"Co to tady děláte?!" Vyštěkla bruneta, když uviděla její mladší sestru, jak se baví s černovlasým chlapcem a potají si něco šuškají.

"Nic, co by tě mohlo zajímat!" Odsekl Severus krutě. I když ho Petunie něčím zaujala a v hloubi duše k ní měl nějaké jisté city, poslední událost ho zranila a tak jí ten pocit chtěl oplatit.

Nevěděl, že to tím děla ještě horší.

Měl za to, že tyhle věci se mají oplácet...alespoň tak to tedy pozoroval u svých rodičů.

"Nebuď na mojí sestru zlý." Probodla ho očima Lily a kývla směrem ke své starší sestře, která nedávala na jevo ani známku bolesti. Uvnitř se ale lámala.

"Neměla by jsi jí obhajovat. Oba dobře víme, že je to jen obyčejná holka. Nemá žádné výjimečné schopnosti, jako třeba mi dva." Ušklíbl se jedovatě černovlasý chlapec a neměl ani potuchy, co všechno způsobuje.

"DOST!" Zakřičela Lily, ale bohužel bylo pozdě.

"Cože?" Petunie zalapala nevěřícně po dechu a snažila se hodit do klidu. "Ty také děláš ty šílené věci, jako moje praštěná sestra?!" Vyjekla ohromeně.

"Samozřejmě." Přikývl se zmateným výrazem chlapec, když spatřil zvláštní výraz v brunetčině obličeji.

Ani jeden z dětí nechápal pocity toho druhého.

A všechno se dovršilo tím, když Petunie s brekem odběhla domů a rudovláska se rozběhla za ní s úmyslem jí dohonit.

A pak to Severusovi došlo...

Přiměl Petúnií se cítit ještě hůř, než se cítila předtím.

Teď si připadala úplně bezcenná.

-------------------------------------

Chudáčci moji.:( :DDD