3.února 2017

Severní Amerika
Phoenix
Talking Stick Resort Arena
19:59

A je to tady. Opět ten známý, divný pocit v žaludku. Stahování a úzkost. Jsem nervózní? Ehm.. Nejspíš.

Zhluboka dýchám a křečovitě se usmívám na Scotta s Brianem, kteří stojí opodál.

Slyšíme hlasy jedenácti a půl tisíců fanoušků, kteří naprosto šílí a čekají na ten okamžik, který jim jako vždy rozzáří oči.

Vylezu na jeden schod a trochu se porozhlédnu, jak to tam "nahoře" vypadá, zrovna ve chvíli, kdy nade mnou na obrazovce zhasne intro.

V tu chvíli pódium pohltí tma. Všude je ticho, jen fanoušci neutichají a skandují mé jméno.

''Ari! Ari! Ari!'' Opakují stále dokola nedočkavě a jednohlasně.

Zahlédnu ruce fanoušků v předních řadách s telefony v rukou a taky spousty světýlek v davu.

Pak už se jen probudí první tóny Be Alright a s ní i bílé reflektory, které sebou hásí sem a tam, přesně do rytmu.

Zalezu zpátky do zákulisí a čekám na vyzvání.

První, kdo na pódium vyrazí, jsou všichni mí tanečníci a fanoušci se rozkřičí.

Trvá jen pár sekund, než na mě jeden z dohlížečů mávne a já pomalu a sebejistě vycházím schody.

Zhluboka dýchám a do všech stran házím neutrální výraz. Přesně takový, jaký mě učili. Nervozita byla najednou tatam.

Nejraději bych si zacpala uši, jak všichni ječí, jen kvůlu tomu, že mě zahlédli, ale ovládnu se a přejdu pódium na předem ustanovené místo.

Přistoupím doprostřed, před celý ten dav uřvaným blázínků a postavím se do formace, kterou jsme se naučili.

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. S výdechem se opět ozvou další tóny a já se začnu pohybovat.

Ruce. Nohy. Mikrofón a zpěv.

Jde se na věc lidičky. Nové tour mého života opět začíná.