V den, kdy ještě pořád hřejí sluneční paprsky, jste v obklopení kluků, kteří mohou používat hashtag #schoolstar a máte pocit, že všechny nedávné zvraty a nedorozumění jste pečlivě vyřešili, vás nenapadne, že by se něco mohlo pokazit.

Ležela jsem na školním opečovávaném trávníku, zatímco mi Roy dokonale posloužil jako polštář a ještě k tomu mě hladil ve vlasech. Hned vedle nás se Aria plazila po Ericovi (přičemž vypadali jako nekonečná spletenice čehosi a já si nebyla jistá, kde končí on a kde začíná ona) a naproti plaše posedával Jimmy, který poprve vypadal, že není úplně ve své kůži.

,,Achjo, Cassandro, on je tak strašně sexy," dramaticky a téměř stereotypně brunetka protočila panenky. Zároveň si pohrávala s prameny dlouhých kaštanových vlasů spletených do vysokého copu, které ji spadaly přes rameno.

,,Sakra, jmenuju se Ele-"

,,Cos to řekla?" zavrčel Eric. Nalepil svoje ústa na její a asi po desáté za poslední hodinu ji kousl do spodního rtu.

Pomalu jsem přemítala, jestli se moje nejlepší kamarádka opravdu zamilovala do nového třídního učitele, nebo jen hledá záminku, proč se opět začít s jejím objevem nepřetržitě muchlovat a olizovat na celém obličeji.

,,No, fakt, jsem z něj úplně hotová. Pokaždý, co nás učí, mám pocit, že na mě kouká. A to s ním dneska strávíme ještě dvě hodiny! Třeba to je nějaký pouto. Vzájemný sympatie, chápeš?" vyprostila se z Ericova sevření a usadila se naproti němu. Nepředstíraně se rozplývala a kdybych ji neznala, myslela bych si, že se chce tohohle místního šampónka zbavit.

,,Fajn, tak už za mnou nelez," hrdě pokrčil Eric rameny a zvedl se.

Aria strnula, do tváří se ji nahrnula krev a na jejím čele se objevil náznak vrásek. ,,Počkej, brouku, to přece byla sranda!"

,,Mě tahle sranda už nezajímá, poslouchám to celej den. Jestli ho chceš, běž ho třeba potěšit do kabinetu," naštvaně si odfrkl, svraštil obočí a otočil se k ní zády. ,,Nazdar."

Ericovy kroky směřovaly zpátky do školy a protože Aria odmítala pustit jeho ruku, vypadalo, jako by ji táhl na vodítku. Jeden jeho krok byl stejně dlouhý jako tři její, takže zatímco pochodoval poklidnou chůzí, moje nebohá kamarádka musela v jeho stopách utíkat. Za chvíli se nám ztratili z doslechu a Jimmy propadl v hlasitý smích.

,,To je ale dvojka, asi se z nich zcvoknu," smál se nepřetržitě.

,,Díkybohu, že my jsme normální, viď?" rýpnul Roy a konečky prstů mi přejel po tváři. Vyslal tím do mého těla varující elektrický náboj, po kterém jsem se oklepala.

,,Vy určitě," ironicky se ušklíbl Jimmy. ,,Celá tahle škola je větší telenovela než všechny seriály na Netflixu dohromady."

,,A na Netflix dostáváš peníze od rodičů?" utahoval si z něj Roy a já si aspoň na vteřinu vážila toho, že si mě nikdo nevšímá. Tedy dokud jsem v ten samý moment neupoutala Royovu pozornost. ,,Tobě je zima? Vždyť je ještě teplo," znovu mě pohladil po tváři.

,,Ne," odvětila jsem a rychle se posadila. Ještě pořád mi dělalo problém se s Royem ovládat a zvyknout si na jeho neustálé doteky a přítomnost. Občas jsem měla potřebu ho obejmout, nebo být mu na blízku, ale ve většině případů jsem se stále musela překonávat.

