,,Neopouštěj mě, prosím! Prosím, neopouštěj mě, nenechávej mě tady!"

,,Ihned ji uspěte!"

,,Ne, prosím! Neopouštěj mě!"

,,Slyšíte, doktore?! Uspěte ji, sakra!"

Šokovaně jsem vyskočila a posadila se. Celý výjev se ihned vytratil. Z úst mi stále vycházel přerývaný dech, zachvátila mě zimnice a prameny vlasů se lepily na spocené čelo. Ale byla jsem vzhůru a na ničem jiném v tuto chvíli nezáleželo.

S nočními můrami se člověk dokáže vypořádat lépe než se spánkovou paralýzou, jak jsem zjistila. Když na to došlo, ve většině případů jsem si ani neuvědomovala, že jsem zrovna ve snu. Ačkoli sny nemají žádný spouštěč a neprobudím se, kdy se mi zachce, jsou to pořád jenom sny, to nic neznamená. A hlavně - noční můry ze mě nedělají blázna.

•

,,Tu máš. Růžová je fajn, ne?" vnutila mi Aria křiklavý balónek držící na dlouhé stuze, na němž bylo velkým písmem napsané ELEONORA CASSANDRA. ,,Pořádně to drž, nebo hned prohraješ!"

Podrážděně a možná trochu závistivě jsem hodila okem po sestře, na jejímž balónku stálo jen prosté Violet. A ne, neomlouval Ariu fakt, že by neznala druhé jméno mé sestry. Znala. Až moc dobře.

Moje nejlepší kamarádka se pokusila nacpat všech pětadvacet lidí do stísněného prostoru jedné limuzíny a zároveň u toho nevypadat mírně zoufale. Zřejmě ji došlo, že nepotřebovala tak moc pánského obecenstva (které mimochodem tvořilo zhruba devadesát šest procent účastníků) a že už nikoho nemůže poslat domů.

Skromně jsem se skrčila na sedadlo a přivázala si dlouhou stuhu k zápěstí. Violet mě napodobila a nalepila se na mě, neboť se snažila uniknout Jimmymu a jeho zářivým úsměvům. Z druhé strany mě chytil kolem ramen Roy a se sestrou naprosto ignorovali, že mě společnými silami za chvíli umačkají k smrti.

,,Haló, haló, slyšíme se?" zapískalo v reproduktorech, které naneštěstí byly rozmístěny všude kolem a vytvářely, jak říkala Aria; ,skvělej tři-dé efekt'. ,,Jo, vypadá to, že jo, supr. Tak můžeme začít!"

Otráveně jsem protočila panenky a přiložila si ruce na uši, abych ztlumila ten příšerný jekot rozprostírající se po celé limuzíně. Violet se vzrušeně usmívala od ucha k uchu a všichni kluci s nadšením hypnotizovali Ariu v čele automobilu sedící na sametovém křesílku. Akorát já si připadala jako jediná, co je tady omylem.

,,Fajn, takže si shrneme pár věcí. Asi jste už všichni všechno slyšeli, ale kdyby náhodou, znáte to," rozchichotala se Aria a já se přinutila znovu neprotáčet oči. ,,Jsme na cestě do San José, žádný zastávky nejsou-"

,,A co když mám chuť kouřit? To mě vykouříš ty nebo jak?" ozvalo se od neznámých chlapců v popředí, kteří se přitom sborově řehtali.

Brunetka v čele v přiléhavém třpytivém topu a střevíčky na vysokých jehlách se znovu rozchichotala přímo do mikrofonu a stydlivě si přiložila dlaň na ústa. ,,Otázky prosím pokládejte až domluvím, ale kouřit můžete z okna, vše je zařízený! Jak jsem tedy říkala, žádné zastávky nejsou a po hodině a půl dorazíme do naší cílové stanice a tou je klub Liquid Lounge v San José, kde prokalíme celou noc! Mimochodem, co se týče balonků, které jste všichni dostali - ten, kdo ho jako první zničí nebo ztratí, mi bude muset koupit pět, ano, opravdu pět, panáků! Původně jsem plánovala tři, ale pochopte, to nic není. A jako nejlepší nakonec bych vám radila se v tomto skvělém automobilu co nejvíce opít, protože zde je veškerá konzumace alkoholu zdarma! Dneska si to užijeme lidi!"

