☆65☆ Jistota
Včerejšek byl naprosto báječný, o to horší bylo ranní vstávání a loučení se s Justinem.
Já ležela v posteli a pozorovala Justina, jak si dobaluje poslední věci do svého osobního kufru, zatímco jsem přemýšlela co budu dělat, abych zahnala ten smutek.
Povzdechla jsem si a tím získala Justinovu pozornost. Smutně jsem se na něj pousmála a on si také povzdechl, stejně jako já před chvílí.
''Taky mi budeš chybět.'' Vydechl a sedl si ke mě na postel.
Lehla jsem si mu do klína a pozorovala ho zespoda. Najednou jsem pocítila potřebu si ho celého prohlédnout do posledního detailu.
''Ty mě taky.'' Poznamenala jsem nakonec a on zajel svou rukou do mých vlasů.
Přemístila jsem svůj pohled z Justina na jeho kufr a přála si, abych byla jednou z věcí, kterou si bere s sebou. Abych mohla být každý den s ním a společně se dělit o jeho pocity.
''Vím, že nejspíš nedodržíme každodenní volání na Skajpu (Skypu) či po telefonu.'' Pronesl najednou a já svůj pohled opět přemístila na jeho maličkost.
''Ale jedno je jisté. Až mi skončí Tour, ty budeš mít po tom svém a pak budeme spolu.'' Pousmála jsem se na něj a zvedla k jeho tváři svou ruku.
Pohladila jsem ho po tváři a zatímco on se mi díval do očí, já sledovala svou ruku, která projížděla po jeho rysech ve tváři.
Sedla jsem si na jeho nohy a podívala se mu do očí. Poté jsem na chvíli spojila naše rty v jedny a přitom jsem nechala svou ruku na jeho tváři.
Náš polibek byl ale přerušen vyzváněním Justinova telefonu. To už tu dlouho nebylo.. Pomyslela jsem si v duchu a Justin mě pohladil po tváři.
Poté mě vzal a posadil mě vedle sebe. Hned poté vstal a přešel k malému stolku, na kterém se povaloval jeho smartphoun.
''Scott.'' Řekl nepřítomně a já přikývla.
Přijal hovor a telefon si přiložil k uchu.
''Ano Scotte?'' Pronesl a podíval se na mě.
Mezitím, co s ním Justin hovořil a přitom mě pozoroval, jsem vstala a přešla celý pokoj k šatníku.
Vytáhla jsem si nějaké oblečení na ven a rovnou se přestrojila. Když jsem se otočila na Justina a zjistila, že se Scottem stále mluví, rozhodla jsem se, že si zajdu do koupelny.
Prošla jsem dveřmi a objevila se v koupelně. Najednou tento dům na mě působil opuštěně a tiše, i když tu Justin stále byl.
Jeho kartáček, hřeben a různá osobní hygiena tu ale už nebyly. Povzdechla jsem si a pustila se do osobní hygieny.
Když jsem si nakonec mazala obličej krémem, Justin mě zezadu objal.
''Volal Scott.'' Pronesl a já přikývla.
''Letadlo mi odlétá za čtyři hodiny. Na letišti musím být ale za tři a cesta tam, trvá okolo hodiny, když to vezmem tou nejkratší cestou a to centrem.'' Vysvětlil mi a já se na něj podívala v odraze zrcadla.
''Pojedeš se mnou?'' Zeptal se a poté mě políbil do vlasů.
Otočila jsem se k němu čelem a jemně se usmála.
''Samozřejmě.'' Souhlasila jsem a on se usmál.
***
Je něco okolo půl druhé, přesně ve dvě hodiny soukromé letadlo s Justinem do Seattlu odlétá.
Momentálně jsme spolu v letadle, protože venku nás bombardovali fanoušci a novináři.
Smutně ho pozoruji, zatímco se obýmáme. Za celou cestu sem jsme spolu nepromluvili.
Lépe řeceno, mluvíme spolu, ale spíš duševně. Nemusíme používat slova, ale i tak si rozumíme. Snad mě chápete..
''Justine..'' Přišel dovnitř Scott a my se na něj v objetí otočili.
''Ohh.. Omlouvám se, že Vás vyrušuji, ale za čtvrt hodiny vylétáme.'' Pronesl a my přikývli.
Okamžitě jsme si pohlédli do očí a přitáhli se navzájem do polibku. Po chvíli jsme se navzájem od sebe odtrhli a řekli ty dvě kouzelná slovíčka lásky.
''Miluji Tě.'' Pousmála jsem se na Justina a on na mě.
''Miluji Tě.'' Zopakoval.
Poté jsem se otočila na Scotta, který se na nás uculoval.
''Scotte co mě dneska čeká?'' Zajímala jsem se.
''Hned potom co odletíme, máš dole připravené auto, které tě odveze kam budeš chtít. Vevnitř máš seznam věcí a svůj naplánovaný harmonogram na měsíc, to je doba, kterou strávím s Justinem na Turné. Neboj se, vše jsem připravil. Místo mě, na tebe bude dávat pozor jedna má kolegyně, která má tvůj harmonogram nastudovaný stejně dobře jako já.'' Vysvětlil mi a já přikývla.
''Dobře, děkuji to moc za všechno.'' Pousměji se na něj a na chvíli ho obejmu.
''Tak.. Bůh ví kdy zase na viděnou.'' Dělám si z toho srandu a naposledy obejmu Justina s slzami v očích.
''Ano, líp bych to opravdu neřekl.'' Zasměje se tomu Justin a stiskne mě ve svém náručí.
Poté od sebe odstoupíme, pohlédneme si do očí a já přejdu letadlo ke dveřím.
Naposledy se na Justina a Scotta podívám. Usměji se, zakryju si hlavu kapucí a oči brýlemi.
Zamávám a sejdu schody dolů, kde už na mě čeká auto s řidičem a bodyguardem.
Novináři a fanoušci na mě ječí nějaké věci, ale já je ignoruji a nastupuji do auta.
Když za mnou Harry zavře dveře, sundám si brýle a podívám se na soukromý tryskáč Justina.
Zahlédnu ho v jednom z okýnek, než mu ale stihnu zamávat, auto se dá do pohybu a já už ho nevidím.
Vím, že to zní, jako by jsme to přeháněli, ale je opravdu strašné vědět, že se loučíte s milovanou osobou na tak dlouho dobu.
Nedokáži si však představit, jak těžké to mají manželky i rodiny vojáků, které to mají komplikovanější než já. Než my.
Já mám aspoň menší jistotu, že se mi Justin vrátí. Zatímco ony, musí jen doufat.
Tato kapitola je prozatím poslední, protože se chystám si vše potřebné sepsat, abych nepsala bláboly 😅 A tak neslibuji, že v nejbližší době, můžete čekat další kapitolu ❤ Snad mě pochopíte 😊💕
Vaše Sweeaty_
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro