Proč jsi jako zimní růže,

a ptáš se ,,kdo za to může?",

Proč jsi jako růže zimní,

a ptáš se co v tobě vidím,

Jsi jak růže na zimním hradu,

a čekáš stále na tu zradu,

Dala jsi bolest za lásku,

jak touhu z hadích ocásku,

Dala jsi všechno za ty trny,

co teď jen tvojí duši plní,

Dala jsi všechno za zimu v tvém srdci,

i tam kde jaro bíti musí,

Tak proto jsi jak zimní růže,

a ptáš se všech kdo za to muže,

Proto jsi jak růže na zimním hradu,

co bodá trny dál do chladu,

Proto jsi jak růže krvavá,

která však v mrazu zmodrává,

Proto jen tvou ruku zdobí trny,

a neptáš se kdo tohle umí,

Proto jsi chladná jak růže,

a neptáš se kdo za ten mráz muže,

Proto máš dál máz ve svém srdci,

tam kde růže zimu nosí,

Proto máš jen svou duši chladnou,

a neptáš se ,,kdo je to za mnou?,"

Proto máš trny jako růže,

a tvojí ruku zbarvit může,

Proto máš trny na svém srdci,

i když ti láska bolest nosí,

Však jen jednou jsi milovala,

a teď jsi jako chladná rána,

Jen jednou jsi cítila cit, 

a ptáš se kdo ti ho chtěl vzít,

Tak proč jsi teď dál uzavřená,

tak jako růže ukřivděná,

Tak proč jsi teď jak růže sama,

a tvoje srdce je ostnu brána,

Tak proč teď hledáš probuzení,

tam kde už růže dávno není,

Tak proč máš na své duši chlad,

to bychom chtěli dávno znát,

A ptáš se kdo za to jen může,

že jsi dál jako zimní růže,

Tak odpověz si jen ty sama,

protože růže co znáš zvadá.