„J a V“ usměje se víc. „Jihovýchod?“ zasměju se, i když vím, že to tak není. „Ne, přestaň žertovat, kdyby to bylo aspoň dobrý vtip“ prokroutí očima. „Fajn, tak já nevím...“ do halvy se mi cpalo jen jedno jméno „Jeremiah Valeksa“ ale to on nebyl. Vypadal trochu jinak. Jeremiah nosil brýle, jediné pozitivum, to jméno nevytahovat. „Kdy mi ho řekneš celé?“ musela jsem se zeptat.

„Někdy ho uslyšíš“ vstal od stolu a odešel. Koukala jsem na své papíry. Za celou tu dobu, co jsme se spolu bavili, jsem toho stihla namalovat dost. Dokonce se mi i začal ten padouch líbit, ten jeho elán do života i smrti, jak jsem mu ho malovala. Někde se usmíval, hlavně v těch posledních papírech. Byl vždy první namalovaný. Na prvních obrázcích byl vážný starostliví, ale stále padouch, který po nocích vezme pistoli do rukou a začne střílet. Teď jsem jeho charakter víc rozvinula.

Jenže to nesplňovalo podmínky, které společnost chtěla. Srdce mi tlouklo, proto jsem ještě před tím, než vůbec začalo zapadat slunce, jsme se vydala domů. „J a V?“ zamyslela jsem se. Příjmení může mít jakékoliv. Ale jméno, ne na to nemám. Nikdy ho neuhádnu. Svěsila jsem hlavu zpět na papíry, tentokrát k posledním dvoum nedodělaným. Uklidňovalo mne jen to, že zítra to musím stihnout namalovat.

Noc byla tady. V mém hotelovém pokoji svítila lampička a si brala barvy. Chtěla jsem si na zítra ulehčit práci. Už dobře vím, pochytila jsem to v praxi, že když se jedná o půlnoc. Pokud zakázka sahá do půlnoci, či čas odevzdání....musí se to odevzdat do určité hodiny. Nejdřív jsem to nedokázala poznat. Ale teď to chápu víc. Už půl roku vím, že se to musí odevzdávat do doby, kdy teprve zapadne slunce. Tehdy máte hodinu na to to odevzdat.

Barvy jsme míchala, či jen dávala vedle sebe s dostatečným odstupem. Maluju speciálními vodovkami, temperami či dokonce fixem. Tentokr jsem použivala fixové tempery. Tedy aspoň tomu říkám já. Jsou to tempery v tubičkách, které buď vytlačíte nebo s nima můžete malovat. Něco jako jsou třeba foukací, nebo vyzlačovací fixi.

Dobrá nechám toho popisování, můj pokus o to. A vrhnu se do díla. Jeden, ten, který jsem díky němu, tomu zrzkovi upravila a od té doby se mi zalíbil ten padouch. Omylem jsem štětcem sáhla do oranžovo-červeno-hnědé barvy, připomínající zrzavou. Hluboký nádech a výdech. Počkám, až to uschne a opravím to. To bych nebyla já. Chtěla jsem udělat pozadí, které mělo být zelené, příroda je zelená. Místo koruny stromu jsem dala barvu na půlku padouchových vlasů.  Super, teď má spletici tří barev.

Napadlo mne něco, ale lepšího. Nechat to tak jak to je. Bylo to po uschnutí lepší a hezké.

Doufám, že se vám tato kapitola líbila i přes ten únavější konec. Od příští kapitoly bych chtěla ujončit takovou tu nudnější část a pořádně ten příběh rozjet😅😘😊