Na stůl s hlasitým cinknutím dopadl další prázdný panák Jacka Danielse - již čtvrtý v řadě. Aria se viditelně otřásla a zkřivila obličej. Roy, který seděl na sedačce vedle mě, se snažil tvářit naprosto nezaujatě, ale zahlédla jsem nepochopení v jeho očích.

,,Já tu svini Smithovou tak nenávidím," prohodila a rukou si prohrábla hnědou hřívu. ,,Mám ji na pět předmětů a vyhrožuje mi, že mě nechá ze dvou rupnout. Kvůli ní se nedostanu do čtvrťáku."

,,Hm, to máš ještě v pohodě," pokrčila jsem rameny a napila se Coca-Coly. ,,Mě učí šest předmětů. Chápeš? Šest."

Aria zakroutila hlavou. Oči se ji viditelně leskly. Věděla jsem, že pokud takhle bude pokračovat, za chvíli bude mít dost. Hlavně mě mrzelo, že jsem nabídla Royovi, aby nás svou návštěvou ve Wednesday's coffee poctil zrovna dnes. Moje nejlepší kamarádka neměla dobrý den a to znamenalo dvě věci - hodně alkoholu a velkou ostudu.

,,Vy to nevíte?" uchechtl se Roy. ,,Její čas se krátí."

,,Coo-že?" Aria otupěle vykulila oči.

,,Dvacátýho listopadu Smithový končí smlouva. Jde do důchodu. Mají ji nahradit rovnou dva noví kantoři," šibalsky se pousmál. ,,To jste fakt nevěděly?"

Aria na něj s pootevřenými ústy civěla.

,,Je to naše třídní učitelka. Kdo převezme třídnictví místo ní?" vyhrkla jsem v náhlém uvědomění.

,,Prý jeden z těch nových - ale o tom přesné informace nemám, takže to nemůžu říct na sto procent..."

,,A odkud to všechno víš?" vypískla brunetka naproti nám.

Roy sklopil oči a snažil se zamaskovat nadřazený úsměv. ,,Na týhle škole se dozvíš všechno, jen musíš umět poslouchat..."

Aria zamumlala souhlasné ,,Hmmmm", jako kdyby naprosto věděla o čem mluví, ale přitom jsem poznala, že nerozuměla jedinému slovu, které řekl.

,,Můžu nabídnout ještě něco?" optala se usměvavá servírka, která se u našeho boxu zastavila.

,,El, dej si na to panáka se mnou!" jásala Aria.

Promnula jsem si čelo a otráveně vzdechla. ,,Přestaň, vždyť víš, že nepiju. Navíc musím dneska k terapeutce," otočila jsem zrak k servírce. ,,Já poprosím ještě jednu colu."

Měla jsem chuť Ariu vytáhnout ven a křičet po ní, dokud by nevystřízlivěla. Znala jsem tuhle její úchylku - pila vždy a všude, kde v nápojovém lístku měli alkoholické nápoje - ale nechtěla jsem, aby to poznal i Roy.

,,Já si dám vodu," kývl Roy směrem k postarší ženě.

,,A já dalšího Jacka Danielse, prosím."

Jakmile servírka odešla, Roy na mě upřel zrak. ,,Ty chodíš k terapeutce?"

Zrudly mi obě dvě tváře. Hned mi došlo, že jsem zrovna tohle neměla říkat. Připadala jsem si jako magor vedle kluka, který nosí nálepku ,pan dokonalý'.

,,Jo," přiznala jsem a oči upírala do klína. ,,Musím."

,,Jo, protože ji pořád otravuje ten blbec Collin," Aria protočila dramaticky panenky. Toto posezení už nemohlo nic zkazit - nejen, že jsem vypadalo jako blázen, ale zároveň moje podnapilá kamarádka zmínila fakt, který by v této skutečnosti každého akorát utvrdil.

,,Kdo je Collin?" Roy zvídavě nadzvedl obočí. Několik neposedných pramínků mu klasicky spadalo do čela.

,,Budeš si myslet, že jsem blázen," kroutila jsem hlavou. ,,Někdo trpí náměsíčností a někdo... někdo spánkovou paralýzou, jako třeba já. To znamená-"

,,Já vím, co to znamená," přerušil mě Roy. ,,Brali jsme to v psychologii. Jedná se o stav mezi spánkem a bděním. Naprosto vnímáš, ale nedokážeš ovládat svaly. K tomu všemu máš... máš různé představy a halucinace?"

Polkla jsem. Sledoval mě s čirým pochopením, snad i lítostí. Nesmál se mi. Částečně se mi ulevilo.

,,Ano, přesně," potvrdila jsem. ,,V tomhle stavu vždy vidím jednu a tu stejnou postavu. Moc si toho nepamatuju - snad jen to, že má zelené oči, ale vím, že to je vždy ten stejný muž. Nazvaly jsme ho s Ariou ,Collin'."

Roy mě celou dobu se zájmem poslouchal a když jsem domluvila, zeptal se: ,,A terapeutka ti nějak pomohla nebo pomáhá?"

Zamyslela jsem se. Pravdou bylo, že včerejší Collinova návštěva nepřipomínala žádnou předešlou - moc toho nenamluvil a dokonce jsem zjistila, jak se ho zbavit, ale k tomu mi nikdo nepomohl. Včera v noci jsem to ukončila pouze já sama, ne terapeutka.

,,Ne, ale otec je přesvědčený o opaku."

Objevila se servírka s tácem, položila na stůl jednu Coca-Colu, jednu vodu a panáka whiskey. Aria ho ihned vypila.

,,Za chvíli bysme měli jít," oznámila jsem a snažila jsem se pohledem Royovi naznačit, že tím myslím, že by Aria už neměla dál pít. Roy souhlasně přikývl.