S ústy dokořán jsem civěla na naprosto sebevědomou, sebejistou Ariu, která přesně věděla, co má dělat a říct. Vypadala vyzývavě a díky výraznému make-upu o dost starší, ale slušelo ji to. Aspoň dnes jsem ocenila, že jsem ji poslechla a oblékla jsem si, co mi řekla. Ve finále jsem se přecijenom cítila líp ve flitrovaných šatech na ramínka do půli stehen spolu s koženou bundou a bílýma converskama, než kdybych si vzala potrhané džíny a obyčejné tričko, jak jsem původně plánovala.

,,Kotě, tady máš," promluvil Roy až nepřirozeně blízko. Když otevíral ústa, cítila jsem na tváři jeho vlhký, horký dech. Držel v ruce sklenici naplněnou hnědou tekutinou, limetkama a ledem.

Zřejmě něco s colou, pomyslela jsem si. ,,Co to je?"

Dokořán vycenil zuby. ,,Cuba Libre pro mou jedinou královnu. Připravované samozřejmě z čerstvých, chlazených limetek, světově známé Coca-coly a - pozor - výtečného rumu Bacardi."

Potlačila jsem nutkání chytit se za čelo nebo vyskočit z okna. Roy se opravdu snažil, ale přišel mi spíše vtipný, než galantní. S nadšením a zřejmě i trochou pýchy mě zaujatě pozoroval a očekával nějaké ocenění, protože tenhle proslov si nejspíše připravoval celý den.

,,Děkuju," vděčně jsem se usmála a vzala si od něj skleničku.

Váhavě jsem jeho výtvor chvíli pozorovala, než jsem se rozhodla tento zázrak ochutnat. Když jsem si poprvé usrkla z brčka, převládala jen hořká a mně velice nepříjemná chuť rumu nad vším ostatním. Již po několika locích jsem však začala vnímat pouze colu a limetky. Ano, colu a limetky.

,,No ták, Royi, dej mi prosím další kubíčko!" vyhrkla jsem poněkud malátně a přitom se natáhla po mém příteli, na kterém jsem tak nějak zůstala viset.

Roy mě k sobě přivinul a položil na svůj hrudník, zcela nadšený mou přítulností. ,,Kotě, strašně rád bych ti vyhověl, ale teď jsi vypila čtvrtý. Za chvíli budeš ležet na zemi a co já pak budu dělat?"

Položila jsem dlaň na jeho prsa a pokusila se vyhrabat a sednout si. Uvědomovala jsem si, že se mi pomalu svět točí a asi jsem opilá, ale na tom nezáleželo. Tento pocit se mi začínal líbit - všechno bylo směšné, stále jsem se usmívala a dokonce jsem byla i vtipná. Musela jsem být, protože jsem se stala středem pozornosti a všichni kolem se smáli.

,,Nebudu," zamžourala jsem, abych rozpoznala jeho tvář.

,,Ségra, už fakt nepij, máš dost," zaječela Violet z druhé strany. Chtěla jsem ji říct, ať mlčí, že celou dobu sama pije o sto šest; takže mě nemusí poučovat, ale na to jsem se nezmohla.

,,Hm," zamumlala jsem a znovu se schovala do Royovy náruče. ,,Tak já si dám na chvíli přestávečku."

Zaslechla jsem pár vtipů na můj účet, které kolovaly mezi klukama, ale všechny hlasy se prolínaly v jeden a já nedokázala věnovat pozornost jediné souvislé větě. Nepřítomně jsem hleděla někam před sebe a rychle mrkala.

,,Kočko, hlavně neusínej, za chvíli jsme na místě," zavtipkoval Roy.

