Tahle kapitola patří k mým nejoblíbenějším, miluju tu atmosféru vesmírných závodů. Přeji vám, ať si ji užijete stejně jako já. :3

***

Xavier usedl do jednoho z připravených raketoplánů. Model X-22 známý též jako Hopík. Drobný, ne úplně odolný, zato obratný. Nasadil si přilbu s ochrannými brýlemi a zahleděl se na řídící panel, kde se mu zobrazil plán trasy. Nebo spíše závodní dráhy.

On, Blop, jedna z doprovodných divoženek, kovový Levandule, Lyksi a přirozeně Hafhaf. Ti všichni zkoušeli štěstí a usilovali o výhru. Někdo kvůli prestiži, jiní zkrátka jen proto, aby sabotovali toho druhého.

Já ti ještě ukážu.

Ten Skirčan ho téměř každou minutu, co byli vzhůru, jen urážel. A kdoví, třeba s tím vrčením nepřestával ani během spaní.

Hajzl jeden.

Tímto závodem by si konečně mohli být kvit. Xavier vyhraje, čímž mu zavře tu protivnou tlamu jednou provždy. S pravidly závodu byl společně s ostatními přirozeně obeznámen. Start i cíl se nacházely na stejném místě, a to v hangáru. Mohl jen doufat, že to měli organizátoři dobře spočítané, aby jim nikde nehavarovali a nevytvořili tak neplánovaný ohňostroj.

Kromě samotného proletění trasy měli závodníci za úkol dávat pozor na nastřežené překážky. Xavierovi to hodně připomínalo takzvané digi-hry, jejichž kořeny ležely v takzvaných videohrách z konce dvacátého století.

Pokud by cestou naletěl do červeného pásu, nebo rudé koule, ztratil by na rychlosti. Konzole raketoplánu by byla „nakažena" a on by musel chvíli vyčkat, než bude moci pokračovat. A čas, ten byl v tomto závodě vším.

Kromě překážek zde existovaly i různé výmysly na přilepšení. Pokud by na dráze narazil na zelený pás a proletěl by jím, rychlost by naopak získal.

Stejně tak se na trati mohly objevit i další serepetičky, které jim mohly nějak pomoci. Pamatoval si hlavně na větší kruh s obrázkem rakety, díky němuž měl dotyčný možnost vystřelit po závodníkovi před sebou virtuální střelu a svést ho tím z kurzu. Jak jen se těšil, až to bude moci použít na Hafhafa.

Kromě toho zaslechl zmínku o sbírání nějakých hvězdiček jako speciálních bodů, které by pomohly rozhodnout v případě remízy. Něčím takovým však nechtěl marnit čas. Vyhrává ten, kdo se do cíle dostane jako první, přesně tak mu to řekli. Nejjednodušší pravidlo. Takže on udělá vše pro to, aby to do toho cíle doklepal jako číslo jedna. Ať to stojí, co to stojí.

„Do toho, Xave!" ozval se mu ze sluchátka hlas Astry.

Lehce sebou škubl, aspoň varovat ho měla. Zvlášť, když se domluvili, že komunikační kanál nechají po většinu času volný, aby ho nerušila. Zlobit se však na ni nemohl. Ne potom, co mu slíbila, že v době jeho nepřítomnosti dohlédne na Tousta a zamezí mu v dělání dalších zvrhlých úprav v jídelníčku.

Pěkně děkuju, mami, pomyslel si kysele. Tušil, že mu vedení do stravování mluvilo asi tolik jako králík do pravidel antigravitačního tenisu. Sportu, který v poslední třetině 21. století zcela nahradil ten „klasický", kde na míčky a hráče platila gravitační síla. Jeho nadřízeným mohlo být jedno, jestli si dá k obědu pivo, nebo ne. Takže viník byl nalezen: za všechno může jeho matka!

S myšlenkou, že ho zrádný rodič už nikdy nebude držet o nedobrovolném alkoholovém půstu, se chopil řízení. Prostor raketoplánu byl celkově menší, než bývalo zvykem, ale po posledním zásahu v roji meteoritů mu přišlo, že pro něj není nic nemožné.