Pomalu jsme s Royem dopili svoje pití, zaplatili a dali se k odchodu. Aria naskočila do prvního taxi, které projelo kolem a zmizela. Možná to pro ni v tomto stavu bylo nejlepší.

,,Můžu tě k terapeutce odvézt, jestli chceš," nabídl Roy před kavárnou.

,,Děkuji," vděčně jsem se pousmála. ,,Ale vždycky mě tam vozí otec. Jestli chceš, můžeš mě pak vyzvednout..."

,,Vyzvednu tě," odpověděl pohotově. ,,V kolik kde?"

Naplnila mě radost. Mohl mě i zpátky odvézt otec - sice jsem sama měla řidičák, ale auto ne - a s Royem jsem se cítila mnohem lépe. Vadily mi otcovy dotazy, kdy se ustavičně vyptával na průběh celého sezení: co jsem říkala, jak mi je, co jsem se dozvěděla,...

,,Po sedmý na 704 Talbot Street v King City. Trefíš tam?"

Roy vytřeštil oči. ,,Ty máš terapeutku až v King City?"

Pokrčila jsem rameny.

,,Tak snad to najdu," mrkl.

,,Budu na tebe čekat," sepjala jsem ruce a koutky široce vylétly vzhůru.

V tu chvíli mě Roy náhle objal a já se absolutně na nic nezmohla. Byla jsem natolik šokována, že jsem stála jako sloup s rukama podél těla. Pocítila jsem k Royovi určitou náklonnost a on mi teď dal najevo, že mu zřejmě nejsem lhostejná.

Pustil mě a vlasy mu spadaly do čela. Vytvořil ten nejzářivější úsměv, který jsem na něm kdy pozřela. ,,Tak to tam zvládni, vyzvednu si tě."

•

,,Eleonoro, nastup si, za dvacet minut ti začíná sezení!" křičel otec z auta. Pro sebe jsem protočila oči a rychle si nazula bílé conversky.

Vyběhla jsem z domu a hlasitě za sebou zabouchla. Naskočila jsem na místo spolujezdce. Sotva jsem stihla zavřít dveře a táta vyjížděl z ulice.

,,Myslím, že je zbytečné tam chodit," prohodila jsem prostě v půli cesty, abych prolomila nesnesitelné ticho. ,,Je to k ničemu."

Otec svraštil obočí. ,,Ne, není to k ničemu. Díky Edith se v takových situacích umíš uklidnit, víš co máš dělat a prozatím ses s tím naučila žít - časem spolu dosáhnete toho, že se spánkové paralýzy zbavíš úplně. Vše chce jen čas a Boží vůli."

Odfrkla jsem si. ,,A co když jsem se to naučila potlačit sama, bez Edith a Boha? Co když jsem to zažila znovu včera v noci a ty o tom ani nevíš, protože jsem to já sama zastavila?"

Otec se ironicky zasmál. ,,Jak bys to asi udělala?"

,,Collin, teda - ten blud-"

,,Collin?" zpozornil, na jeho čele se vytvořilo nové množství vrásek.

,,Takhle mu říká Aria - jde o čistě formální záležitost," prohodila jsem rukama. ,,Každopádně, zjistila jsem, že když se zaměřím na jeho oči - když se do nich zadívám, zmizí to a já jsem vzhůru. Podle mě je to něco jako vypínač, protože si vždycky pamatuju jen to, jakou mají barvu... ale to je všechno."

Všimla jsem si, jak křečovitě náhle držel volant a strnule hleděl na cestu. Sledovala jsem ho a to, jak nevědomky nasucho polykal.

,,Na tohle by ses vůbec neměla spoléhat," ostře zasyčel. ,,Edith je profesionálka, řeší desítky takových případů a nemůžeme ji zavrhnout kvůli tomu, že to jednou mělo omylem hladký průběh. Co bys dělala, kdyby jsi přestala navštěvovat jakéhokoli terapeuta s tím, že víš, jak to zastavit a ve finále by jsi zjistila, že se pleteš? Přestaň unáhleně uvažovat, Elo. Věřím, že se toho zbavíš - ale pouze s upřímnou vírou, častou návštěvou kostela a odbornou pomocí."

Že jsem vůbec něco říkala, pomyslela jsem si a povzdechla. Otec svůj život i duši zasvětil Bohu, matka taktéž a mě ani Violet se nikdo neptal - byla to přece samozřejmost. Občas mi ale tyhle řeči vadily - nesouhlasila jsem s názorem, že víra vyřeší všechny problémy. Nevyřeší.

Zastavili jsme u nízkého rodinného domu, kde Edith bydlela a zároveň pracovala, protože si z jednoho pokoje vytvořila ordinaci.

,,Za hodinu jsem pro tebe zpátky," řekl otec, přičemž mi nevěnoval jediný pohled.

,,No, vlastně jsem ti chtěla říct, že mi Roy nabídl, že pro mě přijede,... Souhlasila jsem, protože jsem myslela, že ti to nebude vadit," skousla jsem si nervózně spodní ret.

,,Budete se někde zastavovat, nebo tě rovnou odveze domů?"

,,Asi se nikde nebudeme zastavovat," řekla jsem popravdě. Přepadala mě únava, dnes jsem ve škole měla náročný den, do toho jsem poté musela tolerovat Ariu pod vlivem. A těšila jsem se, až budu doma, až si lehnu do postele a veškerá tíha opadne.

,,Fajn, může pro tebe Roy jet."

Vyskočila jsem z auta. ,,Tak díky-!" zakřičela jsem do sklopeného okýnka. Otec přikývl a než jsem stihla doříct ,ahoj', vyřítil se pryč.