Znepokojeně jsem ze sebe odhrnula peřinu a vydala se vstříc novému dnu. Ještě nebylo ani světlo a já už si musela obout předem připravené jehly, spolu s ne moc pěkným kostýmkem. Zamířila jsem do koupelny, přičemž jsem raději ještě překontrolovala čas, i když jsem věděla, že mám dobrých dvacet minut náskok. 

Provedla jsem svůj ranní rituál a při tom si prozpěvovala neznámou písničku, kterou jsem slyšela naposledy v rádiu. Nalíčila jsem se a vlasy sepnula do drdolu, aby mi náhodou jeden nespadl do kafe pana Stylese.
Po svém rituálu jsem rychle zkontrolovala hodinky a všimla si, že mám ještě pět minut k dobru. Dobře jsem je využila tím, že jsem si v kuchyni našla nějakou ovesnou tyčinku na svačinu, abych se zbytečně nezdržovala v kantýně.

Přesně na čas jsem vyrazila a cestou si to zamířila přímo do nejbližší kavárny, kde už na mě čekala předem připravená objednávka. 
"Děkuju, jste skvělý." Pochválila jsem dnešní obsluhu, která mi s úsměvem podávala tácek. Pohledem jsem sklouzla na jmenovku a znovu navázala oční kontakt. "Zítra tu budu stejně, Alexi." Mrkla jsem na mladého brigádníka s tím, že tuhle objednávku by si konečně mohl zapamatovat. 

"Jistě paní." Usmál se nazpět, zatímco já už byla dávno na odchodu. U dveří jsem se ještě otočila a s úsměvem dodala. 

"Slečna."

***

Než se na silnici vůbec stihly utvořit kolony, já už seděla u svého pracovního stolu a přihřívala kafe svému šéfovi. Zapnula jsem počítač a nastartovala všechny potřebné přístroje, včetně všech tiskáren a identifikačních karet, které se měli dnes použít pro návštěvu pana Stylese.

Již horké kafe jsem vyndala z mikrovlnky a postavila ho na tácek. Hned vedle něj jsem položila dvě čerstvé koblihy a jednu celozrnnou bagetu přesně tak, jak si to dává každý čtvrtek.
S hlubokým výdechem jsem se posadila na svou židli a na chvilku se vyzula z těch nepohodlných bot.

"Styles už přijel!" Vykřikla Ellie, která se právě přiřítila z druhé chodby. Skoro nikdo tu nebyl, ale tak to většinou chodilo, jelikož Styles přijížděl kolem šesté ráno. Rychle jsem si zpět nazula podpatky a postavila se. 

"Dnes je tu nějak brzo." Zašklebila jsem se na ní, jelikož očividně nestíhala. Budu hádat. Buď jí nezvonil budík a ona tak musela celou cestu do práce běžet, nebo spala někde úplně jinde a musela celou cestu do práce běžet. 

"Jo a prý nemá dobrou náladu."

"Ostatně, kdy má?" Položila jsem řečnickou otázku, které jsme se obě tiše zasmáli. Popadla jsem do ruky tác a připravila se na kraj chodby. Ellie si stoupla ke dveřím, které vedou do jeho kanceláře a obě jsme zaujali každodenní pozici.

Hned jak jsem na začátku chodby zahlédla svého šéfa, připravila jsem se a když byl u mě, vyšla jsem těsně v jeho závěsu. Hned jak mu Ellie otevřela dveře a oba jsme prošli do jeho kanceláře, ucítila jsem zase ten nepříjemný tlak v břiše, jako když jsem tu byla poprvé.

"Tady je vaše kafe pane Stylesi." Křivě jsem se na něj usmála, ale snažila jsem se, aby to vypadalo co nejpřívětivěji. Ze stolku jsem mu sebrala včerejší noviny a otočila se na odchod, jeho hlas mě ale zastavil.

"Kde jsou dnešní?" Zeptal se pobouřeně a já se na něj zmateně otočila. Seděl ke mně zády, takže jsem mu neviděla do obličeje. Přesto se vsadím, že se teď musel povýšeně usmívat.

"Ale pane, dnes je čtvrtek, což znamená, že dnes nechcete žádné noviny." Usmála jsem se. "Ale jestli mi nevěříte, že jste to řekl, můžu vám přinést onen diktafon, na který jsem to nahrála." Když se na mě otočil, nasadila jsem nevinný výraz.

