"Dědo! Dědo! Honem, vstávej!" Začne mě drobnými ručička mlátit do ramene.
Zase jsem usnul na gauči. Bolestně se protáhnu. Kosti zaprskají a očima zaostřím na digitální hodiny pod televizí.
"Je šest ráno, proč ještě nespíš, ty rošťáku?" Zeptám se kudrnatého chlapce a nějak se mi povede na tváři vyloudit úsměv.
"Dneska jsou pohádky." Usměje se na mě drobnými zoubky. Otočí se ke konferenčnímu stolku a vezme do ruky ovladač. Chvilku zírá na čudlíky a pak mačká on.
Z televize se okamžitě ozývají vzdechy.
Rychle vytrhnu Nathanielovi ovladač a ihned program přepínám.
Vůbec nechápu, jak se to tam dostalo.
"Ta paní neměla oblečení, dědo." Zamumlá.
"N-no...A-asi...Víš..."Nedokáži vykoktat jediný důvod, jak mu tohle slušně vysvětlit jako čtyřletému dítěti.
Naštěstí mě zachraňuje Allyin příchod.
"Ach, tati. Zase jsi usnul tady?" Podívá se mě káravým pohledem.
"Nějak se mi nechtělo jít do ložnice." Zamumlám, zatímco si přisedne vedle mě a jemně mi lípne pusu na čelo.
"Tak si běž ještě lehnout. Nath, se tu bude stejně koukat na pohádky, takže by tě rušil."
"Ne, to je v pořádku. Budu tady s ním já." Pohladím ho po plavých vláskách.
"Tak...Já alespoň dojdu udělat něco ke snídani." Povzdechne si.
Vytáhnu k sobě Nathaniela na gauč a zvýším hlasitost televize.
"Chci se dívat na Elma." Přitulí se ke mně.
"Dobře, tak se budeme dívat na Elma." Začnu hledat správný pořad.
Nakonec ho nacházím. Natt se trošku nakloní dopředu a opře si lokty o droná stehna. Začne si tiše proukat písničku, kterou Elmo zpívá.
Vůbec to nechápu. Je to jen červená loutka, co dělá naprosto primitivní věci. Jak se to těm dětem může líbit?
"Nathe, pojď se najíst!" Zavolá na něj Ally.
"My budeme papat s dědou tady." Rošťácky se usměje a koukne na mě prosebným pohledem, aby nemusel opustit televizi.
"Děda se sem půjde také najíst, viď, tati?" Vrací se Ally zpět.
"Dědo se chce koukat na Elma." Nenechá si říct.
Sleduji výměnu jejich názorů a nijak do toho raději nezasahuji.
"Ne, děda se půjde také najíst. A nech toho nebo se na ty pohádky koukat nebudeš."
"Dědo, řekni něco." Kouká mě se slzami v očích.
On moc dobře ví, že na něj trpím.
"Ally, tak alespoň pro tentokrát."
Povzdechne si a nasupeně odkráčí.
Nathaniel vítězně hupsne na gauč.
Ally mu přináší dětskou přesnídávku a mně míchaná vajíčka.
"Děkuju." Vzhlédnu k ní a usměji se. Ale ona se stále mračí.
Posadí se do křesla.
"Mamí, chci to co má děda."
"Ne, máš dobrou ovocnou přesnídávku."
"Je hnusná." Zašklebí se a shodí přesnídávku na zem. Miska s přesnídávkou se dvakrát přetočí ve vzduchu a pak se rozprskne na zemi.
"NATHANIELI!" Zběsile vylétne na nohy a už už mu chce dát na zadek.
"Nebij ho!" Rozkřiknu se a svým tělem ho schovám za sebe.
"Tati, nech toho! Nemůžeš ho takhle pořád bránit a ustupovat mu! Podívej, jak se ten kluk chová!"
"Jen ho nebij."
"Mám toho dost! Dělejte si, vy dva, cokoliv chcete! Je mi to fuk. A tohle si taky uklidíte!" Ukáže na rozprsklou přesnídávku a s dupotem odchází do své ložnice.
"Maminka je naštvaná."