3.února 2017
Severní Amerika
Phoenix
Talking Stick Resort Arena

A je to tady. Opět ten známý, divný pocit v žaludku. Stahování a úzkost. Jsem nervózní? Ehm.. Nejspíš.

Zhluboka dýchám a křečovitě se usmívám na Scotta s Brianem, kteří stojí opodál.

Slyšíme hlasy jedenácti a půl tisíců fanoušků, kteří naprosto šílí a čekají na ten okamžik, který jim jako vždy rozzáří oči.

Vylezu na jeden schod a trochu se porozhlédnu, jak to tam "nahoře" vypadá, zrovna ve chvíli, kdy nade mnou na obrazovce zhasne intro.

V tu chvíli pódium pohltí tma. Všude je ticho, jen fanoušci neutichají a skandují mé jméno.

''Ari! Ari! Ari!'' Opakují stále dokola nedočkavě a jednohlasně.

Zahlédnu ruce fanoušků v předních řadách s telefony v rukou a taky spousty světýlek v davu.

Pak už se jen probudí první tóny Be Alright a s ní i bílé reflektory, které sebou hásí sem a tam, přesně do rytmu.

Zalezu zpátky do zákulisí a čekám na vyzvání.

První, kdo na pódium vyrazí, jsou všichni mí tanečníci a fanoušci se rozkřičí.

Trvá jen pár sekund, než na mě jeden z dohlížečů mávne a já pomalu a sebejistě vycházím schody.

Zhluboka dýchám a do všech stran házím neutrální výraz. Nervozita byla najednou tatam.

Nejraději bych si zacpala uši, jak všichni ječí, jen kvůlu tomu, že mě zahlédli, ale ovládnu se a přejdu pódium na předem ustanovené místo.

Přistoupím doprostředka, před celý dav těch uřvaným blázínků a postavím se do formace, kterou jsme se naučili.

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. S výdechem se opět ozvou další tóny a já se začnu pohybovat.

Ruce. Nohy. Mikrofón a zpěv. Jde se na věc. Nové tour mého života opět začíná. 

Be Alright je písnička, která celé tour (pro dnešek) a vlastně i koncert otvírá/začíná a tak jsem si na ní dala hodně záležet. Nejen z ohledu kostýmu, vlasů a dobré hudby, ale také i precizně vymyšlená choreografie. 

Proto když jsme vybírali tanečníky, jsme po nich chtěli kus této choreografie. 

Zatímco jsem zpívala a párkrát se pohla do předem dohodnuté sestavy, za mnou se na dlouhých třásních, které vypadaly jako dlouhý bílý závěs, promítal děj v sestavě.

Když se první písnička brala ke konci, Scooter zamířil k zákulisí, kde mu někdo z perzonálu podal mou bundu.

Hned poté, co jsme se postavili do formy a přehoupla se Be Alright na Everyday se Scott postavil fanouškům zády a pomohl mi, dostat se do bundy. Když jsem jí měla na sobě, odebral se k ostatním. 

Zpěv, tanec a mí milovaní uřvaní fanoušci. Vždyť to znáte..

Než jsem se nadála, Everyday byla za mnou a za ní hned Bad Decisions. Při této písničce jsem se už pomalu začala otrkávat, více si to užívat a vydávat přitom ne dobré, ale vynikající výkony. 

Na konci třetí písničky ke mě přiběhl Max s drzým úsměvem na tváři.

Zamračila jsem se na něj a odstrčila ho od sebe asi na půl metru.

To stačilo, aby naschvál spadnul do otevřeného vchodu do zákulisí, kde byla připravena podložka, abychom nespadli rovnou na zem. 

Poté jsem se nevinně usmála na fanoušky a ti zajásali. Při konci písničky zhasla všechna světla a já se tak mohla nepozorovaně dostat do zákulisí, kde jsem se napila. 

Zatímco jsem pila, nahoře nade mnou - na pódium se začaly ozývat první tóny nacházející písničky a to Let Me Love You. 

Když jsem se napila dost, personál mě opět vysadil zpět na pódium, kde jsem se usmívala na fanoušky a ptala se jich, jestli se jim to líbí a proč nekřičí.

Samozřejmě mi odpověděli pořádným jásotem, který mě donutil se o něco víc pousmát.

Nadešel můj čas a já opět začínala zpívat a poté i tancovat.

Při konci písničky jsem se pak položila na podlouhlou plošinu, která mě postupně a hlavně pomalu spouštěla do zákulisí. 

Tam jsem se objala se všemi tanečníky, Justinem a rodinou. Byla jsem doslova napumpovaná energií, kterou mi nevědomky předali fanoušci.

Scooter mě pomalu vedl do šatny, kde jsem se měla převléct do outfitu č.2 - celý bílý, dlouhé větší kalhoty, podprsenka a odlehčená bunda. Mezitím mi říkal, co bude následovat a vše možné. 

Zatímco se na pódiu ozývaly různé tóny jiných písniček a na zadní ploše se přehrávalo další intro, já se pod pódiem připravovala. Oblečení, kontrola makeupu, vlasů a následovně elektroniky. 

Když jsem byla hotová, vracela jsem se zpět v doprovodu už také převlečených tanečníků a sedla si doprostředka na schody, které nás vyvezly do záře reflektorů. 

Knew Better, jsem odzpívala částečně na schodech a v blízkosti fanoušků z VIP sedadel.

Aby toho nebylo málo, jen tak pro zajímavost a efekt v hudbě jsme používali odlehčené dřevěné válečky, natřené na bílo, a tím vytvářeli zajímavý zvuk, napodobující ten, v originálu. 

Bouchala jsem jimi nejen o sebe, ale i o zem a různě to kombinovala. 

Forever Boys, One Last Time, Touch It a nakonec i Leave Me Lonely. Nechápala jsem, jak moc rychle ten čas a písničky ubíhaly.

Než jsem se nadála, byla jsem opět na cestě do šatny pro outfit č.3 -šedo-bílo- světle hnědý. 

Mezitím, co jsem se převlékala a nechala si zkontrolovat vše potřebné, na pódiu pobíhali tanečníci, aby připravili kulisy na nacházející písničku. 

Nade mnou se začali ozývat známé tóny písničky a na závěs se začalo promítat intro. Když skončilo slovem FEMALE, já už seděla na šlapadle s mikrofonem v ruce a čekala, kdy nás vyvýšenina vyveze nahoru. 

Zatímco jsem šlapala, pomalu, ale jistě, se vyvýšenina začala hýbat směr nahoru. Když jsem se dostala na pódium, okamžitě jsem začala zpívat. 

Šlapadla, ručníky, svůdné pohyby i rapp mé oblíbené Nicki Minaj. Náčiní na posilování, osahávání cizích svalů i laškovné pohledy. To vše obsahovalo vystoupení k písničce Side To Side. 

Zatímco Bang Bang bylo skromnější. Stačilo pár pohybů, písnička, tleskání a různé chození po pódiu, zatímco za námi pár tanečníků uklízelo přebytečné náčiní.

Po Bang Bang hned následovalo Greedy, při které z každé strany vyletěly jakési papírky, v podobě dolarů s mojí podobyznou. Proč? ..No.. To netuším. 

No a nakonec I Don't Care. Když jsem dozpívala, tuto poklidnou písničku, opět jsem zavítala do zákulisí, kde se na mě šklebil Justin. 

Věnovala jsem mu šťastný polibek a prohodila s ním pár slov o tom, že je to úžasný pocit být opět na scéně. 

Mezitím jsme spolu zašli do šatny, kde jsem se musela převléknout do dalšího outfitu, tentokrát z 90.let a inspirovaný TLC stylem. - velké džínové kalhoty a podprsenka s přezkou. 

 Z pod-zákulisí jsem vylezla postaním východem pro tanečníky a přešla celé pódium až k jeho konci, co nejblíže k fanouškům, kde jsem se při prvních tonech další písničky usadila. 

