☆78☆ Den v městečku
Po celý zbytek čtrnáct dní s námi Justin na chatě zůstal. Nikdo s tím neměl žádný problém, což nám vyhovovalo a tak jsme si ten pobyt užili.
Nakonec jsem to byla já s Justinem, kdo den, před Štědrým dnem musel zajet do města a jít nakoupit všechno potřebné.
Včera jsme totiž všichni s mamkou a babičkou dopekli poslední Vánoční cukroví a dnes se muselo pro jídlo na Štědrovečerní večeři.
Všechny ženský si ráno sedly ke stolu s kávou v rukou a dohodly se na napsaném dlouhém lístku co a kde se musí koupit.
Ustrojila jsem se do teplého, stejně tak Justin, který si půjčoval domácí oblečení od Frankieho a nakonec s ním nastoupila do jeho Jeepu a mohli jsme vyrazit.
Jeli jsme směr co nejbližší možné městečko s velkým supermarketem a tam si nakoupili potřebné potraviny.
Nebyli bychom to ale my, kdyby jsme nedělali blbosti. Zatímco jsme si vždy rozdělili kdo, a co najde, mezitím jsme tancovali a různě dováděli mezi regály.
Při konci jsme pak různě dělali bordel s košíkem a červenali se jak raci, když nás napomenula ochranka.
Starší paní, kterou jsme po obchodě nespočetně krát potkávali, nás vždy projela pohoršeným pohledem a mi jí od-ignorovali a tlemili se dál.
Bylo nám naprosto jedno, že nás tu lidi postupně poznávali a že hrozilo, že se naše fotky objeví v novinách.. Prostě jsme jen využili vhodnou chvíli na blbnutí.
No.. Po pár minutách jsme toho dosti litovali.
Když jsme totiž zaplatili ten ohromný nákup pro několik lidí a mířili směr k východu, oba jsme kulili oči.
Před východem stálo hrozně moc fanynek s doprovodem hladových novinářů, kteří čekali jen na nás.
Když nás zahlédli, strhnulo se peklo.
Bez ochranky by jsme venku jen tak neprošli, a tak jsem zamířila za ochrankou obchodu, zatímco Justin po telefonu obvolával tu svou.
Ochranka z obchodu i pár prodejců nám pomohlo se prorvat davem k našemu autu a pak počkali, až jsme vyjeli z parkoviště.
I když to byl opravdu mazec, vše jsme zvládli a nakonec se tomu i společně zasmáli v autě při cestě zpátky na chatu.
Zrovna Justin vyjížděl z města, když jsem se ozvala, že se mi zpátky ještě nechce.
A tak to otočil přesně tam, kde se dalo, a zamířili jsme do kavárny. Sedli jsme si úplně dozadu, tam, kde jsme mohli mít naprosté soukromí a každý si objednal něco dobrého.
Já měla své oblíbené latté, zatímco Justin si vzal s radostí černou kávu. Prý potřeboval probrat a zjistit, jestli je to sen, nebo realita.
Když to řekl, mírně jsem se pousmála a položila ruku na tu jeho.
''Taky tomu nedokážu uvěřit.. A věř mi, když ses zjevil před těmi dveřmi, byl to pro mě naprostý šok. Jsem ale ráda, že tu jsi. Najednou.. Je svět takový.. Veselejší a příjemnější.'' Pronesla jsem spokojeně a on se usmál.
''Cítím to stejně.'' Řekl nakonec a natáhl se přes stůl pro polibek.
Naše rty se střetly zrovna ve chvíli, kdy se okolo nás ozvalo řinčení Justinového hrníčku o talířek, který naznačoval, že právě vylil kafe.
Okamžitě jsme se od sebe odtáhli a když jsme pohlédli na tu pohromu, vybuchli jsme v šílený smích.
Mladá číšnice ihned přiběhla a začala to uklízet. Justin ji ale zastavil se slovy, že to uklidí sám a s omluvou na rtech se do toho pustil.
Ještě jednou jsem se Té číšnici omluvila a poprosila o náhradní kafe, pouze přikývla a odešla.
Zasmála jsem se, když na mě Justin mrkl.
