Mráz mi pobíhal po zádech. Stála jsem před curkusem a čekala na toho zrzka. „Na“ gentlemansky mi přes ramena dal jeho bundu. „Tady je zima, víš?“ zašeptal těsně u mého ucha, až jsem cítila jeho teplý dech na mé kůži. Jehi dech voněl podivně, jako by snad měl v ústech krev, ale také voněl po mátě a kávě. „Mebtolku madama?“ otevřel krabičku plnku mentolek. Jednu jsem si vzala. Jemně mne vzal kolem ramen a táhl na místo.  „Jak dlouho tady pracuješ?“ musela jsem se zeptat. Mé svědomí se však peklo, delší chvíli neodpovídal. „Už odmala, vlastně jsem vyrůstal v cirkusu“ pokoušel se schovat svou bolest. Pllžila jsme mu ruku na tu jeho. „Promiň, jestli jsem se tě dotkla“ bylo mi ho tak líto.

„Ani ne, já jen, záleží i na tvé práci“ mrkl na mne. V tu chvíli jsme nevěděla proč, řekl to co řekl „Má práce je zajímavější, než si myslíš“ nahodil svůj úšklebek, ale se začátkem vystoupení ho schoval. Jak by ten úšklebek smazal z povrchu zemského.

Tleskot, hluk a křik. Lidé tleskali po vystoupení. Křičeli? To ano, ale jinak. Jerome tam jen tka stál, skoro ani netleskal, jen otíral jemně dlaně o sebe. A pak ta rána. „Věříš mi?“ zaváhala jsem. „Budeš muset“ to jsem se nedala, byl milý, možná i podivný, ale tohle město je šílené. „Ne já ti věřím, nemusím nutně, protožeti jak dávni důvěřuju“ možná jsem malinko lhala, až takovou důvěru jsem v něm neměla. Ale tk hodilo se to a časem můžu mít.

„Fajn, pojď za mnou“ pobídl mne a já se vydala za ním. Protáhl mne kolem mužů, co stříleli. „To bude tolik mrtvých?“ slzy se mi draly na povrch. A už i tekly. „Gotham je tvrdé město, tady slabost neexistuje, když chceš přežít. Nebuď v timhke slabá“ zněl hrubě, ale vzhledem k této situaci, i jak jsem se chovala, tak jsem ho chápala...

Další je tady, tak zas někdy. Teď dám menší čas pro jiné knihy o Gothamu. Tak potom😜🤗

Vaše Ver 👅