,,Je konec, Stephene, tak už to pochop!" řvala dívka z plných plic na svého, teď již bývalého, přítele. ,,Varuju tě naposledy, Clythie, rozmysli si, co říkáš," odpověděl jí. V hlase mu zněl vztek a varování, ale jinak působil klidně. 

,,Nebudu si nic rozmýšlet, já vím, co říkám!" vykřikla znovu Clythie. ,,Jak chceš..." sykl Stephen a odešel z restaurace. Ve dveřích se minul s mladíkem, který si poté přisedl k jeho bývalé přítelkyni. Vzteky za sebou praštil dveřmi, bylo to tak, jak čekal. Nasadila mu parohy. Našla si jiného a ještě s ním šla na rande do restaurace, kde se poznali. Před očima mu proběhla vzpomínka na Clythii, když přistoupila k jeho stolu a zeptala se, co si dá. Tehdy to byla ta nejmilejší a nejkrásnějším servírka, kterou tam kdy viděl. Potřeboval ze sebe všechen ten vztek dostat, tak udeřil pěstí do zdi.

Nechápal, proč se mu v hrudi usadil pocit, jako kdyby v ní měl něco, co se mu ji snažilo roztrhnout zevnitř, ale zároveň mu ji něco jiného zvenku stahovalo tak, jako kdyby měl korzet.

Z přemýšlení nad tím dosud nepoznaným pocitem ho vytrhlo až stále se stupňující štípání na kloubech pravé ruky. Když se na ni podíval, zjistil, že úder do zdi neměl až takové následky, jaké čekal. Z kloubů mu na prsty stékalo pár kapek krve a několik jich zůstalo i na zdi. Na červené fasádě se narozdíl od těch, co měl na ruce, ztrácely.

Okny bylo dovnitř jasně vidět, takže měl přímo perfektní výhled na to, jak se Clythie drží za ruku se svým novým přítelem a cukrují spolu jako dvě hrdličky. Bylo mu z toho zle, naprosto ignoroval fakt, že takhle to vypadalo i ve chvílích, kdy tam s ní sedával on a v hlavě mu pořád dokola jako gramofonové deska obíhala jedna jediná myšlenka, a to ta, že pokud se na to bude ještě chvíli dívat, zaručeně dostane cukrovku.

Cestou pryč doslova dupal a přemýšlel, co má ten zrzavý namyšlený floutek oproti němu navíc. Zdálo se, že jen pár let, nic víc. Ač nerad, musel uznat, že nevypadá až tak špatně, ale to on rozhodně taky ne. Ale do toho, co měl onen mladík v hlavě a srdci, už neviděl. 

Když došel domů a posadil se na gauč, naivně si myslel, že se u sledování televize alespoň trochu uklidní. Na komodě hned vedle ní totiž stála fotka, na které byl on a Clythie. To už byla poslední kapka, chytl ji a mrštil s ní o zeď, dřevěný rámeček se rozlámal a skleněná tabulka se rozletěla na střepy, z nichž jeden přeřízl fotku vejpůl tak, že tehdy zamilovaný pár skončil rozdělený a polovina s Clythií spadla potištěnou stranou dolů.

Zády se svezl po stěně a sledoval tu hromádku střepů a třísek, co zbyla z předmětu, který měl dříve tak rád. Jen z vlastní povýšeností nechal vše, co z něj zbylo, ležet na podlaze a sedl si zpět na gauč, kde ho ale po chvíli sledování zajímavého filmu naštvala zase reklama na tu stejnou restauraci, kde se odehrály dnešní nepříjemnosti. 

Byl to začarovaný kruh, viděl ji všude, za vším a ve všem, v jeho okolí bylo tolik věcí, které mu ji připomínaly. Věděl, že jestli s tím co nejdříve něco neudělá, zničí ho to.

O dva týdny později stál u dveří restaurace, kam Clythie stále chodila s tím svým novým přítelem. Přes sklo okenních tabulí zcela jasně viděl, jak se drží za ruce a povídají si nad, teď již prázdnými, talíři. Stephen se musel pobaveně pousmát nad tím, že se Clythie ani neobtěžovala vzít do rukou kabelku, aby naznačila, že hledá peněženku a automaticky všechno zaplatil ten zrzavý mladík.

Když vyšli ven, splynul s lidmi, kteří šli tejným směrem jako oni a sledoval je. Věděl, že půjdou domů zkratkou přes park, který takhle navečer býval prázdný, ale i přesto šel za nimi celou cestu od restaurace, aby kdyby náhodou změnili obvyklou trasu, nečekal zbytečně.

Nad hlavami se jim rozprostřely koruny stromů a obklopilo je ticho, Stephen ještě naposledy zapřemýšlel nad tím, co se chystá udělat a pak schválně špičkou boty udělal rýhu do štěrku, který vydal tichý zvuk, který ale ve večerním tichu zněl stejně hlasitě jako cirkulárka.

