,,Vstupte." Vyzval učitel klepající. Dveře zajeli do zdi a do třídy vešli dvě osoby. První z nich byla ředitelka, štíhlá a vysoká usměvavá žena s rudými vlasy a s hranatými brýlemi. Všichni povstali ale Adrienův pohled a stejně tak i ostatních se místo na ředitelku upíral na dívku vedle ní. Dívka byla o hlavu menší než ředitelka, měla tmavě modré vlasy a modré oči. Na sobě světle modré džíny, na kolenou potrhané, bílé tričko a černou mikinu a černé boty. Přes rameno přehozenou modrou tašku. To co ale Adriena zaujalo byly drobné náušnice s motivem berušky.
Dívka se usmívala, jakoby nic. Pak promluvila ředitelka. ,,Třído, tohle je Marinette Dupai Cheng, vaše nová spolužačka. Byla bych ráda, kdyby jste jí přijali mezi sebe aby se zde cítila jako doma a pokud by byl někdo hodný, může jí i provést škole." Řekla ředitelka a pohlédla na Adriena. Adrien věděl, jako člen studentské rady má nevyřčenou povinnost provést po škole nováčky. Poté ředitelka pobídla Marinette aby se posadila a poté odešla. Všichni jsme se posadili a Marinette se posadila do prázdné lavice před Adriena. Adrien jí celou dobu pozoroval, cosi jí na ní přišlo zvláštní.

Jakmile byla ředitelka pryč, vrhl se pan učitel do výkladu. Ač trvalo posledních pár minut. Když zazvonilo, odešel a celá třída se přesunula k Marinette. Ptali se na nejrůznější druhy běžných otázek. Odkud je, kde bydlí a tak dál. Adrien je moc nevnímal a spíše se podíval kde je Chloe. Ta seděla spolu se svými kamarádkami, dívali se směrem k Marinette, povídali si a smáli se. Adrien tušil o co kráčí a řekl si že bude lepší aby se do toho nemíchal. *Dokud jí nenapadnou, nebudu se do toho plést, Chloe už je taková. Jakmile uběhne nějaká doba, ani se na ní nepodívá.* Adrien si vzal učebnici a začal si pročítat kapitolu Rozvoj tance v renesanci. Po chvilce se hloubek kolem Marinette rozpadl a švitoření ustalo. ,,Promiň, jak se jmenuješ?" Zeptal se hezký hlas před Adrienem. Adrien zvedl hlavu a podíval se na Marinette, která se na něj usmála a Adrien pocítil slabou vůni vanilky. Nic velkolepého ale příjemná. Adrien se usmál. ,,Adrien Agerster. A ty?" Nezapoměl na jméno, ale z hodin o etice si pamatoval že je lepší se optat. ,,Marinette Dupai Cheng, co to čteš Adriene?" Zeptala se a ukázala na knihu na lavici. ,,Jen, si doplňuji učivo." Řekl a záklapl knihu. ,,Aha, mohl by jsi mě provést po škole? Ředitelka mě tu sice prováděla ale ještě to tu moc neznám." Adrien přikývl a zvedl se. ,,Pojď se mnou, provedu tě tu, stejně jsem si chtěl zajít pro kávu." Dodal jakoby nic a rozešel se ven s Marinette za sebou. Vyšli na chotbu, a odtamtud jí Adrien začal provázet po škole. ,,Jsi odsud?" Zeptal se když šli po schodech do dalšího patra. ,,Taťka ano, narodil se tady, ale narodila jsem se v Singapuru, tam se mojí rodiče seznámili." Řekla, jakoby nic. Adriena to upřímně zaujalo. ,,A, co tě vedlo sem?" Řekl a snažil se aby, to nevyznělo vlezle. Marinette se poškrábala na tváři. ,,Taťka se chtěl vrátit a tak jsme přišli sem. Taťka si tu otevřel pekárnu a mamka vede květinářství. Musíš se někdy stavit, taťka dělá ty nejlepší muffiny na světě." Řekla a usmála se, jakoby zrovna jeden snědla. *Vypadá celkem nevině a mile.* pomyslel si Adrien a začal jí ukazovat další patro budovy. Naštěstí byla velká přestávka, takže na to měli půl hodiny. ,,Můj taťka vlastní návrhářskou společnost, většina věcí co tu lidi nosí prošla jeho rukama." Zaslechl sám sebe říkat a pak se zasmál. Neřekl to však jako by se chlubil ale prostě to na něj přišlo samo od sebe. ,,Oblečení je úžasná věc, taky se chci stát návrhářkou." Řekla a Marinette a pak jí lehce zrudli uši. *To jsem asi neměl slyšet. * Pomyslel si Adrien. ,,Promiň říkala jsi něco?" Zeptal se, jakoby jí vůbec neslyšel. Marinette jen mávla rukou a zasmála se. ,,Nic, nech to být, jen plácám blbosti. Čím chceš být?" Zeptala se náhle. ,,Tanečníkem..." Už chtěl říct že Breakdance ale pak se zarazil, o tomto neví nikdo kromě Nicka. Znovu pohlédl na Marinette, která se nevině usmívala. ,,Tanec je taky hezká věc, nemusíš se stydět." Řekla a Adrien byl krapet v rozpacích, pak ale zavrtěl hlavou. ,,Myslím že by jsme se už měli vrátit. Zachvilku začne hodina." Řekl a stočil to ke stolům. Marinette šla s ním.

Když došli do třídy, stalo se něco, co Adrien nečekal. Jen co vešli, přišla k nim Chloe. Nešla však k Adrienovi ale k Marinette. Postavila se před ní, ruce v položené na boku a postavila se mezi Adriena a Marinette. ,,Tak hele, o co se snažíš ty nulo? Myslíš že si sem jen tak nakráčíš a budeš přebírat kluky?" Zaútočila Chloe a připomínala při tom hana, kterému někdo šlápl na ocas. ,,Chloe to je..." nedorozumění, pokusil se říct ale slova mu uvízla v krku když Marinette promluvila: ,,A ty si myslíš že jsi nějaká královna? Sedni se na zadek a běž radši brečet k tatínkovi o další makeup. Koukám že ti začali padat vrstvy." Pronesla a v obličeji se jí ostře blízkalo a ač byla o půl hlavy menší než Chloe, šel z Marinette strach. Na Chloe to mělo stejný účinek jakoby jste hodili kovovou kuličkou do zrcadla. Nemohla se na slovo a jen naštvaně hleděla na Marinette, která jí obešla a posadila se na svoje místo. *Tahle Marinette, určitě není jen holka cukráře a květinářky.* Projelo Adrienovi hlavou.

Zbytek dne pak byla třída více méně utlumená až tichá. To se neslo až do konce školního dne.