,,Noro, sedni si na chvíli a přestaň se chovat jako malé dítě!" rozhodil Daniel rukama.

,,Tak mi odpověz!" vykřikla jsem, když jsem se zastavila v koupelně. Upřela jsem pohled do zrcadla, v němž jsem sledovala svůj hranatý, nyní propadlý obličej, rozcuchané světlé vlasy s bloňďatými pramínky a uslzené oči barvy nebe.

Za mnou stál napřímeně Daniel se zaťatou čelistí a napjatými všemi svaly. Jak jsem se na náš odraz dívala, měla jsem pocit, jako bych to dělala snad po sté. Nedokázala jsem se zbavit myšlenky, že jsem někde tento výjev viděla už dávno.

Otočila jsem se k Danielovi a opřela se o umyvadlo, zvedla k němu hlavu a pronesla opět stejnou otázku: ,,Známe se?"

Ironicky se ušklíbl a vyhnul se mému pohledu. ,,Samozřejmě, že se známe, vždyť jsem tvůj učitel. Už jsem ti na to odpovídal," položil obě ruce na má ramena a vynaložil všechno úsilí, aby sklonil hlavu a podíval se na mě. ,,Zkus se na chvíli uklidnit."

,,Lžeš!" setřásla jsem ze sebe jeho ruce a opět začala pochodovat po bytě tam a zpátky. ,,Nevím nic. Nevím kdy, kde, nebo jak, nebo sakra vůbec nevím proč! Neumím si nic vysvětlit, ale prostě vím, že tě znám. Tak strašně dlouho jsi mě navštěvoval jako moje spánková paralýza, moje noční můra, a teď jsi tady. Dokonce jsme tě i pojmenovaly, říkaly jsme ti Collin. Nic není jenom tak a tohle rozhodně ne a ty víš, že mám pravdu! Já nejsem hloupá, něco mi tajíš a nechápu, proč mi nic neřekneš!"

,,Noro, zastav se, prosím," prosebně mě chytil za zápěstí a já sebou trhla. Celou dobu chodil za mnou a snažil se mě uchlácholit, namísto toho aby mě naložil do auta a dávno odvezl domů. ,,Když na chvíli necháš toho vyšilování a chození a-"

,,A co?!" přerušila jsem ho, když jsem se k němu znovu obrátila. Pořád držel moje zápěstí, ale stisk povolil a pomalu si se mnou propletl prsty. ,,Já se uklidním a ty mi řekneš, že jsem paranoidní a že blázním, že to je jen náhoda. Ale já vím, že není. Do háje, vždyť mě tvoje oči pronásledovaly někdy i několik nocí v kuse!"

,,Nikdy bych ti neřekl, že jsi paranoidní," semknul rty do úzké linky a na projev nesouhlasu kroutil hlavou. Když Danielovi došlo, že stojím na místě, pustil mě. ,,Jen ti prostě nic nemůžu říct. Ne teď. Nemůžu, protože tě tímhle chráním a taky zároveň i sám sebe. Ano, máš pravdu, známe se, ale-"

,,Já nechci žádný ale," vyjekla jsem a uvědomila si, že mi opět stékají slzy po tvářích. ,,Chci jen slyšet pravdu. Nerozumím ničemu."

Opatrně mě chytil za boky a posadil na gauč, pričemž si sedl naproti mě a hřbetem ruky otřel všechny slzy. ,,Já vím, že ničemu nerozumíš. Jen dej všemu, prosím, čas. Nemůžu ti nic říct, protože na to za nějakou chvíli přijdeš sama. Teď, když mě poznáváš, je jen otázka času, než si vzpomeneš."

,,Vzpomenu?" zopakovala jsem po něm a z mého hrdla se prodral ven zoufalý vzlyk. ,,Vzpomenu na co?"

Byl u mě opět nepřirozeně blízko a já přemáhala tendenci schoulit se do jeho náruče a plakat, dokud bych neusnula. K tomu všemu jsem nasávala vůni kolínské, která na mě náhle působila poněkud nostalgicky a při pohledu do jeho obličeje mi proběhlo hlavou několik záblesků, které by se daly nazvat vzpomínkami. Všechny se bohužel vypařily dřív, než jsem je stihla udržet v mysli.

,,Uvidíš, že brzo budeš vědět všechno, na co se mě ptáš," pokusil se o chabý úsměv a sklopil zrak.

