Je zajímavé, jak někteří lidé dokáží odhadnout následující děj 😂 Nejspíš to ale píšu tak, že to jde dobře odhadnout 😂😂❤ Anet_Bieber budu se muset naučit nějaké fígle, aby to poznat nešlo 😕😂😂

Když nám skončila "pracovní lhůta" každý si zbalil své věci a všichni společně jsme vyšli ven.

Mě tam však čekalo nemilé překvapení.

''Ehm.. Tak my asi půjdeme předem.'' Pronesla mým směrem Dove.

''Není třeba.'' Odpověděla jsem jí a hned ji následovala.

On mě však ale doběhl, vzal za ruku a tím zastavil.

''Co tu chceš?'' Prskla jsem na něj hned.

''Chtěl bych si promluvit.. Nebereš mi telefony, na zprávy neodpovídáš, doma se zapíráš a ostatní se mnou nemluví.. Noták. Nech mě to vysvětlit..'' Vypadal jako potrestané dítě, kterému jste sebrali jeho oblíbenou hračku.

Já však ale nejsem hračka, ale lidská bytost. Mám city a nesnáším, když si s nimi někdo dlouho hraje.

''Není o čem mluvit.'' Zasyčela jsem.

''Až si uděláš v hlavě pořádek a budeš vědět jak se rozhodnout a jak tvůj život půjde dál.. Pak se TŘEBA ozvy.'' Pronesla jsem nakonec a odešla.

Tentokrát mě nechal odejít. Rozloučila jsem se s ostatními, kteří tomuto krátkému rozhovoru přihlíželi, nastoupila do auta a odjela.

Doma jsem se pozdravila se všemi, zablbla s Toulousem a Lafayette a nakonec skončila v kuchyni s hrnkem horké čokolády a v objetí Frankieho, který vysléchal mé problémy.

Druhý den
Hned druhý den ráno mi Scooter volal, že ta dotyčná osoba, o které se mnou mluvil v autě tu nabídku přijala a že mě rovnou pozval někam ven.

Což jsem po těch pár dnech s radostí přijala. Dnes jsem měla od zkoušky klid, naštěstí -né že by mi to nějak vadilo, a tak jsme mohli kdykoliv spolu vyrazit ven.

Vzala jsem si od Scotta jeho číslo a rovnou mu zavolala. Chvíli to pípalo, ale nakonec to vzal.

''Ahoj Macu, tady Ari.'' Pousmála jsem se, i když mě nemohl vidět.

''No ahooj. Co potřebuješ Ari?'' Zajímal se a já se zašklebila.

''Máš čas?'' Odpověděla jsem mu otázkou a na druhé části telefonu bylo na chvíli ticho.

''Vlastně mám. Proč?''

''No.. Napadlo mě, že bychom si mohli dát někde schůzku a zrovna mi to vyhovuje, tak jsem ti zavolala.'' Řekla jsem mu na rovinu.

''No tak proč ne. Za půl hodiny u tvého domu?'' Zeptal se a já se vítězně usmála.

''Platí. Uvidíme se.'' Pousmála jsem se. Rozloučil se se mnou a pak náš hovor ukončil.

''Noo.. Tak to bychom měli..'' Pronesla jsem si tiše pro sebe a zamířila do koupelny.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a protočila nad sebou očima. Zase jsem měla ohromné kruhy pod očima.

Jako první jsem provedla ranní hygienu a svázala si vlasy do ledabylého drdolu, aby se mi nepletly při líčení.

Nejprve jsem si celý obličej potřela krémem a poté šmátla po korektoru, který zakryl všechny mé nedostatky po špatném spánku.

Další na řadě byl makeup, nechtěla jsem nic velkého a tak jsem si na obličej nanesla slabou vrstvu a hned jí zapudrovala.

Na oči jsem si jen přilepila umělé řasy a nakreslila ladné linky.

''To by mohlo stačit.'' Promluvila jsem na sebe v odrazu zrcadla a vrhla se na vlasy.

Rozčesání, stažení všech vlasů kromě ofiny do úhledného a vysokého culíku a nakonec zakrytí gumičky slabým pramenem vlasů.

Pousmála jsem se na můj mnohem hezčí odraz, než ten, který se mi naskytl, když jsem sem vešla a odešla do šatníku.

Prohlédla jsem si pár outfitů a nakonec zvolila jen obyčejné modré skinny, černé tílko a přes to novou šusťákovou bundu.

K tomu jsem zvolila mé oblíbené uzavřené a kožené boty na podpatku s platformou.

Když jsem vycházela z šatníku zrovna v čas před domem zatroubilo auto.

Přeběhla jsem pokoj k oknu a pousmála se, když jsem venku před domem zahlédla Macovo auto.

''Ariano! Někoho máš před domem!'' Zahulákala na mě vesele mamka zezdola.

''Ano mami! Hned tam jsem!'' Křikla jsem jí nazpět.

V rychlosti jsem popadla klíče, mobil a peněženku a utíkala z pokoje.

