Snažila jsem se užívat si poslední slunečné dny. Byl začátek listopadu, což znamenalo, že teplotní čísla v Californii se snižovala. Tohle byla pravděpodobně letos poslední možnost, kdy mi počasí dovolilo jít do školy v tílku a šortkách.

Vyhřívala jsem se na lavičce a čekala na Ariu, která mi před několika pár minutami volala v nesnázích, protože nemohla nastartovat motor a musela běžet pěšky. Naskytoval se mi skvělý výhled na Violet, která stála před školou a vedle ní přešlapovala Rebecca Cooperová. Sestra neustále něco mluvila a společně upíraly zrak mým směrem.

Zaklonila jsem hlavu a zavřela alespoň na chvíli ztěžklá víčka. Rozpomínala jsem se, kdy naposledy jsem se bez jakýchkoliv problémů vyspala, ale marně.

,,Nazdar, Eleonoro, chci s tebou hodit řeč."

Leknutím jsem sebou cukla a téměř vyskočila. Nade mnou se tyčila vzpřímená postava Rebeccy se založenýma rukama v pase. Nepřirozeně (zřejmě už ze zvyku) prohýbala záda, aby vyniklo její nové poprsí.

,,Tak mluv," pokrčila jsem prostě rameny. Rozhodla jsem se nechodit zbytečně kolem horké kaše a přejít rovnou k věci.

,,Fajn, tak teď mě dobře poslouchej," namířila na mě prst a svraštila obočí. ,,Nevím, na co si hraješ, ale být tebou, tak si moc nevyskakuju, jasný? Jsi úplná nula, která je na konci potravního řetězce a tak to taky zůstane. Roy je kluk, kterej má všechno - je oblíbenej, má kolem sebe lidi, kteří něco znamenají a je to můj dobrý, hodně dobrý kamarád. Takže nenechám, aby mu nějaká blbka jako ty, zničila život. Myslíš si, že s tím svým nevinným ksichtíkem a věčně zavřenou držkou dostaneš Roye na kolena, ale to se pěkně pleteš. Dám ti dvě rady: Za prvý - vezmi si příklad ze svý ségry, je sice mladší, ale zato má mnohem více rozumu než ty. A za druhý - drž se od Roye dál a vůbec nějakej oběd neber vážně, nejsi holka pro něj a-"

,,Rebecco, to stačí," ozvalo se těsně za mnou. Nemusela jsem se ani otáčet, poznala jsem ho podle typicky charismatického hlasu - takového, jaký oblíbení kluci mají. Byla jsem natolik zaneprázdněná posloucháním Rebeccy, že jsem ho ani neslyšela přicházet.

Blondýnka na místě zkameněla. Upírala vykulené oči na prostor za lavičkou s pootevřenými ústy. ,,Royi, přece se nebudeš zahazovat s takovou nickou. Není jako ty, nemůžeš si dělat ostudu!"

,,Sklapni!" zavrčel s podtónem příkazu. ,,Jediná ostuda jsi ty, Becco. A teď vypadni."

,,Budeš litovat! Jednou za mnou přilezeš, Royi!" ječela zoufale a hystericky. V jejich očích se zračily slzy připravené vyplout na povrch. Na podpatku se otočila a utekla ke škole, kde stále stála moje sestra a zřejmě na ni čekala.

Roy obešel lavičku a sedl si vedle mě. ,,Ahoj, Ellie, jsi v pořádku?"

,,Ahoj. Jo, asi jo," odkašlala jsem si. ,,Už jsem si zvykla na její společnost ve třídě, tohle nic nebylo."

,,Neměla by se k tobě takhle chovat. Nemá na to žádné právo. Později s ní ještě zkusím promluvit a přivést ji k rozumu."

Vděčně jsem se pousmála. ,,Byl bys hodný. Děkuji."

Roy se nadechoval ke slovu, když si všiml běžící Arie po postranním chodníčku. Jakmile zaznamenala Royovu přítomnost, zarazila se, ale nezastavila.

,,Eh, zdravím," přerývavě oddechovala. ,,El, fakt se omlouvám, snažila jsem se s tím krámem udělat všechno možný, ale bez úspěchu."

,,V pohodě, mezitím jsem si stihla vyslechnout přívětivou Rebeccu Cooperovou."

Aria si mě změřila nechápavým pohledem a poté zakývala hlavou s výrazem, který jasně říkal: Tohle ještě probereme.