,,Povíš mi aspoň, co jsi ten večer dělal v Liquidu? A jak jsi mě našel s Royem?" zamumlala jsem tiše. Vzdala jsem svou snahu a pokusila se uvěřit tomu, co mi říkal. I když se mi vše zdálo nesmyslné, chtěla jsem, aby měl pravdu.

Značně si oddechl. Odpovídat na otázky ohledně včerejšího večera zřejmě bylo o dost jednodušší v porovnání se scénou, kterou jsem dnes předvedla.

,,Do Liquidu jsem jel s Jackem, Harrym a Kimblerly, protože se Jack včera ráno zmínil, že chtějí navštívit jeden z barů v San José a ke mně se ve škole dostalo, jak velkou oslavu tvoje kamarádka plánuje," na chvíli se odmlčel, protože pravděpodobně chtěl vše správně zformulovat. ,,Bál jsem se o tebe. Nevěděl jsem jistě, že tam budeš, ale tušil jsem to. Věděl jsem, že když tam pojedu a budu tě mít na očích, dokážu zasáhnout, kdyby bylo potřeba. A potom, když jsem tě delší dobu nikde neviděl, moje obavy se akorát potvrdily. Šel jsem tě hledat a jakmile jsem tě našel s Walkerem a slyšel jsem, jak křičíš o pomoc, ničilo mě to. Kdybys mě od něj neodtrhla, nevím, čeho všeho bych byl schopný..."

Všimla jsem si, že se v jeho očích lesknou slzy. Nebrečel, na to byl až moc tvrdý. Avšak nepochybovala jsem, že k tomu neměl daleko.

Nečinně jsme seděli naproti sobě a dívali se jeden na druhého, protože slov nebylo potřebova. Jedno ale bylo jasné - Daniel věděl až moc, já jsem nevěděla vůbec nic. Můj profesor se během jedné noci změnil v člověka, který pro mě byl největší záhadou ve vesmíru.

Když vzduch začínal houstnout a ticho se měnilo v řadu dalších otázek, Daniel rozhodl, že mě odveze za Ariou a sestrou. Cesta probíhala mlčky a pokaždé, když jsem chtěla otevřít pusu s dalším dotazem, jsem se včas zarazila. Po hodině strávené v autě jsem klepala na dům rodiny mé nejlepší kamarádky v naději, že ji nenapadlo zůstat v San José celý víkend.

,,Zdravím tě, zlatíčko! Jdeš navštívit Ariu?" přivítila mě vřele paní Reyesová. Připomínala přesnou kopii její dcery, akorát o pár let starší.

Odkašlala jsem si. ,,Dobrý den, ráda bych. Je doma?"

,,Samozřejmě," pokývala směrem ke schodišti a odstoupila od dveří. ,,Tuším, že je s ní i tvá sestra."

,,Dobře, děkuji," vděčně jsem se usmála a vyběhla po schodech. Neobtěžovala jsem se se zaklepáním a automaticky jsem vtrhla jsem do Ariiných dveří.

Z postele ke mně vzhlédly dva páry očí. Obě působily stejně překvapeně, akorát Aria se zdála stále poněkud opilá - její oči byly zalité krví, pod nimi se rýsovaly nateklé pytle a tváře vynikaly růží - zatímco sestra vypadala poměrně normálně.

,,Ty krávo!" zahulákala Aria a pokusila se neohrabaně zvednout z postele, načež zavrávorala a skončila na zadku mezi polštářema. ,,Cassandro, ty žiješ? Kdybys slyšela ty zvěsti, co o tobě včera kolovaly!"

,,Jsi opilá?" nadzvedla jsem zvídavě obočí a pokusila se ignorovat její narážku.

,,Jo, řekla bych, že trochu ještě jo. Přijely jsme sem až někdy nad ránem a taxikář byl strašně super! Vůbec mu nevadilo, že jsem si do auta vzala flašku Kapitána a po cestě ji celou vypila!" rozplývala se s úsměvem na rtech. ,,Akorát Vee říkala, že už si nedá. Kdyby to vypila se mnou, beztak bych teď vypadala o dost líp."

,,Kde jsi spala?" propichovala mě Violet pohledem a ignorovala Ariino vyprávění. Jedno obočí měla podezíravě nadzvednuté a spodní ret na znamení vážnosti našpulený. ,,Kluci říkali, že tě viděli odjet s Danielem Evansem."

Zaměřila jsem se na ni a všimla si, že mimo jiné se rozhlíží kolem sebe, což dělá vždy, když je nervózní. Chtěla působit vyrovnaně a naštvaně, ale zaslechla jsem stopy strachu, které zaznívaly jako ozvěna, když mluvila.

,,Takže ty v tom jedeš taky, Violet!" vykřikla jsem. ,,Ty taky něco víš! Víš, že ho znám!"

Sestra mě šokovaně pozorovala, její výraz povolil a ústa se nepatrně pootevřela. Zrychleně mrkala a nahlas vydechovala.

,,Fajn, tak nejen, že něco víš, ty ho dokonce taky znáš!" rozčílila jsem se a jen matně mi docházelo, že znovu křičím. ,,Violet, mluv!"

,,Ty nebereš prášky?" zašeptala skoro neslyšně.

,,Co to meleš?!"

,,Ty nebereš ty prášky, co ti předepsala Edith?!" odpověděla mi taky křikem.

,,Uklidněte se!" vmísila se do naší hádky Aria, která nás obě překřičela, jelikož ve své přetrvávající opilosti nevnímala tíhu vlastního hlasu. ,,Holky, nechci bejt sprostá, ale obě zavřete zobáky, protože vůbec nevím, co se tady děje! Nejdřív mi, Elo, řekni, kde jsi spala?"

,,V hotelu v San José," nasucho jsem polkla a zapíchla oči do země. Bylo jasné, že neříkám pravdu a obě to věděly.

,,Lžeš!" ohnala se po mně sestra a vyskočila by z postele, kdyby ji Aria nechytila. ,,Řekni mi jméno jednoho hotelu v San José, kterej znáš! Jednoho!"

,,Violet!" napomenula ji Aria. ,,Fajn, El, prosím tě, nekecej. Já chápu, že máme blbý zkušenosti s Violet, ale už sis to s ní přece vyříkala. Kašlem na nějaký tajnosti, tak kde teda?"

Hlasitě jsem se nadechla. ,,Violet, jestli cokoliv, říkám cokoliv, řekneš doma, tak-"

,,Můžeš mě přestat podezírat?" skočila mi sestra do řeči. ,,Věř mi, že já jsem ta poslední, kdo by něco říkal. Kašlu na to, chápeš?"

,,Spala jsem u Daniela, postaral se o mě," oznámila jsem jako jasnou věc a sedla jsem si k nim na postel. ,,Nechci to dál nijak rozebírat. Každopádně žádný sexuální harašení neproběhlo, kdyby ses mě, Ario, chtěla zeptat a nic jsem s ním neměla."

Rozhodla jsem se, že zbytek se svou sestrou vyřeším, až zůstaneme samy. Nebylo nutné do toho zatahovat Ariu, ačkoliv byla má nejlepší kamarádka a říkala jsem ji vše. Sama jsem ničemu nerozuměla a o to by bylo složitější něco vysvětlovat jí.

Aria si hlasitě odfrkla a dramaticky protočila panenky v sloup. ,,Ty jsi přespala u nejskvělejšího profesora, kterej tě kdy mohl učit a nic jsi na něj nezkusila? Jak můžem bejt vůbec kámošky? Měla bych ti dát pár lekcí."

,,Sama sis odpověděla," poklepala jsem si na čelo. ,,Je to profesor."

,,Já bych se kvůli takovýmu klidně nechala vyhodit ze školy," zasnila se a zachumlala pod peřinu. ,,Ví Roy vůbec, že jsi u pana profesora přespala? Nikdo ho už potom neviděl."

,,Nevím," pokrčila jsem rameny a snažila se zahnat slzy, které se draly na povrch. Včerejší události byly stále moc blízké a rány čerstvé. Nepřipomínala jsem si, co se stalo s Royem ani to, co mi udělal, ale v situacích, jako byla tato, se tomu nedalo zabránit.

,,Vy spolu nejste? Nebo co se stalo?" zeptala se udiveně Aria, ale to už jsem znovu brečela.

,,Ne, nejsme," brečela jsem na rameno drobné brunetky, která strašně zapáchala alkoholem a pohotově mě objímala. ,,A nechci o tom mluvit. V něčem jsme se včera neshodli a takhle to bude nejlepší."

Violet se k nám přidala a vzniklo hromadné objetí, kdy se mnou nakonec plakala i ona. Aria v sobě zřejmě v takovém stavu nedokázala sebemenší špetku smutku najít, ale aspoň byla ta, která nás držela nad vodou. Uvědomila jsem si, jak jsou pro mě obě dvě v životě důležité a nejspíše jediné, komu můžu věřit.