"Jistě, onen diktafon." Sykl. "Teď už vypadni, chci být chvíli sám." Byl hodně naštvaný, možná jsem ten diktafon vytahovat vůbec neměla a rovnou mu pro ty noviny dojít. Když jsem za sebou zavřela těžké dveře jeho kanceláře, mírně jsem si oddechla. 

"Dneska se odsud nedostanu dřív jak v šest, to se vsadím." Prohodila jsem směrem k Ellie, která už seděla za svým počítačem a dělala potřebné papírování.

"Co jsi zase udělala? To ti to nestačilo minule? Vždyť si koleduješ o vyhazov, stačí jeden krok vedle a máš po ptákách." Pokárala mě, ale já moc dobře věděla, že by mě Styles nevyhodil. K tomu by potřeboval přinejmenším koule.

"Vytáhla jsem diktafon." Uchechtla jsem se a zasedla za svůj počítač. Na ploše mi vyskákala okénka s programem Stylese na dnešní den. 

"Vždyť ti tak před týdnem spadl do kafe." 

"Jenže to on neví." Mrkla jsem na ni a začala se věnovat své práci. Označila jsem červeně důležité schůzky nebo pochůzky, zeleně čas jídla a pauz a modře volný čas, který se dá zaplnit schůzkami. Na počítači vedle jsem měla rozmístěné kamery, abych věděla, jestli někdo nepřichází. 

Byla jsem tu teprve pět hodin a už jsem byla vyřízená. Všechno co si můj velevážený šéf poručil, jsem mu donesla rovnou pod nos. Kávu, papíry, které měly být až na příští týden a dokonce i ty noviny. Naštěstí skončila ta rušná část dne a když se pan Styles odebral na oběd, měla jsem pauzu i já s Ellie. 

Diskutovali jsme o různých věcech, které převážně obsahovaly boty na podpatku a červený odstín rťenky. Občas se naše konverzace začala ubírat směrem ke vztahům, ale ot jsem většinou hodně rychle zavrhla.
Přítele jsem měla naposledy na střední škole a nemyslím si, že bych to mohla označit jako přínosný vztah. Prostě hloupé rychlovky, na které jsme oba měli mezi vyučováním vztah. Nic víc, nic míň.

Když nám skončila pauza, jako vždy o pět minut dřív, než panu Stylesovi, připravili jsme se znovu na svá místa, stejně jako ráno. Já s kávou na kraj chodby  Ellie ke dveřím jeho kanceláře. Dělali jsme to takhle dvakrát, nebo třikrát denně, takže už to bylo spíše automatické.

Pan Styles přišel, Ellie otevřela dveře, já s ním šla do kanceláře. Vzala jsem mu starý hrnek od kafe a dala mu místo toho nový. On si postěžoval, a pak se stalo něco, co dnešní den trochu vyhodilo ze stereotypu.

"Poslyš Ariel, za hodinu má přijít můj blízký přítel a majitel jedné vysoce postavené firmy tady v New Yorku. Chci tu mít nachystané 3x karamelové latté, jednou Cortado a 2x černou kávu z obchodu naproti. Kup k tomu nějaké zákusky, ať jich je nejmíň dvacet, bude tu i jeho tým." S přikývnutím jsem si všechno dospala do desek a vrátila se za svůj stůl. Připravila jsem kartu s názvem firmy, která má přijít a s Ellie jsme vyrazili pro kafe.

Většinou chodím sama, ale tentokrát byla velká objednávka, tak jsem musela poprosit Ellie, jestli by nešla se mnou. Naštěstí souhlasila, tak jsem se nemusela obávat, že bych to nemusela unést.

V kavárně měli vše, což mi připadalo podezřelé. Dnes se ještě nic nepokazilo, což se většinou nestává, takže jsem si myslela, že alespoň bude chybět jedno z výběru kafe, která si pan Styles objednal. Dokonce měli i více jak dvacet zákusků hned k odběru.

"Máme všechno. Dneska mi přeje štěstí." usmála jsem se na Ellie, když jsme čekali na přechodu, než nám semafor dovolí jít. Jen lehce přikývla, a když se na semaforu objevila zelená postavička, obě jsme co nejrychleji přešli.

Všechno co jsme koupili, jsme vyložili na linku a já zkontorlovala čas. Měla jsem ještě patnáct minut, takže jsem dala kafe do termo skříňky a zapnula zahřívání, aby se nestalo, že bude kafe studné. Už tu chvíli pracuji, takže vím, co mám kdy dělat, ale vzpomínám si na ty časy, kdy jsem vše kazila.

