Seděla jsem brzo ráno v kavárně a popíjela kafe. Celou noc jsem skoro nespala, pracovala jsem na mé práci.

Tajně jsem doufala, že ho tady nepotkám. Zvonek u dveří znova zacinkal. Můj mozek se však utápěl ve spánku. Pomalu jsme usínala a kafe, které bylo ještě horké, pomalu chladlo.

Znova zavrzala židle a já to brala za sen.

„Jeremiahi?“ položila jsem ruku na rameno a otočila ho čelem k sobě. „Cariss, co tady děláš?“ nakrčil jedno z obočí. „Já.... Nevím“ pohled mi klesl na zem. „Už se probuď, tak slyšíš?“ známý, ale přitom tak neznámý hlas. Chytla jsem se za hlavu.

„To kafe ti vystydne“ řekl někdo. „Jestli ho nebudeš, tak si ho vezmu moc rád“ otevřu oči. Můj pohled se zabodl do toho jeho. „Co tady děláš?“ nadskočím.

„To kafe“ ukázal. „Jo jasně.... Proč jsi si ke mne přisedl?“ zamíchala jsem tekutinu v šálku. „Přemýšlel jsem...“ začínal. „Řekl bych ti svoje jméno“ napil se. „Ale příjmení ne, myslím, že je na to dost času“ ušklíbl se. „Fajn“ položím obě ruce na stůl. „Jerome“ natáhne ke mne ruku. „Clariss“ přijmu ji.

Na tváři se mi objeví úsměv.

Celá ta chvíle s ním byla úžasná, ale pořád mám radši Jeremiahe. Ano, musím si zvyknout, že to může byt výplod mé fantazie. Není to však jisté. Jerome byl milý.

„Je to hezké jméno“ pokusím se o úsměv. „I to tvoje“ drcne do mé lžičky, která je stále mírně namočená v kafi. „Nech toho, nespala jsem. Zasměju se. „Musím jít...“ zarazím se, jen jak uvidím čas na hodinách. Musím odevzdat šéfovi ty nákresy na komiks. „Ale vždyť....“ snaží se mne zarazit, bohužel marně. „Bylo to s tebou fajn“ dopiju jedním dechem kávu. Hodím na rameno dvojí kabelku.

„Počkej...“ chytne mne za ruku, víc silně a já se nemůžu mu vyškubnout. „Pusť mne, prosím Jerome“ marně se mu snažím uniknout. „Ne Cariss“ hrubě pronese. Neváhám a udělám věc, nad kterou jsem vůbec nepřemýšlela. Vlepím mu na tvář letmý polibek. V údivu stisk povolí a nakonec pustí. Jen jak se za mnou zavřou dveře, začnu se červenat. Ale proč jsem to udělala? Mám ho ráda? Je v tom něco víc? Ale co Jeremiah?

Otázky se mi v hlavě šířili dost rychle, mezitím jsem došla domů pro desky s náčrty pro komiks.

Tak jsem tedy zpět po x letech😅

Snad se líbí tato kapitola. Věnuju ji téhle úžasné holce, která mne přivedla na mega skvělý seriál Gotham, děkuji moc MajaValeska