Clythie to neřešila, ale zrzek se otočil rychle jako blesk a přitiskl si ji k hrudi. ,,Je moje, dej si odchod, mladej," pronesl povýšeně a pohrdavě se na Stephena podíval. ,,Ne na dlouho, za měsíc nebo dva bude mít jiného. Nezdá se ti náhodou trochu divné, že jsi už třetí bohatý kluk, do kterého se zamilovala? Já jsem syn herce, ten, kterého si vyhlídla přede mnou, má za tátu manažera kapely a ten tvůj je zpěvák. Všichni tři máme vše, na co si vzpmeneme, můžeme si koupit cokoliv, co chceme, máme slávu a vliv...,, 

,,Dost, vždyť na tom, že chce partnera z dobré rodiny není nic špatného, však ona taky není z ledajaké rodiny, je dcera majitele luxusního hotelu," oponoval mu zrzek dál. ,,Ale ty to nechápeš! Ona z něj a ze mě jen tahala peníze, aby nemusela utrácet ze svých a mohla si toho ve finále koupit víc! Teď jsi na řadě ty, to stejný udělá i tobě. Je to zkatokopka," nedal se odradit Stephen. 

,,Dallasi, to není pravda, vždyť já nejsem žádná socka, abych se musela lepit na bohatý kluky, jen chci nějakou úroveň," obhajovala se Clythie, která teď až moc dobře věděla, že jí teče do bot, protože Stephen ji prokoukl a Dallas není tak hloupý, aby teď nepochopil, že to tak je. ,,Tak můžeme jít ke mně domů a tam si to vyjasníme," navrhl Stephen a lehce pokrčil rameny.

,,Já k tobě domů už nikdy nevkročím," zavrčela Clythie a natiskla se k Dallasovi, ten ji však odstrčil se slovy: ,,Ne, já chci znát pravdu, takže já k němu jdu. Ty si klidně zůstaň tady nebo jdi jinam, ale já jdu s ním." ,,Takže ty budeš radši věřit někomu, s kým mluvíš poprvé v životě než mně?" řekla Clythie až přehnaně dotčeně. Dallas ji spražil pohledem a procedil skrze zaťaté zuby odpověď: ,,Neříkám, že mu věřím, ale chci si vyslechnout, co má na srdci."

,,Takže věříš mně? Já věděla, že se nenecháš zaslepit tím jeho lhaním," vydechla nadšeně Clythie a ze srdce jí spadl kámen, její štěstí ale netrvalo dlouho, jelikož Dallas její nadšení opět zchladil: ,,Ne, zatím se nepřikláním ani k jedné straně."

Stephen se otočil k Clythii zády a rozešel se pryč. ,,Tak pojď!" zavolal přes rameno na Dallase, který ho okamžitě doběhl. ,,Počkejte! Jdu s vámi," připojila se k nim i Clythie, aby mohla kdyžtak říct svůj pohled na věc.

O hodinu později seděli všichni tři na gauči ve Stephenově domě. Stephen se pohodlně opíral zády o polštářky a v klidu vysvětloval Dallasovi, proč je Clythie špatná partnerka, ten se opíral lokty o kolena, byl nakloněný směrem k němu a poslouchal jeho argumenty. Clythie seděla s rukama překříženýma na hrudi, nohou přes nohu a na tváři měla kamenný výraz, takže působila uraženě, naštvaně, ale přesto vyrovnaně, ačkoliv v duchu naprosto šílela.

,,Clythie...." ozval se Dallas, ,,Vypadni z...." ,,Ne! Nemusím odsud pryč, protože tohle není tvůj dům, ten je Stephena, takže půjdu teprve až mi to řekne on!" zarazila ho Clythie uprostřed věty. ,,Nech mě domluvit! Chtěl jsem říct, ať vypadneš z mého života!" zařval na ni Dallas a vyskočil na nohy. Clythie se klidně postavila a tím nejarogantnějším tónem, jakým to šlo, se zeptala: ,,Proč?"

Dallas se napřáhl, že jí už vážně jednu vrazí, ale Stephen mu ruku včas chytil. ,,Já se konečně po dlouhé době zamiluju a ty takhle?!" řval Dallas. Stephen ho znovu usadil na gauč a začal ho uklidňovat: ,,Já si taky myslel, že je to moje pravá láska. Chápu, že tě to bolí, ale přece se nesnížíš k tomu, že vztáhneš ruku na ženu." Ani jednomu z nich předtím nikdo nezlomil srdce. Každý vztah ukončili oni ve chvíli, kdy už věděli, že nebude fungovat, takže je to oba docela bolelo.

Clythie se otočila na podpatku a vyběhla z domu. Byla tak rozčilená, že nedávala pozor a na silnici ji srazilo auto. Stephen a Dallas to slyšeli, tak se běželi podívat, co se stalo. Dallas zavolal záchranku a Stephen policii, řidič auta se snažil Clythii probrat sám, ale marně. Když přijeli záchranáři, potvrdilo se, že byla na místě mrtvá. Oba mladíci mohli na místě policistům říct jen to, že tu nehodu neviděli.

Když je konečně nechali odejít, nechtěl být ani jeden z nich sám, tak si šli sednout zpátky dovnitř. ,,Celou dobu jsme tu řešili něco, co nám leželo přímo před nosem. Otázky jsou občas zbytečně komplikované a odpovědi na ně naopak jednoduché," povzdychl si Stephen. ,,Ano, kdyby jsme se to snažili vyřešit v klidu a na konci to tak nevyhrotili, mohla žít... připadám si hrozně," dodal Dallas a setřel si slzy z tváří.

Stephen udělal totéž a zvedl se. ,,Clythie byla mrcha," pronesl rázně, lehce pozvedl stále sedícímu Dallasovi hlavu a zašeptal: ,,Bude nám lépe bez ní, tak už na to nemysli." Nečekal ani vteřinu na Dallasovu reakci a hrubě ho políbil, ten mu polibek bez protestů oplatil.