Za tu dobu, která utekla hrozně rychle, se toho stalo opravdu mnoho.

Různé akce, rozdávání cen, pár vystoupení, dovolené a nakonec i Vánoční svátky a oslava Nového roku s rodinou.

Za tu celou dobu jsem si stihla znovu nějak upravit vlasy. Nechala jsem si ofinu narůst a vlasy obarvit na bílo. Přesně tak, jak to bylo moderní.

Po Novém roce jsem s Justinem médiím oznámila, že na nějaký čas se vyhneme záři reflektorů a ustoupíme do postraní.

Naše svatba se prozatím nijak neplánovala a i když o našem zasnoubení v tu dobu věděl celý svět -a také se o ničem jiném celou dobu nebavilo- my to nějak neřešili.

Bohužel štěstí nás po chvíli opustilo -jestli by se to tedy dalo tak říct.. Vlastně.. Tak napůl. Na jednu stranu k nám přišlo s plnou náručí radosti a na druhou nám trochu uškodilo

V únoru jsem totiž zjistila zajímavou věc, která mě i Justinovi mohla dost ovlivnit budoucnost. Možná tušíte, co tím myslím.. Ale.. Já si to prozatím nechám pro sebe.

Vzhledem k tomu, že je Justin už od malička silně věřící, a jeho tělo je zdobeno pár obrázky, které dokazují jeho víru k Bohu, jsme holt museli začít s přípravou svatby. A to neprodleně.

A tak jsem tady. Stojím před zrdcadlem celá v bílém. Šaty od nejlepšího návrháře, ozdobené drahými krajkami, výstřižkem na zádech a samozřejmě nadýchaná sukně.

Vlasy, které jsem si nedávno nechala obarvit na melírově blond jsou svázané dozadu a obličej jemně nalíčený. Vše bylo doplněné diamantovými doplňky. 

Dívala jsem se sama na sebe do zrcadla a pozorovala ostatní, kteří kolem mě lítali jak namydlení.

Samou nervozitou jsem totiž nebyla schopná si ani zadělat naušnici. Natož se nalíčit..

Ještě že mamka myslela na vše a pozvala mi sem nejen mého kadeřníka, ale i maskéra.

Alexa, jako má hlavní drůžička už dávno byla v růžovém a já si jí všimla v odrazu ve chvíli, kdy vešla do pokoje.

Byla jsem už připravená a jen se čekalo, až se dochystají poslední věci a hosti se usadí.

V tu chvíli jsem byla v pokoji sama -tedy samozřejmě kromě ní- nechtěla jsem nikoho kolem sebe, ale ona mi nevadila.

Otočila jsem se k ní čelem a zahlédla, jak se jí zajiskřilo v očích. Na obličeji se jí vykouzlil úsměv a já se nezmohla k ničemu jinému, než se usmát také.

''Tak co?'' Promluvila jsem první a trochu se pootočila, aby si mě celou prohlédla.

''Ari.. Jsi.. Nádherná. Vlastně.. Ta krása a všechno okolo nejde popsat..'' Vydechla a pomalu přešla ke mě.

Vzala mě kolem ramen, ale když se mi podívala do očí, mírně znejistila.

''Děje se něco?'' Zajímala se a já sklopila pohled.

Odtáhla jsem se od ní a přešla zpět k zrdcadlu.

Opět jsem se v něm celá projela pohledem a nemohla si nevšimnout nechápavého pohledu, který mi věnovala v odraze.

''Jsem nervózní..'' Vydechla jsem nakonec a ona si trochu oddechla.

''Myslím, že nemáš z čeho. Justin je dobrý chlap a i když se někdy chová jako pitomec.. Tak je to fajn chlap. Jistě s ním budeš žít dlouho a šťastně.'' Pousmála se a pomalu ke mě opět přešla.

''To není ten důvod, proč jsem nervózní..'' Vydechla jsem a sklouza pohledem na své bříško.

