Postarší muž vypadající nadmíru nervózně přecházel před dveřmi porodního sálu odkud se ozvalo občasné vyjeknutí jeho nejmladší dcery.
Nechápal svou nervozitu. Už dvě jeho dcery mu na svět přivedli krásná a zdravá vnoučata.
Tak proč dnes?
Na mysl mu přišla jeho krásná choť, která s nimi už není čtyři roky. Vzpomíná na její utrpení, které se snažila dusit už kvůli němu. Na slzy v jejích očích.
Miloval jí a nechtěl jí pustit. Doslova jí nutil bojovat proti něčemu, co byl už předem prohraný boj.
Nechtěl si to připustit, ale jednoho večera, když jí musel odvézt do nemocnice, kdy mu doslova umírala v náručí. Plakala a naříkala. A on plakal s ní ne a ne jí dovolit opustit ho. Ikdyž ho neskutečně bolelo vidět její utrpení. Až poté, když jí viděl ležet na lůžku, připojenou na kapačky, jak prohrává vlastní boj, tak to nedokázal a řekl: "Pusť se, lásko. Bude ti lépe. Zase se potkáme." Tváře vlhké od slz a ne a ne zastavit další, které si razili cestu přes jeho líce. Její zesláblá prsty se obtočili kolem jeho zápěstí a její rty zašeptali poslední Miluji tě. A pak se její duše s radostí, že už dále nemusí bojovat s rakovinou prorvala z jejího těla a zamířila k nebesům. A on tam seděl v podřepu, plakajíc a jeho láska stále svírajíc jeho ruku.
"Taky tě miluji." Zašeptá k již němému tělu zírajíc na její přes všechnu bolest krásnou tvář. Věděl, že už znovu nedokáže bojovat. A těch několik dní, měsíců a dokonce i let po její smrti byli ty nejhorší v jeho životě. Nezvykl si na ranní vstávání a na samotu, která okupovala drze druhou polovinu jeho postele. A každou noc, kterou trávil v slzách, proklínal lékaře, že neudělali maximum pro tak čisté stvoření jako byla právě jeho Elizabeth.
Najednou se rozevřeli dveře od porodnice v nich stála sestra s maličkým uzlíčkem v náručí.
"Máte vnuka, pane Harrelsone. Nathaniela." Usměje se na něj a přejde blíž, aby se mohl podívat.
A ten maličký kukuč toho andílka ho provrtal až do morku kostí. Měl je. Její barvu očí.
"Je nádherný." Zašeptá ohromeně a po tváři se mu skutálí slza velikosti hrachu a dopadne na drobounkou, baculatou ručičku jeho vnoučka.