„You're a mean one, mr. Grinch..." pobrukovala si Claire na hodině kouzelných formulí když prosefor Kratiknot zkoušel jejich spolužačku Ginger „You are monster. Your heart's empty hole..." přidal se James s tichým smíchem. Sirius, jenž pohledem hypnotizoval Remuse, jsi mlsně olízl rty a pokračoval ve svém tichém zírání „Tichošlápku." drcl do něj Remus a Sirius se probudil z tichého snění „Ehm, no?" zčervenal „Hypnotizovat tu blondýnku," ukázal na dívku na ním „můžeš později." dokočil větu a Claire se plácla do čela „Rumusiiii." tiše zakňučela a James ji pohladil po zádech „Taky jsem to slyšel... Upřímnou soustrast má drahá jelení ouška...." James si dramaticky přejel přes uši a Claire se hlavou udeřila do lavice „Blbec. Blbec. Blbec!" tiše opakovala a bouchala se do hlavy „Slečno Smithová ? Jste v pořádku ?" zeptal se s otráveným výrazem profesor Kratiknot „Em, ano jistě..." odpověděla nepřítomně „Pane Pottere prosím doprovoďtě slečnu Smithovou ven na chodbu ať se jde provětrat..." řekl profesor aby se jich zbavil a oba jmenovaní vykročili na chodbu. „Ach Remusi..." sedla si na chladbou zem a její vlasy nabraly modré odstíny.

Hodina za pár minut končila tak se vrátili, vzali si věci a odešli na školní pozemky - pro dnešní den měli už volno. „Vždyť jedou po sobě jak ty po Lily!" ulevila si Claire když si sedli po starou vrbu kousek od jezera „Teď nevím jestli mi to lichotilo nebo se mám falešně urazit odejít." zasmál se James „Promiň," rozpačitě se usmála „kde vlastně jsou ?" rozhlédla se kolem „Remus šel do knihovny a Sirius za Minnie." zasmál se Dvanácterák „Merline, co zas provedl ? A bez nás !" založila si ruce na prsou a hrála uraženou „Znáš Ritu Holoubkovou ? Ta co všem cpe ten její "Týdeník Bradavic' ve kterém prakticky všechny pomlouvá ?" zeptal se a dívka přikývla „Nějak - teď přesně nevím pomluvila Siria. A on si to s ní šel vyřídit - samozřejmě, že ji neublížil. Holkám se neubližuje. Prý se to Rity strašně dotklo a rozbrečela se, naneštěstí kolem procházela McGonagallová - takže dneska k ní šel se asi omluvit. Nevím potom se zeptáme." dopověděl a Claire znova přikývla „Kdyby mě teď viděla mamka, že sedím v zimě ve sněhu tak mě přetrhne jak hada." odlehčila situaci a hodila hrstku sněhu po Jamiem „Ty metamorfomágská bestie!" zapištěl a na oplátku na ni hodil sníh „A!!! Studí !" pištěla a utíkala před chlapcem.

Zatímco venku se mezi přáteli rozpoutávála bitva, uvnitř hradu byla náladu na bodu mrazu. Sirius po konzultaci s profesorkou McGonagallovou seděl v nebelvírské společenské místnosti u krbu a tiše pozoroval plameny, Remus, jenž se snažil vymyslet kloudného slova v eseji na přeměňovaní, bez zájmu koukal na prázdný pergamen „Dneska to balím...." povzdechl si a sesbíral vše do své školní brašny, se sklopeným pohledem se rozloučil s knihovnicí a zamířil do nebelvírské věže, kde určitě potká Siriuse koketovat s tou blondýnkou, kterou hypnotizoval na formulích. Kdyby tak Remus věděl...

James s Claire se přiřítili do hradu jak velká voda, co chvíly popotáhli, kýchli nebo zasýpali „Paka." zasmál se Sirius, když oba s velkou námahou přišli do společenky. „Za to může Clarina!" zastěžoval si James, jenž měl zamlžené brýle a snažil se marně ukázat na zmiňovanou dívku. Namísto aby ukázal na ni jeho prst směřoval na nového příchozího - Remuse. „Ahoj Remusi." zářivě se usmál Sirius a hnědovlasý chlapec se pousmál Není s tou blondýnou... Remus se posadil vedle Siriuse a nenápadně "kamarádsky" se o něj opřel „Co esej Reme?" zeptala se Claire „Nic." zívl a zavřel oči „Nejraději bych šel spát..." Sirius se tetelil blahem, ale potlačoval nutkání ho hladit po vlasech. Jamesovi neunikl Tichošlápkův pohled na Náměsíčníka, ale rozhodl se to nijak neřešit „Kam se poděl Peter?" zeptal se po chvilce James „Prý už teďka odjel domů." odpověděl Remus stále v polospánku.

„Last Chrismas..." začala znova Claire když ležela před krbem „I gave you my heart..." pokračoval tentokrát Remus, který po vyslovení věty očkem koukl na Siriuse. „Zpěváci." zasmál se Sirius.

•••

Celý hrad spal, ale jen dvě osoby tak sobě blízké byly vzhůru. Dělilo je od sebe ani ne metr, ale ani jeden nepromluvil. Remus vstal ze své postele a sedl si na okenní parapet, chlapec, který zůstal nehybně ve své posteli předstíral, že spí. Musí se pochválit... Šlo mu to bravurně. „Ach Siriusi..." povzdechl si Remus a rukou si prohrábl vlasy „Proč nemůžeš být můj ?" zeptal se tiše sám sebe a jedna osamocená slza se svezla po jeho tváři. Sirius vše tiše poslouchal, a nyní měl neuvěřitelnou chuť vstát a obejmout ho. Vymyslel, ale jiný plán...

„Remusi?" předstíral, že se zbudil, osloveného chlapce přepadly obavy Slyšel to? Sirius hraně zívl „Jakto, že nespíš ?" zvedl se z postele a přistoupil k chlapci „Nevím," odpověděl „Čokoládu ?" usmál se Sirius „A víš, že bych si i dal ?" zasmál se Remus.