do sedu."Dej mi prosím napít."Podá mi lahev s vodou."Dík..."

"Co si dáš?"

Krčím rameny a podávám mu lahev. Taky se napije a vrátí ji do košíku.

"Mám nápad...Zavři oči."

"Proč?"Zeptám se.

"Prostě je zavři."

Zavřu tedy oči. Slyším jak se přehrabuji v košíku. Otevřu jedno oko, zrovna ve chvíli kdy se otáčí zpět na mě.

"Nepodváděj."Plácne mě jemně do čela.

"Promiň."Zavřu oko. Opravdu se přemáhám abych je znovu neotevřela.

"Teď otevři pusu."

"Určitě a nacpeš mi tam písek."

"Věř mi trochu."

"E-e."

"Jak chceš."Zacpe mi nos a tím mi nedává jinou možnost, než abych otevřela pusu. Strčí mi něco do pusy. Chvilku se to tváří jako sýr, ale když do toho koušu zjišťuji, že je to hrozen se sýrem.

"To je dobrý."Řeknu s plnou pusou a otevřu oči.

"Nic špatnýho bych ti nedal."Pousměje se.

"A teď já."

Zavře oči. Sáhnu po krabičce s ovocem. A po jednom muffinu. Vezmu jednu jahodu a ulomím kousek muffinu.

"A otevřít."

Vložím mu do pusy muffin a jahodu.

"Uhm...To taky není špatný."

Ještě několikrát nakombinujeme nějaké chuťe a pak se podělíme o bagetu.

Když oba zaženeme hlad leháme si na deku a pozorujeme mraky.

"Podívej. Ten vypadá jako medvěd na drakovi."Zasměju se a ukážu na mrak nad našimi hlavami.

"A tenhle vypadá jako slepice."Ukáže kousek na pravo.

Tohle jsme dělávali s Jackem. Chybí mi...

"Copak se děje?"Zeptá se, když si všimne slz v mých očích.

"Vzpoměla jsem si, že jsme tohke dělávali s mým bratrem jako děti. Chybí mi..."

Vtáhne si mě do objetí."Je mi tom moc líto Elizabeth. Určitě to byl skvělej brácha."

"Ten nejlepší."Zašeptám a víc se k němu přitulím.

"Určitě na tebe dává pozor ze shora."

To mě rozpláče.

"Promiň já nechtěl..."Konejší mě Woody. Hladí mě po zádech a šeptá ke mě slova omluvy a uklidnění.

Podaří se mu mě uklidnit, ale po zádech mě hladit nepřestává. Začnou mi těžknout víčka a já se oddám spánku.

                                  **

"Honey...Myslím, že ny jsi to chtěla vidět..."Šeptá mi u ucha.

"Co?"Zeptám se rozespale.

"Tak se koukni."Nemusím ho vidět, abych věděla, že se usmál. Otevřu oči a vyzvednu se na lokty. Obloha přechází z modré do sitě oranžová. Slunce už se pomalu 'noří' do moře, které odráží přesnou barvu nebe. Takže není poznat, kde končí obloha a kde moře. Vyráží mi to dech. Sedám si. Woody mě bere kolem pasu.

"Krása, že?"

"Nádhera."Odpovídám.

"Sice jsi krásnější, ale proč se nepokochat krásou přírody."

Cítím jak se červenám. Odtrhávám pohled od západu slunce a kouknu na něj jestli to myslí vážně. Myslí. Nahnu se a daruji mu polibek. Jemný, zamilovaný polibek, který se do této situace přesně hodí. Na západě obloha začíná tmavnout a pochvilce se objevují první hvězdy.

"Měli bychom vyrazit."Řekne Woody.

Nic nenamítám. Obleču se, pomůžu mu sbalit věci a jdeme k autu. Woody uklidí věci do kufru a stejně jako ráno mi otevře dveře. Usedne na místo řidiče a vyjíždíme.

Celou cestu mlčíme. Není třeba slov. Stačí ná vzájemné doteky. Buďto mám ruku položené na té jeho, když jí má na řadící páce a nebo mě hladí po stehně. Tentokrát se mi zdá cesta příliš krátká. Woody zastavuje před mým bytem. Koukneme se na sebe. Po celém tomhle krásném dni se mi nechce ho opouštět. Nevím proč, ale ta představa, že budu sama, bez něj mě značně děsí.

"Nechci aby nás viděli. Rozloučíme se tady."Řekne.

Chápavě přikývnu. Nahne se ke mě a políbí mě. Není to ani jeden z polibků, které mi ukázal na pláži je mdlý až deprimující. A vyzařuje z něj smutek. Po chvilce se odtahuje.

"Nevím, kdy za tebou budu moct přijít. Týden mám opravdu nabitej. Budu se snažit tě navštívit co nejdřív, protože už teď mě ničí představa, že bych tě celý týden neviděl."

"Kdykoliv, klidně i v noci mi zavolej a jen mi řekni kde a budu tam."

Pousměje se. Daruji mu letmý polibek na rty a vystupuji z auta. Cítím na sobě jeho pohled dokud mu nezmizím z dohledu.

Už aby zavolal.

Woow...Na téhle kapitole jsem se fakt vyhrála tak doufám, že za to stojí. Slíbila jsem, že bude ještě dnes tak jí tu máte:')