Před očima se mu podobně jako ostatním závodníkům objevil velký semafor se světly: červená, modrá a zelená. Před zahájením si vysvětlili, co jaká barva znamená. Ještě štěstí, že nesoutěžila i Astra. Jednotlivé odstíny by si ujasňovali ještě nyní.

Červená znamená stát, problesklo mu hlavou, když se rozsvítilo první ze světel. Modrá připravit se. Alespoň u Akwantufovanů ano.

Modrá byla ironicky i jedna z mála barev, které Hafhaf viděl. Pro něj se startovní sekvence upravila na: „První barva ne. Modrá připravit. Poslední barva ano." Xavier však tušil, že toho vlka od výhry barvoslepost nezastaví. Ne, bude to muset zařídit on.

Zaposlouchal se do zvuku motoru. Nesmí nic uspěchat. Má jen jediný úkol: dostat se do cíle dříve než Hafhaf. Potom ať se děje vůle boží.

ZELENÁ!

S raketoplánem vyletěl na dráhu a tehdy naplno pochopil, proč se tomu stroji vlastně přezdívalo Hopík. Nejprve to s ním cuklo dozadu, poté dopředu, a teprve na potřetí se mu podařilo z hangáru vyletět. Trochu horší start, avšak s tím počítal. Vítěze stejně dělá až cíl. To půjde, Xavíku, povzbuzoval se v duchu. To půjde.

Trať pokrýval hvězdný prach, či něco podobně blýskavého. Sice z dráhy mohl ještě před startem zahlédnout její část, ale nyní, když se stal její součástí, tak na něj vše dolehlo v plné síle.

Ochranné pole Sindibádu se zobrazovalo pouze na řídícím panelu raketoplánu. Jednalo se o slušně velkou bublinu. I kdyby náhodou omylem vypadl z dráhy, stále by nebyl ani v jeho polovině.

Zrychlil. Pořádně se do toho „obul", jak by řekl znalec, a obletěl Blopa, který měl z nějakého důvodu také helmu s ochrannými brýlemi. Prý „standartní opatření", ale k čemu, když je ta horda hmoty jedno velké oko a ucho?

Minul Lyksiho. I tento manévr se obešel bez výraznějších problémů, a nyní se blížil k rytířskému Levanduli. Jakmile jej dostihne, zbydou mu už pouze dva, ta divoženka a Hafhaf, který dle všeho i vedl.

Ha, leda tak ve snu, odfrkl si v duchu a stočil Hopíka zprudka doprava. Právě včas. Xavier trefil zelený pás, díky čemuž zrychlil. Jeho vzdálenost k Levanduli se zkracovala a tehdy zaznamenal zlatou ikonu rakety vznášející se uprostřed trati. Levandule jí proletěl a ten bonus si uzmul pro sebe.

Zatraceně. Neměl by tedy s jeho předháněním raději počkat? Vzpurně semknul rty. Vzhledem k tomu, že se střela dala poslat jen na závodníka jedoucího vepředu – alespoň tak to pochopil z pravidel – měl by být prozatím v bezpečí. To Hafhaf by se měl mít na pozoru! Tak proč ji Levandule ještě nevystřelil?

Ten plecháč musel dělat drahoty, jenže co dál? Když se za ním bude držet jako srab, pak to vítězství Skirčanovi daruje. A přesně to si nepřál, jen kvůli tomu se celé této blbiny vlastně účastnil!

„Držte mi palce," oznámil do mikrofonu Astře, která po celou dobu závodu ani nedutala, aby ho náhodou nerozhodila.

„Ano, Xave," špitla hlasem zbarveným nadšením.

Neuvěřitelné, ten malý, urozený diblík mu věřil, a ještě se těšil, až Xavier všem ukáže, zač je toho loket. Už jen proto ji nesmí zklamat. Rychlost, kterou díky zelenému pásu získal, sice pominula, přesto se mu podařilo kovového Levandule dostihnout. Kdoví, možná, že jeho soupeř i schválně zpomalil. Že by ho chtěl tou střelou vážně vyřídit?

Teď, nebo nikdy, pomyslel si a vrhl se kupředu. Minul menší červenou zpomalovací kouli, vyhnul se jí jen taktak a... Stalo se přesně tak, jak čekal. Digitální střela se k němu snažila dostat a dočasně ho vyřadit z provozu. Zatracenej Levandule!