Souhlasně zabručel pod nosem a posadil se za mě, přičemž mě chytil kolem ramen. ,,Kdybys chtěla, klidně ti půjčím mikinu, mně je dost velký teplo," zašeptal mi do ucha, kde mě na holé pokožce zašimral jeho vlhký teplý dech.

Potlačila jsem nutkání ošít se nebo odvrátit a otočila jsem se k Royovi s nacvičeným, možná i ironickým úsměvem. ,,Děkuju, to je v pohodě, fakt. Jsi hodný."

Než jsem se stihla obrátit zpátky k Jimmymu, Roy mě nedočkavě obdaroval dlouhým a naléhavým polibkem, který byl možná až moc mokrý a drsný, ale zvládla jsem jej opětovat.

,,Proč musíte bejt všichni dneska tak strašně nadržený?" zahulákal za námi Jimmy. ,,Na tohle čumět fakt nebudu. Royi, uvidíme se později. El, měj se."

Konečně se mi podařilo odlepit od mého nenasytného přítele. ,,Ahoj, Jimmy."

Utekl od nás, co mu nohy stačily.

,,Tak nás tady nechali, El. Co si sami počneme?"

,,Měli bychom se taky vrátit. Potřebuju si ještě zopakovat nějakou látku," doslova jsem vyskočila. Opět jsem se nekontrolovala a bez přemýšlení se snažila utéct taky.

,,Ale notak," postavil se naproti mě a odhrnul mi vlasy z čela. Byl tak blízko, že jsem na tváři opět pocítila jeho trhavý, prosebný dech. Táhnul mě k sobě a já četla v jeho očích, že po mně touží. Ještě chvíli a vybouchnu. ,,Profesor Evans přece počká."

,,Royi, já nejsem Aria," odsekla jsem. Jedna věta a můj vztek opět vzrostl. ,,Nevím, co s tím učitelem všichni máte."

Arogantně se uchechtl. ,,To byl vtip, El. Nemusíš hned bejt naštvaná. To vy holky jste z něj hotový, ne já."

Odfrkla jsem si a zaznamenala nával horka. ,,Kolikrát ti mám říkat, že nejsem Aria? Není žádný ,vy holky', já jsem já."

,,Já vím, puso, akorát vůbec nechápeš srandu," přitisknul se ke mně a ukradnul pro sebe jeden z mnoha tvrdých polibků. ,,S tím něco půjde udělat."

Položila jsem dlaně na jeho hrudník a mírně ho od sebe odtlačila. ,,Dost, nechceš přece mít další průšvih, ještě doteď se ten incident na chodbě nevyřešil."

Sledovala jsem, jak se mu změnil výraz ve tváři. Zvážněl. ,,Už jsem ti říkal, že mi to je fuk. Jediný, co Backer udělal bylo, že mi pohrozil podmínečným vyloučením. Ale ty jsi důležitější," pokusil se ke mně opět přiblížit.

,,Jasně," zadržela jsem ho. ,,Ale je zbytečný mít další problémy."

,,Jak chceš," pustil mě. Horko ustoupilo, uklidnila jsem se. ,,Tak pojď, doprovodím tě do třídy."

,,Děkuju," proplétla jsem si s ním prsty a vyrazili jsme do přelidněné školní budovy.

Pořád jsem si zvykala na pohledy lidí, když jsme s Royem procházeli školou. Všichni nám uhýbali, jako kdyby jsme měli chodbu dlážděnou speciálními bodyguardy. Dívky z nižších ročníků, které prahly po sebemenším kontaktu s Royem, byly natlačené na svých vlastních skřínkách, aby jsme měli volnou cestu a obdivně povzdechly, když Roy šel kolem nich. Kluci většinou výskali nebo měli narážky se sexuálním podtextem a když se na ně Roy výhružně podíval, s respektem sklopili pohled.

Byli jsme skoro u učebny, když jsem zpanikařila. Spatřila jsem několik učitelů stojících těsně u sebe, zabraných do vlastního rozhovoru.

,,Pusť mě," rychle jsem se vymanila z Royova stisku. ,,Víš, že to není sranda."

,,El, vždyť se jen držíme za ruce. Neděláme nic špatnýho," stoupl si přede mě a chytil mě za bradu, přičemž mi naléhavě koukal do očí. ,,Přestaň tak vyšilovat."

,,Já nevyšiluju, jen se prostě bo-"

Hlas se mi zasekl v krku, v ústech mi vyschlo. Bylo mi teplo, jako kdybych měla shořet. Škola se najednou proměnila v minové pole.

Mezi učiteli se vyjímala postava mého rozzuřeného otce, který horlivě debatoval s panem Evansem, přičemž u nich nečinně stáli dva další kantoři a přihlíželi. Zatímco se otec viditelně rozčiloval, můj třídní učitel naprosto poklidně odpovídal a odhadovala jsem, že právě proto byl táta stále naštvanější.

Věděla jsem, že tohle je můj konec. Určitě tady byl proto, že se dozvěděl o mém nedávném průšvihu s Royem. Předpokládala jsem, že teď akorát nadává, protože má nevychovanou dceru a Daniel Evans jej uklidňuje, že ,tohle je na střední škole přece normální a studenti se občas utrhnou ze řetězu.' Nebo se mýlím a naopak s ním souhlasí.

Bavili se jen pár metrů od nás, ale přes řev, hlasitý smích a pikantní konverzace všech kolem jsem neslyšela jediné slovo. Tak strašně mě zajímalo, o čem spolu mluví, jestli se otec opravdu něco dozvěděl a pokud ano - co přesně?

Roy, který zaznamenal moji nepřítomnost, se ohlédl na místo, kvůli kterému jsem zůstala jako opařená a ihned beze slov pochopil. Nevědomky pootevřel šokovaně ústa, hypnotizovaný hloučkem konverzujících učitelů s tátou v davu.

,,Pojď, normálně projdeme kolem," vypravil ze sebe po chvíli. ,,Uvidíš, že nakonec o nic nejde."

Snažil se mě přesvědčit o něčem, čemu sám nevěřil - četla jsem to v jeho očích. Chtěl mě uchlácholit, i když viděl, jak naladěný  dnes otec je. I přesto, že chtěl pomoct, mě jeho nejistota akorát znervóznila.

,,Jo, dobře," nasucho jsem pokla a několikrát za sebou zamrkala.

Chtěla jsem pouze v klidu projít, ale neudržela jsem se. ,,Dobrý den, pane profesore. Ahoj, tati," odkašlala jsem si u nich.

Všechny páry očí, včetně ostatních učitelů, skončily na mě.

,,Děje se něco?" zamumlala jsem tiše a zapíchla oči do země. Kousala jsem si nevózně spodní ret a litovala, že jsem raději nešla rovnou do třídy.

,,Ne, slečno Hillová," uzemnil mě pan Evans hrubě. Jed sršel z jeho hlasu, jako by se mě to vůbec netýkalo. ,,Běžte do třídy a vzkažte prosím případně ostatním studentům, aby tiše počkali na můj příchod do hodiny. Možná se trochu zpozdím."

,,Dobře," pošeptala jsem skoro pro sebe.

,,Eleonoro, jak říkal tady pan učitel, běž prosím do třídy," obořil se na mě otec zvýšeným hlasem. Akorát mě to uvrdilo, že je tady určitě kvůli mně a Royovi a obavy se potvrdily. Zježily se mi chloupky na krku.

Bez protestů jsem se vydala do učebny a u dveří se rozloučila s Royem. Vypadal podobně jako já - vyděšeně. Bál se, že otec na něj změní názor, což se zřejmě dávno stalo.

Celou hodinu matematiky jsem strávila v hromadě myšlenek, ve strachu a sebeobviňování. Pokud na mě Aria mluvila, nezaznamenala jsem to. Převládal ve mně pocit, že se mi nechce chodit domů, nechtěla jsem nic poslouchat. Mohla jsem zapomenout na oslavu Ariiných narozenin, počítala jsem s minimálně půlročním domácím vězením.

