Pár dní poté
"Tati, prosím dej na Natha pozor." Naléhá a bere poslední zavazadlo k autu.
"Ally, zlato, zvládnul jsem vychovat i tvoje sourozence. O toho andílka se nemusíš vůbec bát. Budeme tady v pohodě." Pomohu jí naložit zavazadlo do auta.
"Já vím, já vím..." Přikyvuje. "Jen se hrozně bojím. Je to poprvé, co od něj budu takhle daleko." Nervózně pohlédne k domovním dveřím, kde se zrovna zjevil Caleb s Nathanem v náručí.
"Ničeho se neboj." Ujišťuji jí znovu.
"Musíš mi volat každý den. Všechno důležité jako čísla jeho doktorovi nebo na záchranku máš na lednici. Inhalátor má na nočním stolku a náhradní bombičky jsou u mě v ložnici. V lednici je jídlo stačí ho jen na pár minut dát do mikrovlnky. A-..." Na jeden nádech mi opakuje předlouhý seznam.
"Ally, Ally...Klídek. Dýchej." Zastavuji jí.
Vrhne se mi dojatě kolem krku. "Svěřuji ti svůj poklady, tati. Tak ať se mu nic nestane. A tobě taky ne. Buďte opatrní. Ty, Caleb a Nathan jste jediný mužský, co můžou obývat moje srdce." Líbá mě zlehka na čelo a po tváři se jí skutálí slza velikosti hrachu. "Mám tě tak moc ráda. Kéž by tu teď s námi mohla být máma." Špitne a boří obličej do mojí košile.
Tisknu ji v pevnějším objetí. Bojím se cokoliv říct. Bojím se, že bych se také rozplakal.
"O-ona se má teď líp, zlatíčko." Zašeptám nakonec.
Jenom horlivě přikývne otře si slzy.
Vytáhnu z kapsy kapesník a podám jí ho.
Pořádně se do něj vysmrká a už-už mi ho chce vrátit zpět.
"Víš co? Nech si ho." Pousměji se.
Jemně jí pohladím po vlasech a usměji se. "I já tě mám rád, holčičko."
Znovu jí zeskelnatí oči a tak začne rychleji mrkat, aby zase neplakala. Natáhne ruce k přicházejícímu Calebovi a ten jí ochotně předává jejich syna.
Poodchází kousek od nás, aby se i s ním mohla rozloučit.
"Jestli se jí něco stane, Calebe, tak si mě nepřej." Pronesu stejnou větu, kterou jsem mu řekl místo gratulace na jejich svatbě. Elizabeth na mě pak byla naštvaná, ale já měl, mám a budu mít strach o naši dceru.
Jen se nervózně pousměje.
"Myslím to smrtelně vážně."
Nejistě kývne a dokonce si myslím, že se mu z obličeje vytratila barva.
Poté se s ním ze slušnosti loučím, Ally mi předává Nathana a obou nám ještě věnuje pusu na čeli, přičemž se k ní musím sklonit.
Pak za stálého mávání nás opouštějí, dokud jejich zadní světla nemizí za zatáčkou.
"A teď jdeme na zmrzku, dědo."