V ruce jsem svírala klíče od mého pokoje. Sedla jsem si ke stolu a z tašky vyndala papíry. Takže co pak chtějí? Zamyslím se, když uvidím jejich požadavky.

Barvy se nesmí tříštit, takže vše vybírám já. Oblečení nemá být křiklavé a ani nějak staromódní. Měla bych zachytit ty nejlepší momenty pohybu a výrazů. A dále tu je ještě jeden požadavek, musím to odevzdat dřív. Takže ani dýl a ani míň. Nesmí to být odfláklé a ani přetáhnuté barvy. Mělo by to být v černobílém a barevném stylu. Ze všeho nejvíc v barevném.

To bude zas práce. A to chtějí deset stránek, perfektně udělaných. A když se jim to bude líbit, požádají o dalších deset.

Na stůl jsem položila papíry, malířské, které jsou tvrdé, ale i měkké. Pak ještě tři penály s pomůckami a tužkami, barvami a tak dál. Převlékla jsem se do pohodlnějšího oblečení a konečně usedla za stůl. Di své ruky uchopím tužku a udělám si krátký náčrt pohybů postav a podobně. Když mám nějaký ten děj komiksu na deset stránek, konečně začnu dělat jasné a perfektní tvary, obličej, tělo, vlasy, pozadí. Prostě vše jsem dala na první stránce do toho nejlepšího stavu. Bohužel nevybarveném.

Udělala jsem takhle tři stránky, když jsem upustila tužku na zem. Tuha se samozřejmě musela zlomit. S povzdechem ji odnesu ke koši, kde její tuhu obrousím do špičatého stavu. Uložím ji do penálu a s únavou se dám do uklízení oblečení.

Noc na obloze jen zářila a já sledovala rozsvícennou lampičku u stolu, kde pořád leželi papíry, na kterých, jen třech z nich, byli už nějaké náznaky komiksu.

Scházelo mi pouze hotové kresby vybarvit, ale teprve jsem přijela? Takže..... Nebyl by to den bez vyzvánějícího telefonu.

„Ahoj“ ozve se. „Ahoj Lill, ráda tě slyším“ uchechtnu se a lehnu si do ustalené postele. „Tak jak to šlo?“ její oblíbená otázka. „Docela dobře, jen mám do konce týdne udělat deset listů komiksů. Plus ty jejich požadavky“ má studená dlaň se ocitne na mém čele. „To není moc dobré, co?“ už vidím ten její smutný a starostlivě-chápavý obličej. „No moc ne, protože, když to nevezmou, tak jedu zpět. A můj sen je v troskách“ převrátím se na bok, tak abych viděla z okna ven na tu černou krajinu. „Držím ti palce s tím komiksem“ vduchu jsem ji viděla, jak se usmívá. Pak ukončí hovor a mne nic jiného nezbyde, než položit telefon na noční stolek.

Tak jsem tu zas, snad se líbí😅
Tak jako ten trailer v předchozí kapitole.