ÚSMĚV NA TVÁŘI, DÍRA V SRDCI. 

Pro dnešek to nebylo jinak. Scott tu chtěl ještě zůstat a tak jsem zamířila k východu, ke kterému jste se museli dostat skrz spleť chodeb. Nechtěně jsem však načapala, jak se na jedné z chodeb muchlá jeden pár.

Nějaký maník s blond kšticí a žena v červeném. Přesně jak jsem říkala, o to tu na takových party jde.

(Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Hold mám asi bohaté rodiče.. )

Cože?! Zahulákal na mě hlas v hlavě o pár metrů dál. S očima dokořán a né moc dobrým pocitem jsem se na místě zastavila.

Zběsile jsem se snažila si urovnat myšlenky a když jsem zjistila, že mi strachem pumpuje srdce o něco víc, než je obvyklé, zamířila jsem té dvojici naproti.

Najednou jsem toužila potom, abych to neviděla. Abych se nerozhodla jít domů. Za ním. Do jeho náruče.. Do jeho náruče, ve které byla ONA. Dívka v červeném, s čokoládově zbarvenými vlasy sčesanými do úhledného culíku.

''Co to má znamenat?'' Zavřískala jsem dřív, než jsem to stihla zaznamenat.

Oba se od sebe vyděšeně odlepili a svým pohledem zavadili o ten můj. Další ostrá dýka v mém srdci. Ten jeho pohled.. Měli jste ho vidět.. Nebyla v něm ani špetka omluvy či trápení. Jeho oříškové oči doslova jiskřily. Přesně tak, jak se na mě dříve dívával.

''Není to tak jak to vypadá.'' Vyhrkla zděšeně Selena.

Přehodila jsem svůj pohled z Justina na ní a ona ještě víc zbledla. Najednou ztratila řeč.

''Sakra.. Myslí tady někdo, v tomhle ukrutném světě, taky na někoho jiného a ne jenom na sebe?'' Řekla jsem po chvíli zklamaně a Selena smutně sklopila pohled.

''Ari, ale vždyť se nic nestalo..'' Přešel ke mě Justin naprosto klidně a Selena na něj vytřeštila oči. Natáhl ke mě ruce a kdybych od něj neodstoupila, nejspíš by mě stáhl do objetí.

''Nic se nestalo? Tak ono se nic nestalo?!'' Zahřměla jsem teď už naštvaně.

''Nedělej tady scény, byla to jen přátelská pusa.'' Protočil nad mým tonem očima a tím mě naštval ještě víc.

''Přátelská pusa?'' Zavřískala jsem a vlepila mu facku tak silnou, že se mu otočila hlava. (Samozřejmě né doslova) Selena si udivením zakryla tvář.

''Ari, já se omlouvám. Justin mi chtěl jenom zaplatit léčbu a-'' Nestihla to doříct, protože jsem jí skočila do řeči.

''On ti chtěl zaplatit léčbu? Proč? Nemáš dost peněz?'' Nechápala jsem a promluvila o něco klidněji.

''Mám.. A taky jsem ten šek nepřijala.. Vlastně jsem Justinovi peníze odmítla už dříve.'' Sklopila pohled.

''Tak proč ti chtěl dát peníze?'' Zeptala jsem se, ale ta otázka byla spíše myšlená na Justina.

''Prostě jsem jí je chtěl dát. Byla se mnou dlouho a když jsem se dozvěděl o její nemoci a následovné operaci.. Pocítil jsem potřebu jí ji zaplatit.'' Chtěl mi to vysvětlit, ale tím mi spíše opět ublížil.

''Řekl jsi mi, že už ji nemiluješ..'' Šeptla jsem po dlouhé pomlce se sklopeným pohledem k zemi.

Na to mi však neodpověděl. Místo toho svůj pohled přemístil na Selenu, které se v očích objevila nepochopenost. Další ostrá dýka se mi zabodla do srdce.

''Tak koho tedy miluješ?'' Promluvila jsem už s slzami na tvářích.

Zabodla jsem svůj prosebný pohled do toho jeho a očekávala to nejhorší. Měl opět tu nejistotu i smutek v očích..

A je to tu zase. Opět stojíme na rozcestí a on neví kam má jít. Máma měla pravdu.. První láska se nikdy nevytrácí, ať už se snažíš jakkoliv, nikdy nezmizí. Já mám však smůlu. Mou první láskou byl ON. Jeho zase ONA.

Slyšela jsem dost. Pověděla jsem si sama pro sebe v hlavě a s slzami v očích, které jsem tak tak držela na uzdě jsem utekla.

''Ariano!'' Zakřičela za mnou smutně Selena. On však neudělal nic. Neběžel za mnou. Nechal mě jít.. Kvůli ní. I kvůli své nejistotě.

Mohla jsem se sama sebe ptát, co jsem udělala špatně, ale odpověď na tuto otázku bych nenašla. Já chybu neudělala. To on. A očividně ho to ani moc netrápilo.

Vyšla jsem zadním vchodem, abych se vyhnula dotěrným novinářům a vypnula si mobil. Cestou ven jsem odněkud ukradla černou mikinu s kapucí, kterou jsem si ihned oblékla a vyrazila ven.

Mráz mě řezal do zmrzlých tváří a pomalu se dostával i skrz výkrojek na špičce bot přes mé nohy do celého těla. Šla jsem ale dál, daleko od toho místa. Daleko od města, podél státovky a bylo mi úplně jedno, že mé dlouhé bílé kalhoty budou ušpiněné od bláta.

''Zasraní kluci!'' Zařvala jsem po hodině mlčení, když jsem dorazila na mě neznámé a nocí pohlcené místo.