Natěšeně by snad nikdy nikdo nebyl, kdyby opouštěl na rozkaz své rodné město Orizon. Ale já byla. Je to můj začátek do nového kroku kariéry. „A vážně tam chceš?" setře si kapesníkem slzu z tváře. „Ale jistě Lill" poližím ji ruku na rameno. Vtáhnu ji do své náruče.

Lill je moje kamarádka od dětství. Miluje romanťáky, které dopadají odbře i smutně. Žije v jiném světě a z každé malé smutné věci brečí. „Budeš mi tam chybět" ukápne mi ta jediná zadržovaná slza. „I ty mne" odtáhne se. Naposled se mi zahledí do očí, než mne pustí do autobusu. Svůj kufr položím na zem a oběma noha ho k sobě natisknu, tak aby nelítal po celé ploše autobusu. Z okna ji uvidím. Bavila se tam s nějakým klukem. Pak mi zamávala a s onem člověkem odešla. Nasadím do uší sluchátka a přemýšlím nad svou prácí, jal bych si ji představovala. Konečně můžu dělat nákresy ke komiksům. Můj sen je úplný, skoro.

„Ahoj krásko" pohladí mne po tváři kluk. „Ahoj Jeremiahi" usměju se. „Můj sen se plní a já...." nedokážu najít ta vhodná slova. „Já vím a jsem stejně tak jako ty nadšený" vtáhne mne do objetí. Jeho vůně se mi vytrácí a já zas slyším hluk z venku a vevnitř autobusu.

Otevřu oči, jasně že můj každodenní sen o něm nesměl chybět ani teď. Proto zase zavřu oči a snažím se ho najít.

„Jeremiahi" zavolám do toho ticha. „Tady krásko" mávne na mne. Stál u velké cedule s nápisem Gotham city. „Jsi vůbec skutečný?" zaváhám. Vše se mi zdá jak vymyšlené. „Ale jistě. Jeremiash Valeska z Gotham city, madam" usměje se, ukloní a políbí mi hřbet ruky. Zasměju se. Ale vše zmaří prudké zabrždění autobusu.

Čelem se uhodím do skla a pravou rukou si mnu bolavé místo. "Gotham city" stojí na ceduli. Připravím se k vystupování. Při mém odchodu z ona vizidla, se každičký pohled i řidičův na mne ohlíží a říká „chudák holka, zbláznila se?" a podobné věci. Jejich pohledy jako by mluvili o všem. „Jste si jistá, že je to vaše správná zastávka?" zeptá se řidič. „Ano je, mám tu práci" nechápu. „Tak to poznáte, proč sem nikdo moc nechce" zavřou se přede mnou dveře a autobus odjede. Nechal mne tam nechápavě stát, v jedné ruce držící černo-červený kufr.

Nádech, výdech, než se rozhodnu vyjít.

Vítám vás tu u nové knihy, snad se bude líbit.😘

MajaValeska snad se líbí. Protože bych ti turo kapitolu chtěla věnovat, úplně první, začátek knihy😅😊😉