Překrásná Moonlight  s -podle mého- dobrým výkonem hlasu a poté hned ve stoje Love Me Harder. 

Modré reflektory s zvláštním vzorem, který připomínal stíny vody, mě osvětlily při Break Free. Když písnička skončila, sešla jsem z pódia ještě blíže k fanouškům a zeptala se jich, jak se mají a jak se jim koncert líbí. Usmívala jsem se, když všichni odpovídali kladně. 

Sometimes s růžovými balonky, Thinking Bout You  odzpívané na schodech s siluetami líbajících se párů za zády.

Poté, když i Thinking Bout You skončila, jsem pozvala a uvedla na pódium mou kamarádku Victorii Monét, která zazpívala jednu z jejích písniček a já ji přitom různě doplňovala. 

Při prvních tonech další písničky -Problem-  na pódium přišli mí tanečníci s neonově modře svítícími holemi. 

Nakonec jsem v poklidu a s tanečníky za zády, dozpívala i předposlední písničku a to Into You. 

Při konci písničky jsem poté už zase utíkala zpátky k vchodu po schodech do pod-zákulisí, kde na mě čekal Scott s Justinem. Předtím, ale než jsem odešla z pódia, jsem se ještě otočila na fanoušky s vřelým úsměvem na tváři a poděkovala jim. 

 Jako poslední mě čekala závěrečná a nejúspěšnější písnička o nebezpečné ženě. Aneb.. Dangerous Woman. 

Abych tak však vypadala, ustrojila jsem se do posledního outfitu, který byl černý. -prodloužený kabátek, který zakrýval holé břicho mezi podprsenkou a dlouhou sukní s rozparkem. 

Na můj příchod na pódium opět upozornily reflektory. Když se totiž chystala spustit další píseň po mé přestávce, všechny se vypnuly a tak pódium pohltila tma. Ne ale na dlouho. 

Jakmile se totiž začaly ozývat první tony poslední písničky, růžově červené reflektory se roztančily po hale a fanoušci šíleli. 

Z růžové se stala rudá, a já začala zpívat už v pod-zákulisí, odkud mě dostala plošina. Vyjela jsem na pódium a spustil se nový jekot. 

Ušla jsem pár kroků na okraj a přitom s sebou nesla stojan na mikrofon. Ten jsem si ihned po zastavení postavila vedle sebe, ale přesto ho nepouštěla. 

Vzhledem k tomu, že to byla poslední písnička dnešního večera, dávala jsem do ní všechno a tím se vlastně loučila s Phoenixem a vítala se s Las Vegas. 

Okolo mě šlehala neškodná podsvícená pára a já se skrz ní, dívala na své fanoušky z Phoenixu. 

Dozpívala jsem poslední sloku a hned začala děkovat všem v hale. Usmívala jsem se kamkoliv to šlo a při zpáteční cestě na hlavní pódium jsem do každých stran posílala pusinky.  

Za mými zády hrály poslední tony Dangerous Woman a já zaplula do zákulisí, kde jsem se se všemi pevně objala. 

Brečela jsem. Štěstím a radostí z toho, že se vše povedlo přesně tak, jak mělo. Byla jsem neskutečně šťastná a naplněná zvláštním pocitem a příjemnou energií, která mě jako mávnutím proutku opustila ve chvíli, kdy jsem si lehla do postele. 

Všem okolo mě jsem s úsměvem celý večer vyprávěla mé pocity. Hned co jsem opustila šatnu, jsem se všemi nejbližšími, včetně tanečníků, zamířila do restaurace, kde se každý pořádně nadlábl na cestu. 

Nakonec jsme všichni zalezli do bílo-černých dvoupatrových autobusů a zamířili směr Las Vegas. Cesta tam, trvala něco okolo 4hodin a půl, a tak každý zalezl do své postele a okamžitě usnul. 

(Popř. Vám sem hodím odkaz na video, na kterém je vše vidět :) Nemůžu to dát nahoru, protože to by mi pak nevznikl obrázek :D) 

https://youtu.be/8eb3k37sboc