Po včerejším incidentu měl Remus plnou hlavu reakcí jeho přátel až je uvidí spolu ležet v posteli. Za tu noc poznal pár základních poloh spícího Siriuse... Jednou na něm ležel, podruhé ležel naopačné straně postele, poznal i polohu vzájemného objetí, pak se vrátil do původní polohy, ale dal mi ruku do ohně za to, že se určitě probudí v poloze číslo jedna - Sirius na něm bude ležet.

„Ti jsou tak roztomilí." začla se rozplývat Claire když časně ráno přišla do pokoje Pobertů, Merlin-ví odkud vytáhla foťák a jako "profesionální fotograf" pořídila několik fotek „A kdo je tady pak stalker." odfrkl si James co tuhle scenérii pozoroval ze své postele, Claire si sedla k němu na postel a začala se nad fotkami rozplývat „No nejsou krásní ?" usmála se a položila Jamesovi hlavu na rameno „No jasně..." odkýval aby měl pokoj a raději sledoval pavouka na stropě. „Až jim půjdu na svatbu a dám jim takovou krásnou první fotku - vzpomínku, uvidíš jak budou šťastní!" řekl s milým úsměvem a rozhodla se ty "dva spící poklady" tiše sledovat. „Miluju tě Remusi..." zahuhlal ze spánku Sirius a ještě víc Remuse objal „Jamesi... Už si nemusím píchat inzulín." pevně Jamese objala „Já už taky ne..." řekl si neslyšně pro sebe. Claire jako správný šmírák pořídila dalších pár fotek.
Začali se postupně nudit tak je zkusili nějak originálně probudit, Claire si jako provokaci vzala Tichošlápkovu kytaru a James se rozpívával a obdržel narychlo sepsaný text od Claire „Na tři Jamie." mrkla na něj.
„Raz."
„Dva."
„Tři."
„Remíkuuu." začal James „Tak moc tě milujuuu." pokračoval, Claire drnkala pár základních akordů co uměla a Sirius zamručel „Remus je můj..." přitáhl si ho víc k sobě „Bez tebe nemohu žít... To raději, s Minnie školní tresty mít..." a vzpátětí se přidala Claire s jejich ztřeštěným refrénem „Reme, Reme, Remíku! Nikdo dokonalejší ne-ne-není! Vlčku můj, pro tebe ódu složit... Reme, Reme, Remíku!" smáli se jak paka z mudlovské střední „U Merlinových vousů..." promnul si oči Náměsíčník „Dobré ráno Remusi." zářivě se usmál Tichošlápek „Merline." lekl se jak Siriuse za jeho zády tak toho klaunovského dua před ním. „Mozkomoři aby vás vzali..."

•••

Po snídani se všude vyhýbal Siriusovi jak jen mohl. Přece to nemohl myslet vážně! A už vůbec ne co včera večer prohlásil!
Zašel si na místo kde by Sirius nikdy nevkročil - ano, hádáte správně je to knihovna. Zalezl si do nejvzdálenějšího rohu a vzal první knihu co měl po ruce, po pár minutách zaslechl jemu velmi známý hlas, „Dobrý, neviděla jste tady Remuse ?" zeptal se neznámý knihovnice „Jistě, zamířil do prava, ale kde přesně nevím. A co vy tady pane Blacku ? Za celou dobu jsem vás tady viděla pouze párkrát a to jen za účelem najít pana Lupina." odpověděla přívětivým hlasem knihovnice, dneska měla fakt povídavou náladu... „Ále dlouhej příběh..." odbyl ji a začal se rozhlížet po hnědovlasém chlapci. Prošmejdil celou knihovnu až nakonec zamířil do poslední části, kterou zatím neprozkoumal. V pravé ruce třímal čokoládu a na tváři mu hrál šibalský úsměv, „Jako vážně Remíku ? Ty a černá magie ?" založil si ruce na hrudi a opřel se o regál „Siriusi pozor tento regál je vratký opatrně ať nespad-" nedokončil ani větu a Sirius ležel na zemi „Siriusi?" vyšvihl se Remus na nohy a pomáhal Tichošlápkovi „Siriusi," strachoval se Remus a pořádně ho prohlédl jestli mu nic není „Jsi roztomilý když se strachuješ." usmál se Sirius  „Siri, je ti dobře ?" zrychleně dýchal a na čele se mu objevila starostlivá vráska „Pane Blacku!" přiřítila se za nimi knihovnice „Toto si uklidíte! Dneska ve čtyři ať jste tady!" řekla přísně „Já mu s tím pomůžu paní Pincheová! Je to i moje chyba, neupozornil jsem ho na to." řekl a paní Pincheová zakroutila hlavou „Že mu to trpíte Remusi..." s touto větou odešla a Remus se začal znova starat o Tichošlápka, pomohl mu se posadit a ulomil jeden řádek čokolády co měl v kapse „Co že si za mnou přišel." zeptal se starostlivě Remus a Sirius se pousmál „Chci být s tebou." podal mu čokoládu co celou cestu sem měl v ruce a Remus se usmál „To je milý," Sirius se znova k němu naklonil pro polibek, ale Remus znova uhnul hlavou „pojď, půjdem za ostatníma."

•••

Celé hodiny se táhli v jedno dlouhé slastné nic nedělání.... Avšak čtvrtá odpolední se blížila a Remus se Siriusem museli do knihovny, Claire s Lily pečlivě a usilovně vymýšlely správný a hlavně krásný název pro ship a James jen nevinně přihlížel. Dívky horlivě diskutovali, „Jamie doufám, že nám celou dobu nekoukáš na zadky, jak znám jeleny tak bych se nedivila kdyby si čumel na Bambiho -jak říká moje babička - dupku." rozesmála se Claire kdy viděla Jamese jak kouká někam do neznáma „Celkem se divím, že Lily tady přisla... Když hovořím o tobě Lilyan, nechtěla bys dneska večer někam zajít ?" konstatoval James s šibalským úsměvem „Ani za deset galeonů Bambi." odpověděla „Pfff zkatokopka." rýpla si do ní Claire „Já ty galeony, ale neutrácím za whiskey jak ty Clarino." vyplázla na ni dětinsky jazyk.

Mezitím v knihovně vládlo hrobové ticho a napětí se dalo krájet „To co jsem řekl v sobotu jsem myslel vážně." prolomil ticho „Byl jsi opilý." potichu odpověděl druhý chlapec „Opilcova slova jsou myšlenky střízlivého muže." namítl  pohotově Tichošlápek a Remus si jen povzdechl „Remusi," přistoupil k němu blíže „No." odpověděl a dál třídil knihy, Sirius ho chytl za ruku a otočil k němu čelem „miluju tě." usmál se Sirius a spojil jejich rty.