,,Já vím," zvedla jsem k němu hlavu a rty roztáhla do širokého úsměvu, což pochopil jako výzvu k polibku. Naklonil se ke mně a přilepil svá ústa na moje a nejen, že mě celou poslintal, ale opět jsem jeho jazyk ucítila až hluboko v krku. Naštěstí díky otupělosti jsem vše vnímala spíše jak z povzdálí, než kdyby se to dělo přímo mně.

,,Strašně tě chci," zašeptal mi Roy do ucha poté, co se přestal zabývat olizováním mého obličeje.

Jako by mě polila ledová voda, jsem ho káravě změřila pohledem. Vypadal snad ještě opilejší než já, přitom jsem celou dobu nezpozorovala, jestli něco pije. Byla jsem natolik zaujatá vlastními Cuba Libre, že jsem si vůbec nevšimla, jak jsou na tom ostatní.

Ihned jsem se intuitivně podívala na Violet, která se kymácela do stran a zahloubaně konverzovala s Jimmym. Aria, která se stále nehnula ze svého místa vepředu, zrovna něco vyprávěla a společnost ji dělal Eric a dalších několik kluků. Nespočetněkrát se pokusila vstát, ale pokaždé málem spadla a Eric ji stáhnul k sobě na klín. Natáhla se po mikrofonu, který v ruce asi minutu otáčela.

,,Ehm," odkašlala si, když se ji asi na patnáctý pokus podařilo mikrofon zprovoznit. ,,Přichází dlouho očekáváný okamžik a my jsme v San José! Zanedlouho dorazíme k Liquidu, takže se prosím všichni pomalu balte, nikdo si nic a nikoho nezapomeňte a dejte si před velkým mejdanem aspoň jednoho panáka. Děkuju všem za skvělou jízdu!"

,,Neboj, tebe bych si určitě nezapomněl," natlačil se na mě Roy.

,,Toho bych se nebála," dala jsem mu pusu na tvář.

Když limuzína zastavila, celá naše skupina se energicky přemístila do klubu. I když mě o tom Aria celý týden přesvědčovala (a já ji nevěřila), u vstupu nás doopravdy všechny pustili, včetně Violet. Všichni jsme prošli kolem dvou svalnatých mužů ve vestách se SECURITY nápisem, dostali jsme neonové náramky a párty mohla začít.

Zběsile jsme běželi po osvětlených schodech, které nás zavedly do sklepa, v němž se nacházel celý interiér. Všechno zde blikalo a svítilo neonovou modří, uprostřed parketu lidé nalepení na sobě tancovali a u stěn byly rozmístěny sněhově bílé sedačky, křesla a stoly. Hudba hrála až nepřirozeně nahlas, přičemž se celé mé tělo otřásalo spolu s basy. A hlavně každý - ať už dělal cokoli (buď pil, tančil, s někým se líbal, nebo se prostě jen smál) - vypadal šťastně a nabuzeně.

,,El, rozplývat se můžeš potom, pojď si sednout, támhle máme rezervovanej stůl!" uslyšela jsem křičet Ariu vedle mě.

Prodraly jsme se davem a dostaly k rohové sedačce, kde se uvelebila celá naše parta. Sedla jsem si vedle sestry a ignorovala podrážděný výraz Roye naproti nám.

,,Jsme tady všichni?" zaječela Aria, načež se ihned ozvalo skupinové ,,jóóó".

,,Vypadá to, že jo, tak fajn, všichni mi ukažte svůj balónek!" rozzářila se.

Automaticky jsem nahmatala svoje zápěstí. Jediné, co jsem tam ale našla, byl náramek, který jsem dostala od pánů z ochranky. Podívala jsem se na svoji ruku a poté i na druhou, jako bych se chtěla přesvědčit, že se nepletu. A pak jsem se rozhlédla raději ještě kolem dokola, ale v tu chvíli mi došlo, že mě všichni pozorují.