,,Co se ti stalo?" nasměroval svůj dotaz Roy na Ariu.

,,Ale," mávla rukou. ,,Jen se mi nepodařilo nastartovat auto."

,,Kdybys s tím měla větší potíže a nespravila to, můžu se na to kouknout. Pomáhám v dílně a celkem se vyznám."

Aria se rozzářila. ,,To by bylo skvělý! Moc děkuju! Chtěla jsem, aby mi pomohl táta, ale ten je na auta úplně levej."

Odebrali jsme se ke škole a z Arie sálala radost na míle daleko. Byla jsem Royovi vděčná, že se snažil pomoct.

,,Tak zatím," usmála jsem se na něj, když se naše cesty rozdělovaly.

,,Ellie, počkej," zastavil se.

,,Ano?"

,,Máš po škole čas? Tak nějak doufám že jo, rád bych se někam projel," prosebně mě hypnotizoval.

,,Když si mě najdeš," zakřičela jsem. Za chvíli se Roy ztratil v hustém davu.

•

Jakmile skončilo vyučování, vyletěla jsem ze školy jako neřízená střela. Měla jsem po krk nenávistných pohledů Rebeccy Cooperové, jejího přehnaného smíchu a hlasitého šuškání v kroužku jejích fanynek.

,,El, stůj!" křičela za mnou Aria.

,,No?"

Doběhla ke mně. ,,A co Roy? Myslela jsem, že máte po škole rande."

,,Jo, vlastně," protočila jsem panenky. ,,A není to žádný ran-"

Roy se opíral o cihlovou fasádu, vlasy mu zase padaly do čela a v úšklebku se usmíval. Automaticky jsem zrudla.

Aria se rozhihňala. ,,Je mi to jasný. Tak zítra, užijte si to."

,,Měj se," rozloučila jsem se s ní a popošla k Royovi. ,,Jedeme?"

,,Jedeme," souhlasně přikývl.

Zavedl mě ke svému autu. Páni, právě mě Roy Walker zavedl ke svému nejnovějšímu Mercedesu třídy E v nablýskané metalíze! Přesně takové šílenství by se většině dívek odehrávalo v hlavě, napadlo mě.

,,Jak se během dne chovala Rebecca?" spustil, když jsme opustili parkoviště.

,,Řekla bych, že naprosto normálně. Občas se smála, občas na mě koukala,..."

,,Je to namyšlená kráva. Doufám, že nic z toho, co řekla, nebudeš brát vážně."

,,Slyšel jsi všechno?" zpozornila jsem.

,,Řekl bych, že dost k tomu, abych si utvořil obrázek."

,,Neberu ji vážně," nasucho jsem polkla. ,,Kam jedeme?"

Nadzvedl pravý koutek. ,,Uvidíš."

Jeli jsme kolem obytných čtvrtí, projeli jsme celou Thorp Avenue, kde jsem bydlela a jeli jsme stále dál, směrem z města. Zastavil těsně za městem na malém, vyvýšeném plácku, odkud se naskytl perfektní výhled na celý Greenfield.

,,Je to tady nádherný," vydechla jsem úžasem.

,,Občas sem jedu, sám," rozhlédl se kolem sebe. ,,-přemýšlet."

,,Tohle je k přemýšlení stvořený," přitakala jsem.

Sledovala jsem město pod sebou a místní atmosféra mě příjemně uklidňovala. Když jsem přesměrovala svůj zrak na Roye, zjistila jsem, že mě pozoruje. Cítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří.

,,Vypadáš unaveně," poznamenal. ,,Děje se něco?"

,,Ne, nic," odvrátila jsem se. ,,Jen toho v noci moc nenaspím."

,,Chtěl bych ti pomoct, Ellie."

,,Royi, už tak toho děláš hodně," rozhodila jsem rukama. ,,Nemůže na tobě záviset celý svět. Já jsem v pořádku, opravdu."

,,Neberu na sebe tíhu celého světa," uchechtl se ironicky. ,,Jen si přeju, abys mi dala možnost tě poznat. Pamatuj, že se mi můžeš otevřít."

•

,,Děkuju," sklopila jsem oči, když zastavil na příjezdové cestě našeho domu. ,,Bylo to příjemné odpoledne."

,,Jsem rád, že jsem ho s tebou strávil," pohlédl mi do očí. ,,Uvidíme se ve škole."