Xavier se zhluboka nadechl. Držel kurs, pomyslnou raketu měl přímo za zadkem. Nesmí podlehnout stresu, musí si udržet vyrovnanou mysl. Přesně tak ho to učili. Panikou nic nespraví, jen udělá zbytečné chyby. A dostane se do většího průseru.

Impuls mu radil kličkovat jako králík a pokusit se tu střelu setřást. Jenže tím by si jen prodloužil cestu a digitální raketa by ho nakonec stejně dostihla. „Nakazila" by mu řídící panel a měl by po závodu. Ne, musí vymyslet něco jiného.

Periferně zahlédl loď divoženky, která se ocitla mezi ním a Hafhafem. Možná, že by... Hlavou mu blýsknul nápad tak ďábelský, že by jej měl rovnou zapít svěcenou vodou. Ale co už, je to jenom hra, ne?

Využil blízkého zeleného pásu a opět zrychlil. Dostal se až k jejímu raketoplánu, namáčkl se na něj tak těsně, jak jen to bylo možné, a poté Hopíka zprudka zdvihl.

Digitální střela jej minula, přesně jak předpokládal. A byť chtěla změnit kurz a následovat ho, loď divoženky ji přitáhla k sobě. Sice nedobrovolně, pilotka vůbec netušila, co ji semlelo, ale stalo se. Panel byl zavirován a střela zneškodněna. Mohlo se pokračovat!

„Wohohooo!" zaradoval se Xavier a přísahal by, že se v hangáru děje podobná oslava.

„Jen do toho, Xaveee!" výskla mu do ucha Astra.

„Nech komunikační kanál volný, špunte," odpověděl a zamířil za Hafhafem.

Teď už se mu ten vlk nikam neschová. Pořadí se proměnilo, ale Skirčan stále vedl. Xavier se nyní ocitl na druhém místě, což z toho posledního bral jako pokrok. Rytířský Levandule vévodil třetímu místu, Lyksi zase čtvrtému a chudák divoženka se propadla na páté. Posledním se stal Blop, ale ten mu již při startu přiznal, že obvykle si jen plachtí vesmírem bez raketoplánů a „podobných blbin", takže tento závod bere jen jako zajímavost.

Po chvíli se na trati objevil další z bonusů v podobě malé, zlaté hvězdy a loď Skirčana jí bez zaváhání proletěla.

Ten zmetek!

Xavier něco nesrozumitelného zafuněl, bylo mu nad slunce jasné, co ten vlčí muž provádí.

Sbírá bonusové body!

Opět nabral na rychlosti, tentokráte bez bázně a hany. Sice netušil, jestli má jeho konkurent po ruce, nebo spíše po pacce, další z digitálních střel, ale na tom vlastně nezáleželo. Hafhaf na něj nemohl, zatímco on... Jako na zavolanou se před ním ta hledaná ikonka objevila!

Ihned zamířil k raketě s tím, že svého protivníka smete z oblohy jednou provždy, jenže Hafhaf mu ji vyfoukl před očima. Neskutečné, on chce snad proletět úplně vším! Při té myšlence se mu na tváři objevil zlomyslný úsměv, jako by chtěl Kdovíkům ukrást Vánoce. Pokud chce proletět vším dostupným, pak mu to Xavier velice rád splní.

Bryskně vyhledal jeden ze zelených pásů. Čím se závodníci blížili k cíli, tím náročněji se do nich trefovali. Xavier jej však neminul.

Cíl měl již na dohled. Zbývala jen jedna větší zatáčka a pak hangár. Zatímco se zelené pruhy stávaly nedostatkovým zbožím, tak rudé kuličky jen narůstaly na velikosti i intenzitě. Vlastně se měnily v koule a těsně před cílem se dalo hovořit o celém rudém pásu. Organizátoři na nich vážně nešetřili. Jako by se díval na děťátka hvězdy Sisire. Pěkně proradné pekelníky.

Dostal se až na úroveň Hafhafa. Ten mu věnoval zmatený pohled, zřejmě čekal, že se ho pokusí obletět, ale Xavier měl jiný plán. A máš to, ty prevíte! Než stihl Skirčan cokoli provést, tak udeřil. Vrazil mu do boku raketoplánu, ve kterém se Hafhaf zakymácel jako myš v termosce. Přesto mu nevěnoval ani pohled. A nezměnil kurz. Bohužel.

