30.
"Holka, přestaň už smutnit jo? Nikoho se nebaví na to koukat." Ozvalo se jednou při školní přestávce a bylo to mířený na Petúnii, která seděla na lavičce a zírala do blba.
"Mně to taky nebaví, ale nemůžu si pomoct." Povzdychla si a unaveně zaklonila hlavu, aby si protáhla krk.
"Když se chce, jde všechno." A v tu chvíli, kdy chlapec toto vyslovil se brunetka odvážila na kluka pohlédnout.
Byl blonďatý, oplácaný a v ruce držel velké lízátko. Na první pohled působil trochu rozmazleně, ale jinak byl milý.
"Asi máš pravdu." Podotkla.
"Pravdu mám vždy." Samolibě se pousmál. "Jsem Vernon."
—————————————————
Už finišujeme přátelé:Dddd
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro