''V tom případě souhlasím.'' Odpověděla jsem a on mě vzal za ruku.

Pomalu jsme šly ulicemi a já se nechala Jeremym vést. Věřila jsem mu. A to mě vedlo.

Zahly jsme do potemnělé ulice, kde nebyl ani jeden človíček, přesto tu bylo čisto a ticho.

Jeremy přešel k plachtě, která byla položena na nějakém autě. Zůstala jsem stát před tou věcí a čekala co se bude dít.

Jeremy plachtu pomalu schodil na zem a předemnou zůstalo stát naleštěné úžasné stříbrné auto, mě neznámé značky.

Mělo široké pneumatiky, sportovní karoserii, světla podobná Ferrarri a neuvěřitelně propracovaný předek. Bylo to krásné auto a já nemohla odolat vydechnutí.

''Páni. To je tvoje?'' Pohlédla jsem mu do pobaveného obličeje a on přikývl.

''Co je to za značku?'' Podívala jsem se na malé modré kolečko uprostřed.

''Fisker Karma sportovní verze vyrobena v Santa Monica. To neznáš. Nasedej.'' Hodil hlavou směrem k autu a přešel k dveřím na straně spolujezdce.

''Děkuji.'' Poděkovala jsem a sedla si na pohodlnou koženou sedačku.

Jeremy za mnou zavřel dveře a než otevřel ty své u řidiče, stihla jsem si celý interiér tohoto dokonalého a určitě drahého auta prohlédnout. 

Měl desku vyrobenou z tmavého jistě mramorového dřeva, černý kulatý volant s různými tlačítky a uprostřed mezi námi dotykovou řadící páku s tlačítky na otevírání a zavírání oken.

''Líbí?'' Zeptal se Jeremy, když si všiml mého udiveného pohledu, který zkoumal každý centimetr tohoto luxusu.

''Ano, je to překrásné auto. Kde jsi na něj vzal? Muselo být určitě drahé.'' Začala jsem.

''Rodiče.'' Zašklebil se, zavřel dveře, připásal se a nastartoval.

V uších mě zašimral ten překrásný zvuk motoru, který znám jen z filmu Rychle a Zběsile.

Jeremy přidal na plynu, zařadil jedničku a pomalu vyjel z uličky. Lidi na chodnících se za námi otáčeli, ale než se rozkoukali, byly jsme pryč.

Jeremy zařadil dvojku, trojku, čtyrku až nakonec zůstal na pětce. S úsměvem na tváři jsem se dívala okolo. Jeremy jel dál až do bohaté čtvrti, ve které na každém pozemku stála čím dál větší a větší vila.

Očividně ho tu lidi znali a tak si nás nevšímali. Jeremy rychle projel celou ulicí a zahnul k jednomu obrovskému domu, u kterého stála černá dodávka.

Než jsem se stačila rozkoukat, auto bylo zaparkované v moderní garáži a Jeremy vyšel z auta.

Pomalu přešel až ke mě a gantlemansky mi otevřel dveře. Poděkovala jsem a už asi po tisícé se začervenala.

''Tady bydlíš?'' Vydechla jsem po chvíli rozkoukání.

''Ano, ale tohle je garáž. Já bydlím o jedno patro výš.'' Usmál se Jeremy a já ho praštila.

''Blbče. Vždyť víš, jak jsem to myslela.'' Promluvila jsem a on se zasmál.

''No tak pojď, provedu tě.'' Vzal mě za ruku a táhl po schodech do vyššího patra.

Zakázala jsem si otevírat pusu, zírat jako malé dítě a vydechovat úžasem. Bohužel to byl nadlidský úkol.

Jeremy bydlel v překrásném a velmi prostorném domě. Byl celý bílý, měl bazén a obrovskou zahradu. Minimálně 9 místností pro hosty a 3 koupelny. Jednu kuchyň a obrovský obývák.

''No páni.'' Vydechla jsem už po milionté, když jsme přešly z domu na zahradu. Jeremy se tomu jako vždy zasmál.

''Máš to tu opravdu krásné, ale proč tu jsi sám?'' Zeptala jsem se po chvíli ticha.