Položila jsem si na něj ruce a malinko se pousmála. Hned pochopila o co se jedná a objala mě zezadu.

Pousmála se na mě v odrazu zrcadla a pronesla.

''Není to vidět. Zatím máš jen malinkou vystouplinu.. Takže.. Tohohle se taky nemusíš bát.'' Pousmála jsem se a pohlédla na ni do zrcadla.

''Co myslíš, že to bude, až se to narodí? Holčička, nebo chlapeček?'' Pronesla jsem a ona se usmála ještě víc.

''Podle mě chlapeček, protože prý holčičky maminkám ubývají na kráse a ty jsi stále tak krásná jako před tím.. A dovolila bych si říct, že možní i víc..'' Odpověděla a já se tomu zasmála.

''Ty kecko..'' S úsměvem jsem jí stáhla do objetí a na chvíli zavřela oči.

''Dobrý?'' Zeptala se, když jsme se od sebe odtáhly a já přikývla.

''Tak fajn. Mohly bychom vyzarit ne?'' Uculila se a já, opět nervózně, přikývla.

Přešla k jedné váze a vytáhla mou kytici. Byla o něco větší než ostatní, které měli mé drůžičky a zcela obyčejná.

Né, že bychom na to všechno neměli, jen jsem chtěla kytice... Obyčejné.

Pokoje a šatny se nacházeli na malém, roztomilém zámečku, který byl sladěný do bílé barvy. Byl v něm většinou světlý mramor, zlaté a bílé doplňky, plus sem tam nějaké dosti drahé dřevo.

Hostina i taneční parket budou schované pod velkým ozdobným stanem a obřad se konal venku. Všude okolo je bílá, světle růžová, béžová i zlatá se stříbrnou.

Byla jsem nad míru spokojená, když jsem to všechno viděla. A co se jídel týče? Švédské stoly s různými sladkými pochoudkami a předem určené meny bez masa kromě ryb.

Pro všechny alkoholické a kvalitní víno, ale pro mě stejně barevné, nealkoholické. Nechci totiž riskovat, že by na mé těhotenství někdo přišel dřív, než to ohlásíme.

Ví o tom jen pár vybraných lidí, u kterých jsem se přesvědčila, že se jim dá věřit a nic neřeknou. Protože jinak by nás novináři sežrali. Samozřejmě né doslova.. No a pak jste tu VY..

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Zvednu si svou bohatou (velkou) a těžkou sukni, a popojdu ke dveřím.

Alex mi je otevře a já se na ní děkovně pousměji. U dveří už stojí malý Jaxon s Jazmyn, kteří půjdou přede mnou.

Zatímco Jazmyn s květinovým věnečkem a roztomilými šatičkami bude na zem házet květinové okvětní lístky, Jaxon půjde chvíli po ní a bude nést prstýnky.

Hned jak mě uviděli, mi zvolali šťastně pochvalu a já jim poděkovala.

Společně jsme všichni sešli o patro níže, kde na mě čekal Jeremy a mé družičky. Všichni se na mě dojatě dívali a já se nervózně usmívala.

Justinův otec mi nabídl své rámě a já ho přijala. Původně mě měla vést mamka nebo Frankie či Scooter, ale já radši souhlasila s Jeremym.

Sice mám svého otce, ale po tolika letech se mi vůbec neozval a tak jsem ho nechtěla ani vidět.

Předtím jsem se stihla obejmout se všemi svými drůžičkami a pak jsme jen vyčkávali, až se ozve ta překrásná melodie, která mě zbaví mé dosavadní svobody a připraví na budoucí život v manželství.

Netrvalo dlouho a halou do ozvaly ty záhadné tóny klavíru. Drůžičkovské štěbetání se utišilo a Jazmyn s Jaxonem přestali blbnout.