Seběhla jsem schody tak rychle, jak mi to podpatky dovolovali a pousmála se na udivenou mamku.

''Jdeš ven s Macem? Justin o tom ví?'' Zajimala se a já ji políbila na tvář.

''Vysvětlím ti to až přijdu. Teď musím. Měj se!'' Zvolala jsem rychle a vyběhla před dům.

Mac už stál u jeho auta a když mě zahlédl, na tváři se mu vykouzlil úsměv.

''Sluší ti to.'' Zašklebil se nakonec a já se zaculila.

''Děkuji.'' Odpověděla jsem a na přivítanou jsem se s ním objala a líbla ho na jednu tvář.

''Oo..'' Okomentoval to citoslovcem a mezitím mi otevřel dveře.

''Děkuji.'' Zašklebila jsem se a nasedla.

''Tak, kam to bude?'' Zajímal se, když za sebou zavřel dveře.

''Noo.. Nejprve bych uvítala Starbucks, protože jsem nesnídala a pak to nechám na tobě.'' Opět jsem se zašklebila a on přikývl.

''Dobrá.'' Pousmál se a vyrazil.

Jak jsem řekla, tak taky bylo. Prvně jsme se zastavili ve Starbucks, kde si každý objednal svůj oblíbený nápoj a k tomu nějakou dobrotu.

Po cestě ven se každý pozdravil se svým fanouškem a sem a tam jsme jim darovali podpis či fotku.

Nakonec jsme s snídaněmi v rukou zamířili do auta a odjeli daleko od města.

Mac zastavil až někde pár kilometrů za městem. Na opuštěném, ale útulném místě.

''Je to tu krásné.'' Pronesla jsem, když jsem vystoupila z auta.

''Chodil jsem sem když jsem byl menší s rodiči. Bylo to naše oblíbené místo.'' Přikývl a přátelsky mě vzal za ruku.

''Pojď, něco ti ukážu.'' Pousmál se na mě a táhl mě někam do křoví.

Vůbec jsem neprotestovala, protože jsem ho už nějakou dobu znala a moc dobře jsem věděla, že je neškodný jako moucha.

''Tady se nám bude mluvit i snídat lépe.'' Pronesl, když jsme dorazili na to kouzelné místo.

Za tím obrovským křovím se schovávalo něco, co bylo opravdu kouzelné. Dost mi to připomínalo animovanou pohádku Na Vlásku, kdy se Flynn dostal na místo, kde byla schována Locika ve věži.

Ne, samozřejmě, že tu nebyla schovaná věž, ve které se schovávala ukradená princezna s extra dlouhými vlasy..

Bylo tu ale samo osobě takové malé království přírody a klidu. Malý rybníček s různými rostlinami okolo a dřevěným molem, na kterém jsem se s Macem usadila a pustila se do snídaně.

''Co se vlastně stalo mezi tebou a Justinem?'' Zeptal se najednou po chvíli ticha a já trochu zesmutněla.

Když Mac zahlédl můj pomalu více smutnější a uvědumíjí se obličej, okamžitě zareagoval.

''Promiň.. Vlastně mi do toho nic není.. Pokud mi to budeš říct, tak mi to řekneš..'' Pousmál se na mě a já zakývala hlavou do nesouhlasu.

''Ne.. Je pravda, že bys o tom měl vědět..'' Pronesla jsem a pustila se do vyprávění.

''No to je ale debil.'' Plácl se do čela hned potom, co jsem skončila s vyprávěním. Nakrčila pusu a mykla rameny.

''Věř mi, já ti pomůžu zjistit pravdu. Jsi děsně fajn osoba a rozhodně si nezasloužíš takového blbce jako je on, aby s tebou takto zacházel.'' Pronesl a chytil mě za ruku.

Pohlédla jsem mu do očí a zahlédla v nich odhodlanost. Jen jsem přikývla a on pokračoval.

''Děkuju, že jsi mi to řekla. Jistě to pro tebe bylo těžké.. A toho si vážím. Rád ti pomůžu k tomu, aby si ten blb uvědomil, že jsi mnohem lepší, než Selena a že ty jsi ta pravá.'' Mrkl na mě a mě zajiskřilo v očích.

''Děkuji ti.'' Vydechla jsem nakonec a dlouze ho objala.

Nakonec jsme na tom místě vydrželi až do té doby, než nás vyhnal hlad.

Mac mě pozval na oběd a já ho s radostí přijala s podmínkou, že ho zvu na přátelskou večeři.

V podstatě jsme spolu zažili celý den. Hodně jsme si povídali a vyzvídali novinky na tom druhém.

Několikrát jsme zaznamenali přítomnost novinářů, což nám hrálo do karet a aby toho nebylo málo, k večeru jsme se vyfotili na osamoceném místě a já tu fotku potom zveřejnila na mám instagramu.

Domů jsem se dostala až kolem deváté večer. Mile jsem se rozloučila s Macem a dohodla se s ním na další schůzce.