''Máma má svůj dům nedaleko odtud, nechce bydlet se mnou.'' Uchechtl se a pokračoval. ''A táta s sourozenci bydlí v Canadě.''

''Aha.. Nechybí ti sourozenci? A co přítelkyně?'' Zajímala jsem se a on se usmál.

''No.. Nestýská, protože je tu mám skoro každý výkend. A když se mi náhodou zasteskne, nasednu do auta a jedu za nimi. A přítelkyně... Ta mě podvedla.'' Pokrčil rameny, jakoby se nic nestalo.

''To je strašné.'' Zakroutila jsem hlavou.

''Co můžeš dělat.. Omluvil bych ji, kdyby byla opilá.. Ale ona to udělala naschvál, asi jsem jí nebyl dost dobrý. Tak jako pro každého.'' Naštvaně si sundal brýle a hodil s nimi o gauč. Sundal si mikinu a přešel do kuchyně.

Povzdechla jsem si a vyrazila za ním. Opíral se o kuchyňskou linku, zamračeně a nepřítomně hleděl před sebe. Přešla jsem k němu a tím si vysloužila jeho pozornost.

''To bude dobré.'' Pohladila jsem ho po rameni a on se mírně usmál, i když jsem poznala, že mu je do breku. Měl lesklé oči.

''Ari?'' Šeptl a trochu vydechl.

''Ano Jeremy?'' Pokusila jsem se o úsměv, který by ho rozveselil, ale neuspěla jsem.

''Můžu tě obejmout?'' Zeptal se.

''Ježiš, ani se neptej..'' Vyhrkla jsem a objala ho. Po chvilce jsem na zádech ucítila jeho silné paže, které mě přitiskli k jeho tělu o něco víc.

''Děkuju..'' Vydechl po chvilce ticha, jen jsem se pousmála.

''Nemáš za co. Jsem tu pro tebe.'' Promluvila jsem a on zvedl hlavu z mého ramene.

Zaujatě jsem jeho gesto zopakovala a pohlédla mu do očí. Už to nebyly ty stejné oči před chvílí, teď v nich vládla touha, né smutek. Ale touha po čem? Nebo spíš po kom?

Potichu jsme stály naproti sobě a skenovaly tomu druhému oči. Potlačila jsem nutkání vytrhnout se z jeho sevření a jen se nevinně usmála.

Úsměv mi opětoval a zašeptal tři kouzelná slova. Ne není to děkuji, nemáš zač a prosím.. To fakt ne.
''Máš krásné oči..'' Opět jsem se začervenala, kvůli těmto třím slovům.

''Děkuju. Ale i ty máš krásné oči.'' Zopakovala jsem.

''Miluji tu větu.'' Usmál se a já přikývla.

''Je to kouzelná věta, kterou slyší rád každý.'' Přiznala jsem a on kývl.

Najednou mi do tváře spadl pramínek mých čokoládových vlasů, Jeremy jednal pohotově a hned mi ho zastrčil za ucho. Svojí dlaň však nesvěsil tak jak by to udělal někdo jiný, nechal ji na mé tváři a díval se mi hluboko do očí.

Po chvilce jsem si všimla, že se k sobě pomalounku přibližujeme. Svými těly se opíráme o toho druhého a hledíme si do očí.

Když nás od sebe dělí jen pár milimetrů, Jeremy ani na chvilku neváhal a spojil naše rty v jedny. Jeho červené až narůžovělé polštářky mě zahřály a celým mým tělem projela neznámá, ale přesto příjemná energie.

Každý si vychutnával tu překrásnou chvíli a já se jí snažila zafixovat do paměti. I když náš polibek trval jen krátkou chvíli, byl vyjímečný. V hlouby duše jsem pocítila touhu, touhu po dalším a dalším polibku, ale vystačila jsem si i s tím jedním.

''Jeremy Juniore?! Nesu ti to jídlo co jsi řekl ať nakoupím!'' Celým domem se ozval klučičí hlas a já od Jeremyho uskočila a dělala jakoby nic.