''Nebuď nervózní, vše dopadne dobře.'' Pronese ke mě tiše Jeremy, když první a hlavní drůžička -Alexa- se pomalu vydá do uličky k oltáři, která je lemovaná židlemi s přihlížejícími.

Podívám se mu do tváře a on ke mě stočí svůj pohled.

''Ze začátku jsem Tě neměl moc v oblibě, ale pak jsem poznal jaká jsi a co děláš s mým prvorozeným synem..'' Začal tiše, zatímco utíkal čas a postupně mých šest drůžiček mířilo k oltáři.

''Ari jsi mnohem lepší než kterákoliv holka, kterou si Justin mohl vybrat. Myslím, že ON i TY máte konečně slibnou budoucnost, po tom všem, čeho jste si prošli, a já věřím, že Vám to vydrží.. A že budete šťastní.'' Pronesl a já se na něj konečně upřímně usmála.

''Jsem rád, že zrovna TEBE mohu přivítat v naší rodině a mít další dceru.'' Řekl nakonec a já ho objala.

V tom vyšla ze dveří má poslední drůžička a Scooter, který to všechno pobízel, na nás tiše houkl, že jsme na řadě.

Odtáhli jsme se od sebe a já se do Jeremyho opět zahákla. Protentokrát s upřímným úsměvem.

Pak už jen následovalo otevření hlavních dveří a několika metrová ulička.

S nervozním úsměvem jsem se dívala před sebe a snažila se najít jen jediný pár karamelových očí.

Bohužel to ale přes ten dav lidí, kteří se k tomu všemu ještě postavili, to šlo opravdu těžko.

Nakonec se mi to ale přece jenom podařilo. Jakmile jsem se svým pohledem setkala s tím jeho, oboum nám to vykouzlilo na tvářích široký úsměv.

A poté to všechno najednou dávalo smysl. Budoucnost.. To on a náš malý, který teprve čeká na svůj čas.. To je má budoucnost.

Než jsem se nadála, stála jsem u oltáře, ruku v ruce s Justinem a hleděla na oddávajícího kněze, který slušně recitoval naši řeč.

''Táži se Vás, Ariano Butero-Grande, berete si za svého zákoného manžela zde přítomného Justina Drewa Biebera a přislibujete se, že s ním budete žít do konce života, v nemoci i zdraví, dokud Vás smrt nerozdělí?'' Všechny oči se najednou upřely na mou osobu. Neviděla jsem to, ale cítila.

Pohlédla jsem do jeho šťastných očí a zahlédla v nich jiskřičku nervozity. Bez dalšího zbytečného prodlužování jsem bezchybně řekla to kouzelné slovíčko slibu.

''ANO.'' Pousměji se a farář přikývne.

''Táži se Vás, Justine Drewe Biebere..'' Mluvil dál, ale mě se v hlavě přehrávalo něco jiného.

Přehravaly se mi veškeré vzpomínky s Justinem. Šťastné i smutné, vždy byly plné emocí, stejně tak, jako naše vzájemné pohledy. Až teď jsem na to přišla a byla jsem za to ráda. Milujeme se a tohle je toho důkazem..

''ANO.'' Bylo slovo, které utnulo veškere mé další myšlenky a já s radostí pohlédla do JEHO očí.

Teď už je jen a pouze můj.. Ano, jsem pěkně majetnická.

Farář nás před všemi prohlásil za manžele a poté nasledoval jen sladký polibek lásky.

Všude kolem nás se ozvalo jásání a tleskání v jednom. Usmáli jsme se do polibku a pote se od sebe odtáhli, abychom si mohli dát navzájem prstýnky.

Naše svatba neprobíhala jako ty klasické americké. My to vzali jako Evropani.

Hezky jsme se zúčastnili hostiny i taneční chvíle. Romantika i přiznání, hry s dovaděním a tanec.

Zúčastnili jsme se všeho až do pozdního rána, kdy jsme mezi posledními zamířili do manželské postele..