,,Sakra," zaklela jsem spíše pro sebe.

,,Nooo, tak to vypadá, že soutěž je u konce!" prohlásila křikem Aria a máchala rukama kolem sebe. ,,El, kupuješ mi pět panáků Jägermeistera!"

,,Hm, fakt skvělý," zabrblala jsem.

,,Koukej," přiřítila se ke mně brunetka na svých jehlách, přičemž po cestě znovu téměř upadla. ,,Támhle je bar. A tam to v klidu koupíš. Hodně štěstí!"

Opět jsem byla nucela vydat se přes tu hordu lidstva a když jsem se k baru dostala, musela jsem se ještě postavit do řady. Obsluhovaly dvě velice obdařené barmanky v bílých tílkách, které se na každého muže přeslazeně usmívaly a opačné pohlaví skoro zabíjely pohledem.

,,Prosím pětkrát Jägermeistera a jedno kubíčko," zakřičela jsem a zamávala barmance se zrzavými vlasy s bankovkou v úrovni očí, když se na mě konečně dostalo.

,,Občanku," řekla žena prostě.

Odfrkla jsem si a podala ji průkaz, o který žádala a čekala jsem na oplátku mou objednávku. Zrzka namísto toho zakroutila hlavou a založila si ruce v pase.

,,Vždyť mi bylo osmnáct před dvěma měsíci!" vyjekla jsem podrážděně a schovala si občanku do kabelky.

,,Slečinko," uchechtla se. ,,Nás tady žádný ,osmnáct bylo' nezajímá. Tady se nalejvá, ostatně jako všude normálně, od jednadvaceti."

Cítila jsem, jak se mi krev hrne do tváří. Všechno, co jsem do teď vypila, se opět začalo projevovat a já zuřila. ,,No to si ze mě snad děláte pr-"

,,To je v pohodě," ucítila jsem, jak někdo zcela nenuceně položil dlaň na moje rameno. A pak jsem zaslechla ten známý mužný a sebevědomý hlas. ,,Já to vezmu a zaplatím. Tady je můj občanský průkaz, myslím, že nebude problém. Jo a - málem bych zapomněl - prosil bych ještě jednoho Morgana k tomu."

Šokovaně jsem se otočila a v údivu pootevřela ústa. Nade mnou se tyčila vysoká postava Daniela Evansa, který dnes vypadal snad ještě líp, než kdy dřív. Možná proto, že byl tak blízko a nebo protože jsem byla opilá. Když jsem ho teď ale pozorovala, byl doopravdy krásný.

,,D-dobrý den," vydala jsem ze sebe a oči zapíchla do země. ,,Já to vážně zaplatím, nechci aby jste za mě něco platil. A co tady vůbec děláte, pane profesore? A-a-"

,,Noro, počkej, otázky si nech na později," ladně se vyhoupl na špičky a podal přes mě peníze směrem k barmance.

Noro, uvízlo mi v hlavě.

Vzala jsem tácek s pěti panáky a do druhé ruky moje Cuba Libre.

Otočila jsem se k Danielovi. ,,Co tady teda děláte? A kolik to stálo? Ty peníze vám musím vrátit,... A proč jste to kupoval, proč jste to za mě bral když mi není dvacet jedna, proč-"

Daniel Evans se upřímně rozesmál a prohrábl si svoje hnědé vlasy, opět pečlivě sčesané na jednu stranu. ,,S penězma si nedělej starosti. Nauč se pokládat méně otázek a nebo, jak jsem říkal, si je nech na později."

Marně jsem hledala vhodná slova. Vůbec jsem nevěděla, co říct.

Vypil svého Captaina Morgana a položil prázdnou panákovou skleničku na bar. ,,Kdyžtak se potkáme později, možná," řekl mi a v neznámém gestu zvedl ruku - snad jako by mě chtěl pohladit po vlasech, ale ihned se zarazil a složil ruce na prsou.

,,Jo," odvětila jsem zmateně. ,,Možná..."