Xavier si v duchu dodal síly a odvahy. Dostane ho. Tenhle pokus už vyjde. Věnoval mu další náraz a Skirčan konečně zareagoval. Nyní po něm blýskl očima – či spíše tím jedním super zářivým, zdravým okem bez jizvy – a pokud by pohled mohl zabíjet, skončil by Xavier na místě mrtvý.

Jenže jeho intenzivní kukadlo s sebou nakonec nepřineslo výraznější újmu. Nic tak Xavierovi nebránilo v tom vrazit do něj do třetice. V tu chvíli muselo být všem okolo jasné, že z tohoto souboje vyjde jen jeden vítěz.

„ZMETKU!" křikl po něm Skirčan.

I přestože měly raketoplány zvukotěsné kabiny, Xavier si to slovo dokázal domyslet. A kdoví, zda vše zůstalo jen u toho zmetka. Třeba padlo i ono oblíbené „matko-souložníku". Určitě se nejednalo o žádné lichotky.

Hafhaf se vlivem Xavierovy poslední, dobře mířené rány skutečně oddálil od cíle. Jeho raketoplán nedobrovolně změnil kurz a... Červený pás, pomyslel si Xavier s radostí. Červený pás. ČERVENÝ PÁS!

Už jen jeden šťouch a má ho, tím si byl jist. Opět se od Hafhafova Hopíku odtáhl, ale to jen proto, aby získal slušnou rychlost, a mohl ho vymrštit dál, přímo do nitra rudé zóny, odkud se už nevyhrabe. Avšak než tak stihl učinit, ze Skirčanova raketoplánu něco vyletělo.

Xavier sice periferně zaznamenal nenadálý pohyb, ale než stihl na případnou hrozbu zareagovat, již byl chycený jakousi digitální kotvou, zvláštním hákem. Hafhaf tu věc musel nabrat někde po cestě. Neuvěřitelné, kdyby věděl, že jsou tady i takové výmysly, možná by dával větší pozor při vysvětlování pravidel!

Xavier se s vyceněnými zuby zadíval na hlášení o chybě, které mu na náladě moc nepřidalo. Pokusil se od Hafhafa odtáhnout, ale ten jej držel pevně. Z jejich Hopíků se stala siamská dvojčata. Jenže pokud se dostanou do cíle současně, zvítězí ten Skirčan, protože měl minimálně o jednu bonusovou hvězdu navíc!

Xavier se ani nemusel ohlížet, ten vítězný vlčí ksicht viděl v živých barvách. Hafhaf nad ním měl převahu. Nepustí ho. Cílovou rovinu proletí současně a on si pak užije výhru. Jenže něco takového nehodlal dopustit.

Nastal čas pro plán B aneb „Buď já, nebo nikdo". Stiskl několik tlačítek a něco neslyšného pro sebe zavrčel. Pokud by někdo neměl popsané komunikační kanály, pak by zvíře hledal zcela jistě na jeho straně.

Jde se na věc, pomyslel si a věnoval Skirčanovi poslední šťouch. Ten největší, nejpořádnější šťouch, co byl možný. Loď Skirčana byla stržena do rudého zpomalovacího prostoru a Xavier skončil hned za ní. Pásmo jim ihned zablokovalo všechny funkce. Světla v kabině zablikala, motory jen lehce vrněly. Uvízli.

Xavier vyčerpaně zaklonil hlavu, zatímco Skirčan tou svou mlátil do řídící konzole. Měli po závodu. Oba. Po chvíli je minul Hopík divoženky, co jen stvrdil jejich prohru. Žádný přepočet hvězdiček, pouze nepopiratelné vítězství členky z delegace Sakrapes.

Spokojeně vydechl. Možná, že nezískal hlavní cenu, ale svůj úkol splnil. Ukázal tomu Skirčanovi, zač je toho loket. Teď se jen na lodi Sindibád bude muset schovávat za Alfréda, aby vážně neskončil jako Červená Karkulka nebo její babička.

Zamyšleně mlaskl a pohlédl za rudý pás, kde se nacházela hvězda Sisire.

Na tyhle srandy jsem moc starej.