Několikrát jsem učitele přistihla, kdy na mě zůstal viset pohledem a chtěl mě pravděpodobně vyvolat na vypočítání příkladu, ale pokaždé se zarazil a ani jednou to neudělal. Neměla jsem přichystanou učebnici ani sešit, seděla jsem u prázdné lavice a vůbec se nevěnovala výkladu, ale on si toho absolutně nevšiml. Nebo mu to bylo jedno.

Když matematika skončila, pan Evans se odebral do vlastního kabinetu.

Opustila jsem svoje místo a následovala ho. Aniž by si mě všiml, zabouchl dveře přímo před mým nosem.

Odhodlaně jsem zvedla ruku a několikrát zaklepala.

Otevřel a v momentě, kdy si uvědomil, že jsem to já, zračila se mu hrůza v očích.

Polkla jsem. ,,Omlouvám se, pane profesore, za vyrušení, já jen,..."

Snažila jsem se najít vhodná slova, díky kterým bych zjistila, oč tu běží nebo se alespoň připravila na to, co mě čeká doma, jenže když jsem si vzpomněla, jak mě odpálkoval před mým otcem, došlo mi, že to je zbytečné.

Otočil se ke mně zády a začal sbírat knížky, které ležely na stole. Pozorně jsem se rozhlédla a zjistila, že knihy jsou úplně všude. V rovných komíncích na zemi, na stole, na parapetu. Místnost byla prostá - bez obrazů či květin - ale knihy se povalovaly všude.

,,Rád čtete?" vyletělo mi z úst, které jsem si okamžitě zakryla dlaní. Ve skutečnosti jsem to vůbec nechtěla vyslovit nahlas. Krev se mi bleskově nahrnula do tváří a na mě spadala tíha trapasu. Ihned jsem zapomněla, z jakého důvodu jsem přišla.

Neviděla jsem mu do obličeje, takže jsem nevěděla, jak se zatvářil, ale dokázala bych tvrdit, že jsem zaslechla zvuk podobný posměchu.

,,Nemusíte se ničeho bát," začal. ,,Váš otec se nedozvěděl, že jsme vás nedávno přistihli v nevhodné chvíli s Walkerem na chodbě, pokud jste se chtěla zeptat na tohle."

Chtěla, pomyslela jsem si. Ale nezeptala, tak proč mi to říká?

,,Tak proč tady,..."

,,Přišel zde řešit určité osobní záležitosti," přerušil mě a konečně se ke mně otočil s několika knížkami v náručí. Nedokázala jsem z něj číst, jeho maska byla naprosto neproniknutelná a bez emocí. ,,Jak už jsem vám řekl, nic se neděje, nemusíte se ničeho obávat. Pan Walker vzal veškerou vinu na sebe a tím pádem nemáme důvod něco řešit s vašimi rodiči."

,,V tom případě fakt nechápu, z jakýho důvodu sem chodil!" vykřikla jsem nekontrolovaně.

Daniel Evans v náznaku úsměvu nadzvedl pravý koutek úst.

V tom přiléhavém bílém tričku vypadal fakt božsky, vytanulo mi na mysli. Ihned jsem takové myšlenky zarazila, přece přesně za tohle jsem odsuzovala Ariu.

,,Slečno Hillová, opakuji, že se jednalo o osobní žálezitost," odvětil poklidně. Fascinovaně jsem pozorovala pohyb jeho plných úst, když mluvil. ,,To znamená, že to s vámi nemůžu a ani nechci řešit."

,,Tak asi fakt nevím, co je ,osobní'," řekla jsem hořce a sklopila oči. ,,Byl ve škole, což znamená, že musí jít o mě nebo o Violet a Violet je přece svatá. Navíc kdyby něco udělala sestra, řešil by to s jejím třídním učitelem, ne?"

Zakroutil hlavou. ,,Skončila jste?"

,,Jo, jasně," odfrkla jsem si. ,,Díky, že se aspoň nejednalo o mě. To jsem potřebovala vědět."

,,Nemáte zač," mrknul pobaveně, ale hned nato nasadil zpět svou kamennou tvář. ,,A ano, rád čtu."