''Ty jsi trdlo..'' Pronesla jsem se smíchem a on doutřel poslední flek.
''Tvoje?'' Ušklíbl se a já se přestala smát.
Nahmatala jsem jeho ruku tou svou, pohlédla mu do očí a pronesla souhlas.
''Ne, ani to nezkoušej.'' Řekla jsem hned, když se schylovalo k tomu, že mě opět políbí.
Jen se tomu zasmál a pokroutil nad tím očima. Mezitím, co číšnice dělala Justinovi nové kafe, jsme se pustili do zákusků.
Musím uznat, že oba byly naprosto vynikající a vzhledem k tomu, že jsem milovník čokolády a můj kousek dortu byl čokoládoví, musela jsem si přidat.
Nebyla jsem však sama. Justinovi ten jeho jahodový také zachutnal a tak jsme už strnule čekali, až přijde obsluha.
Když jsme číšnici poprosili každý ještě o jeden zákusek, usmála se a pronesla, že by udělala to samé. Jen jsme to s úsměvy odsouhlasili a opět si všímali sebe navzájem.
Zatímco si Justin sladil kafe, já přemýšlela, jestli mám vyzvídat. Nakonec jsem usoudila, že ano.
''Justine?'' Pronesla jsem a on ke mě zvedl pohled.
''Jak jsi se vlastně dozvěděl kde jsem?'' Zajímala jsem se a on se nad tím zasmál.
''No.. Ona je to taková.. Dlouhá historie.'' Uchechtl se a já na něj mávla, aby pokračoval. Já mám času dost..
''Byl jsem doma, kde jsem byl podrobován výslechu, proč jsem nepřijel s tebou a jak je možné, že nás už rodiče nevidí spolu v televizi. Mamka byla opravdu smutná, protože ses jí už od začátku zalíbila a zbytek rodiny na tom nebyl jinak.'' Začal vysvětlovat a já přikývla.
''Děkujem..'' Řekli jsme jednohlasně servírce, která nám donesla dortíky.
''Tak jsem byl donucen jim všechno vyklopit. Rodiče poslali prcky do svých pokojů a pak mě seřvali na dvě doby. Chtěl jsem odejít a vyvětrat si hlavu dlouhou procházkou, když jsem ale otevřel dveře, s velkým úsměvem na mě pohlédl Scooter s jeho rodinou za zády.'' Podíval se na mě a přitom si upil kafe.
''Nejen, že přivezli dárky od nich pro nás.. Ale i dárky OD TEBE a to mě vlastně utvrdilo v tom, že moc dobře věděl, kde jsi. Protože doma jsi nebyla, tam jsem byl.. Takže jsem si ho vzal stranou a po pár minutách věděl kde jsi a s kým.'' Zašklebil se a já nad tím s úsměvem pokroutila hlavou.
''Co by jsi dělala bez Scootera..'' Pronesla jsem se smíchem a on mykl rameny.
''Asi to, co ostatní.. Nejspíš bych ti zavolal, což jsem udělala i tak.. Popřál ti krásné Vánoce, protože bych si nedovolil ti nepopřát. Stejně tak Nový rok a pak jen čekal, kdy se objevíš doma.'' Odpověděl v klidu a upil si kávy.
''Hmm.. Myslím ale, že tohle bylo lepší..'' Zavrněla jsem s pusou u hrnečku s lattém a poté si upila.
Justin se na mě zašklebil a nakonec se pustil do dortíku. Na chvíli jsem se zahleděla z okna, které bylo nedaleko a pak se pustila do toho svého.
Asi po hodině strávené v kavárně jsme vycházeli ven zahalení do všeho možného, aby nás protentokrát nepoznali. Na chvíli jsme si ještě prošli město a pak zalezli do auta.
''Zítra bychom si mohli zajít na procházku, co myslíš?'' Navrhl při cestě a já radostně souhlasila.
Sice tu byla zima, ale ta zasněžená příroda byla naprosto úžasná. Navíc, ani jeden z nás není moc zvyklí na sníh, když většinu času trávíme v teplejších oblastech Ameriky, kde nesněží skoro vůbec.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro