Probudil ho zvuk, zavírajících se dveří od koupelny. Černovlásek pomalu rozlepil oční víčka a zamžoural do pokoje. Spatřil blonďatého zmijozela, stojícího u otevřené skříně s ručníkem okolo pasu. Draco nejspíš vůbec Willovo probuzení nepostřehl, protože se stále přehraboval ve skříni. I když věděl, že by neměl, musel si ho černovlásek začít prohlížet. Draco byl velmi pohledný a měl dobře vypracované tělo (za což nejspíš vděčí převážně famfrpálu), které bylo až nepřirozeně bledé. To mu však na kráse neubíralo, právě naopak. 

Ze snění ho probral zvuk dveří od skříně, které se s bouchnutím zavřely. „No dobré ráno." usmíval se Draco s povytaženým obočím. Williamovi tváře zčervenaly při pomyšlení, že ho jeho nejlepší kamarád přistihl, jak ho toužebně pozoruje. „V klidu brácho, mě to nevadí." mrkl na něj blonďák a vešel zpět do koupelny. Will zabořil hlavu do polštáře. „Já jsem takový idiot." promnul si unaveně obličej. Moc dobře si pamatoval den, kdy si přiznal svou orientaci. A důvodem byl tehdy onen blonďatý zmijozel. I po té době, si Will nedokázal připustit, že to Dracovi nevadí a ještě ke všemu mu věří. Sdílel s ním jednu ložnici a choval se naprosto normálně. A toho si vážil. 

Dveře do koupelny se opět otevřely. „Hodláš tam ležet ještě dlouho? Já jen, že za chvíli bude snídaně." pokrčil rameny a upravoval si poslední nedokonalosti na školním hábitu. „Sakra!" zaklel Will a tryskem zmizel v koupelně. Draco nad tím jen pokroutil hlavou a přešel ke svojí posteli. Ustlal si a pak totéž udělal i Willovi. Pak se posadil na sedačku a začal podrobně studovat jejich rozvrh. 

První hodinu měli lektvary. Výborně. Bude tam se Severusem, takže si už tuplem nikdo nedovolí na Willa nic říct. Jediné co mu dělalo starosti bylo to, že jsou všechny jejich hodiny s Nebelvírem. Tedy kromě bylinkářství, to měli s Mrzimorem, ale koho to zajímá. Doufal jen, že na Willa nebudou nebelvírští moc hnusní. 

Už poněkolikáté se otevřely dveře a tentokrát, už byl připraven i černovlásek. „Můžeme?" zeptal se a hodil si přes rameno školní brašnu. „Můžeme." kývl blonďák a rozešel se ke dveřím. 

Když procházeli společenskou místností, byla naprosto prázdná. Will si úlevně oddechl a pokračoval v cestě. Věděl, že dříve nebo později bude muset všem těm lidem čelit, ale i tak byl rád, že to nemuselo být teď hned. Draco jeho nervozitu vycítil a stiskl mu rameno. „Neboj, to zvládneme." Ta věta ho zahřála na srdci. Přesně proto, měl Draca tak moc rád. Nebyl sám. Byli oni. „Já vím, že zvládneme." odpověděl a zhluboka se nadechl. To už stáli ve vstupní síni, připravení čelit všemu, co je uvnitř čeká. „Tak jdeme na to." vydechl Will a rozešel se do velké síně. Draco ho okamžitě následoval. 

Hned jak vstoupili, velká síň utichla. Chlapci nedbali na náhlé ticho a dál kráčeli vzpřímeně ke svým místům u stolu. Když dorazili, posadili se a začali si nandavat snídani. Will, aniž by zvedl hlavu, se náhle ozval. „Co myslíš, Draco, možná bychom měli začínat vybrat prachy za to, že na nás budou několik hodin zírat. Očividně jim to přijde zajimavý, a my, si alespoň přivyděláme." v tu chvíli, jako by se všichni probrali. Začali se opět věnovat svým snídaním, ale i tak, se na ně sem tam někdo podíval a přeměřil si je pohledem. „ Dost dobrý." kývl uznale Draco. „Díky, myslím, že teď už je to na čas přejde." uchechtl se a zakousl se do topinky. 

Pohledem zabloudil k učitelskému stolu. Nepatrně kývl na svého otce. Ten mu kývnutí oplatil, a v očích měl vzácné jiskřičky pobavení. Souhlasil s Willovým postojem. Byl rád, že se jeho syn přestal stydět za to, kým je. Aby pravdu řekl, tak to hodně překvapilo včerejší zařazování, ale nelituje toho, že to jeho syn udělal. Byl na něj hrdý. Přijal to břímě, a snášel posměšky a pohledy raději hned, než později. 

Ještě si s ním, pak po vyučování promluví. 

Mezitím, co byl profesor lektvarů ztracen ve svých myšlenkách, Draco s Willem pomalu dojídali a chystali se k odchodu. Když už se zvedali z místa, zaslechli za sebou dívčí hlas. „Wille!" oba se za dotyčnou otočili. Přes půlku síně k nim běžela malá blondýnka s modrýma očima, oděná v barvách nebelvírké koleje. „Nazdar, škvrně. Tak jak se ti zatím líbí ve škole?" zeptal se černovlásek a jemně jí rozcuchal vlasy. „ Hele, nech toho!" rozesmála se „ A je to tu super. Moc se mi tu líbí. Jo a mimochodem, ten včerejšek? Byl si boží, Wille!" povyskočila si. Will se nestačil divit. Tohle malý pískle ho přijalo okamžitě. Jasně, je jí teprve jedenáct, takže tomu vlastně vůbec nerozumí, ale i tak mu to udělalo radost. „Díky, škvrně." usmál se. „Jo a mimochodem, tohle je Draco, Draco Malfoy." kývl hlavou k blonďákovi, který se na ni mile usmál. „Ráda tě poznávám Draco. Já jsem Alison Carterová." věnovala mu pořádnou dávku úsměvu. „Taky tě rád poznávám, Alison." Až teď si všiml, že jsou opět středem pozornosti. Nebývá zvykem, že se zmijozel baví s nebelvírem a kord, pokud šlo o Malfoye. Ale tomu, to bylo momentálně naprosto jedno. Když je tu s ním Will, nemusí si už nikdy hrát na někoho, kým není. „Měla by sis pospíšit. Za chvíli ti začíná první hodna. A nám taky, mimochodem."Upozornil je oba Draco. Hned vykulili oči. „Nojo jasně, tak zatím kluci." rozloučila se a vyběhla ze síně. Oba chlapci si to také namířili pryč. Přesněji řečeno, na hodinu lektvarů.

Před učebnu došli akorát včas. Hned, co se zastavili, dveře do učebny se s hlasitým prásknutím otevřely, a zevnitř se ozvalo nevrlé „Dovnitř." Všichni okamžitě uposlechli a začali se hrnout do učebny. Will s Dracem hledali volná místa, ale k jejich smůle, už nebylo na výběr. Jediné volné místo bylo přímo před Potterem a Weasleym. Ve vedlejší lavici seděla osamocená Grangerová. Chlapci na sebe hodili mučednický pohled a rozešli se k volnému místu. Obklíčeni zlatým triem. Co víc si člověk může přát. Will se nad tou myšlenkou v duchu pousmál. Navenek měl ale ledovou masku, stejně jako jeho otec a Draco. Posadili se na svá místa a Severus začal s výkladem. „Pro dnešek, si zkusíme něco trochu nebezpečnějšího, takže bych vám doporučil, mě velice dobře vnímat. Nehodlám tady, někoho posílat každých 5 minut na ošetřovnu. Je to jasné?" odmlčel se. „Úžasné, takže když už mám konečně vaši pozornost, tak můžeme začít. Nalistujte si učebnici na straně 58., a začněte s výrobou odvaru živoucí smrti. Kdo splní úkol alespoň na ucházející, dostane 50 bodů pro svou kolej. I když o tom, já silně pochybuji." dokončil svůj výklad s ironickým podtónem. „Začněte." vyštěkl a všichni se okamžitě dali do práce. 

Nikomu se lektvar nedařil. Dokonce ani Dracovi, který byl v lektvarech výborný. Jediný Will měl lektvar naprosto bez chyby. S otcem se často o lektvarech a jejich přísadách doma bavili, a odvar živoucí smrti, řešili snad stokrát. Věděl, že instrukce v učebnici nejsou správné, a tak postupoval z hlavy a z toho, co si pamatoval od otce. 

Profesor mezitím procházel učebnou a ohrnoval nos nad kotlíky. Když došel ke kotlíku Willa, nepatrně se usmál. „Výborně, synu." řekl téměř neslyšně a pokračoval v cestě. Někdo však jeho poznámku zaslechl. „To snad není možný. Ten buzerant tu snad bude mít protekci úplně všude, nebo co." Zaskřípal zuby zrzek, jménem Ronald Weasley. Harry sebou vedle něj nepříjemně trhl. Neměl rád, když Ron o někom takto mluvil. Byl z toho celkem dost rozhozený, a tak vzal do ruky omylem špatnou přísadu. Hodil červenou rostlinu do kotlíku, a pak mu došlo, že něco není v pořádku. Lektvar začal nebezpečně bublat a vypadalo to, že bouchne přímo jemu do obličeje. 

V tu chvíli, se William Snape rozhlížel po třídě, a všiml si Potterovi chyby. Než si uvědomil, co právě dělá, vrhl se před zlatého chlapce právě ve chvíli, kdy lektvar vybouchl. Strhl ho na stranu, avšak moc pozdě. Lektvar je oba postříkal a tělem jim projela obrovské bolest. Dopadli na podlahu a těžce oddechovali. Všude kam lektvar dopadl, byli propálené díry v oblečení a kůže spálená do masa. 

Profesor se ve vteřině ocitl u nich. „Běžte někdo na ošetřovnu! Rychle, sakra!!" zařval tak, až se všichni lekli. Jeden chlapec z nebelvíru, se okamžitě zvedl a vyběhl pro pomoc. Severus zkontroloval oba chlapce. K jeho smůle, to víc schytal jeho syn. Potter se zvládl vytáhnout na všechny čtyři, zatímco Will jen ležel a těžce oddechoval. „Wille, jsem tady, už je dobře." Uklidňoval ho a hladil po černých vlasech. Draco u něj klečel z druhé strany a měl slzy na krajíčku. Potter už chtěl něco říct, když do třídy vrazila Madame Pomfreyová. „ U Merlina! Musí na ošetřovnu, hned, oba dva." rozkázala a vyčarovala dvoje nosítka. „ Potter se na ně zvládl dostat sám, i když s velkými obtížemi. Zatímco Willa na ně museli přenést. Chlapec sotva vnímal, co se děje okolo. Tělem se mu rozlévala bolest. A rozlévala se i celou cestu na ošetřovnu...

Ahojky, další kapitola je venku.
Omlouvám se, že až dnes, ale včera jsem to nestíhala.
Jaký je váš názor? Co myslíte, že se stane dál? Jak to s Willem dopadne?
Tak zase příště❤️
Vaše Nikča💕
Nox✨