Bylo pět minut do příchodu lidí z té firmy, a tak už jsem se připravila na stejné místo, kde vždy čekám na pana Stylese s kafem a do řady si vyrovnala karty, pro každého z nich.
Když se ve dveřích objevil vyšší chlapík, kterého tu vídám často, připravila jsem kartu, která byla určená pro vedoucího.

"Dobrý den," usmál se na mě a očima sklouznul k mé vizitce. "Ariel." Hlavou jsem mu pokývla na pozdrav a na sako mu připnula vizitku. "Děkuju." Dodal, když se přemisťoval z místa, aby udělal místo ostatním. Trochu jsem se začervenala. To samé jsem udělala i s ostatními z jeho týmu, až na to, že mě ani jeden z nich nepozdravil, nebo nepoděkoval.

Když už všichni měli připnuté vizitky, Ellie je pustila dovnitř a já si došla do sejfu pro kafe. Všechny kávy jsem naskládala na tác a na druhý jsem si dala zákusky, které budu roznášet potom. Vše jsem si to naskládala na vozíček, který mi tu slouží jako přeprava velkých dávek kafe a rozjela se s ním k panu Stylesovi do kanceláře.

Ellie mi otevřela dveře, a já tak tiše vnikla do rozvířenné debaty. Nic jsem raději neřekla a začala roznášet kafe tak, jak mi to šéf nařídil. Ke každým čtyřem lidem jsem dala talíře, na kterém byly různé druhy dortů a k tomu položila stoh vidliček.

Všechno šlo hladce, aždo té doby, než jsem se dostala k Stylesovu kamarádovi. Myslím, že se jmenoval Alec, tedy takovou jsem mu dávala vizitku. "Tak se znovu setkáváme." Usmál se na mě a já najednou začala být celá nervózní.

"Jistě, nesu vám kafe." Úsměv jsem mu oplatila, sice byl z velké části donucenný, ale alespoň ne tak, jako pro pana Stylese. Navíc, Alec byl jediný, kdo mu tu snad kdy poděkoval, nebo snad pozdravil.

"Moje bolíbený." Mrkl. Opravdu na mě teď mrknul? Kladla jsem sama sobě řečnické otázky.Všichni byli naštěstí tak zažraní do diskuse, že si nevšimli toho, jak si tu s Alecem povídáme.

Z vozíku jsem vzala kafe a když jsem mu ho chtěla položit na stůl, nepatrně jsem se rozhlídla kolem, jestli nás opravdu niko neposlouchá, abych mu mohla odpovědět. Pohledem jsem přelítla všechny v místnosti, a když se moje oči zastavili na panu Stylesovi, málem jsem dostala infarkt.

Celá jsem nadskočil a kafe, které jsem až do teď pevně držela v rukou se mi vylilo na Aleca. Ještě, že jsem si ho nechávala skoro jako posledního, jinak by kafe bylo až moc teplé, což teď, díky klimatizaci, rozhodně nebylo.

"Moc-moc mě to mrzí!" Vypískla jsem a z vozíku vzala nějaké papírové utěrky. Začala jsem mu utírat oblek, zatímco on se začal smát.

"Nevyšiluj, vždyť to se stane každému." Usmál se a pomohl mi s čištěním. Pohledem jsem nenápadně sklouzla na pana Stylese, který se na nás nenávistně koukal. V tu chvíli mi z tváře zmizl úsměv a já si konečně uvědomila, že jsem pouze nevylila kafe, ale že jsem ho vylila na oblek za spousty tisíc.

"Mně se to stává pořád." Zašeptala jsem , a když jsem chtěla vzít další utěrku, nic jsem nenahmatala. "Asi bdueme muset jít do koupelny." Znovu jsem zašeptala, jako bych se snad chystala udělat něco zakázaného. "U sebe ve stole mám nějaké čistící prostředky." On jen kývl směrem k mému šéfovi a společně jsme odkráčeli pryč z místnosti, aniž by si nás někdo všiml.

Musela jsem polít zrovna toho, který tu na mě byl jedniný hodný?

---

Přináším novou kapitolu plnou trapnosti a nevrlého Harryho. Snad se vám to bude líbit, komentáře potěší jak mě, tak i Raichia

-N & R