A už jsou tu zase Vánoce. Svátky klidu, pohody a míru. Svátek, který se nejčastěji slaví s celou rodinou u televize s vánočním cukrovím v rukou.

Co k tomu ještě napsat? Každým rokem je tento svátek stejný. Zažijete spousty krásných a příjemných chvil s rodinou a příbuznými.

Shlédnete miliony vánočních filmů v televizi a přitom ztloustnete o pár kil -Ne že by to byl můj případ... Usmíváte se na své milované a užíváte si tohoto volna.

Nebo aspoň tak to bylo o mých Vánocích. Žádné cestování za příbuznými a dlouhé hodiny prosezené v autě, jako to bylo dříve.

My to vyřešili po svém, prarodiče jsme přivezli k nám domů. Frankie si vzal v práci volno stejně tak ostatní a já. A celá rodina jsme konečně byli o svátcích pohromadě zalezlí v našem domě.

Jediné, co mi tu chybělo byl Justin, který byl ode mě několik kilometrů a já ho jinak než přes internet nemohla vidět.

Ptáte se proč? Média ani okolí, kromě našich rodin nevěděli, že spolu máme jiný vztah než přátelský a tak jsme to musely bez sebe těch pár dní vydržet do nového roku.

Lhala bych, kdybych napsala, že mi nechybí jeho společnost, rty, oči či úsměv. Ale byla to jedna překážka z několika a my se jí rozhodly úspěšně přeskočit.

Těch několik dní -i když bez jeho osoby- uteklo podle mého pohledu docela rychle.

Jelikož se dva dny před Štědrým dnem rozdávaly ceny AMAs, nebyla to zas taková doba do konce roku a tak se to dalo přečkat.

Navíc jsem milovala ty chvíle s rodinou, kdy se bavíme, jsme pohromadě a šťastni, že okolo sebe máme toho, koho milujeme.

''No, Ari.. A kde je ten tvůj hezounek?'' Zeptal se děda a babča do něj bouchla.

''Doma dědečku. Doma.'' Pousmála jsem se a on nechápal.

''Jakto, že je doma? Nemá být u tebe? Aby tě schovával ve své náruči a společně s námi zpíval koledy? Nebo si na takové věci nepotrpí?'' Ptal se a já kroutila hlavou do nesouhlasu.

''Ne dědo, tak to není... Je to trochu složitější.. A navíc má taky svou rodinu, se kterou musí slavit tyto svátky.'' Pousmála jsem se a on přikývl.

''Vidíš to babi? Já ty mladé nechápu. Mají se rádi, ale nechtějí to dát vědět světu. To je kravina, Ari on není ten pravý.'' Pronesl najednou a mě se v krku utvořil jeden velký knedlík.

Atmosféra v místnosti zhoustla a všichni čekali, co na to řeknu.

''Dědo.. Já.. Nechci ti nějak slovně ublížit či tě urazit.. Ale do toho ti nic není. Nemůžeš chápat naše důvody tohoto vztahu a tak bych tě prosila, abys to nechal být.'' Pronesla jsem a bylo vidět, že jsem ho tímto trochu zaskočila.

Nakonec jsem si odkašlala a pronesla: ''Ehm.. Půjdu nahoru.''

V tu chvíli jsem se zvedla ze sedačky a odešla nahoru do svého pokoje, kde jsem se svalila na postel.

Chvíli jsem se dívala nad sebe na bílé patro a pak si obličej zakryla dlaněmi a povzdechla si.

Děda má pravdu.. Co je to za vztah, když ho nechceme představit veřejnosti? Když ale ono to jinak nejde..

Před tím, než jsem propukla v beznaděj mi někdo zaťukal na dveře. Chvíli jsem to ignorovala, když jsem ale zjistila, že ta osoba stojí furt za dveřmi, pronesla jsem jednoduché Dále.

Klika se pohnula a dveře se otevřely. Do mého pokoje nakoukla mamka s milým úsměvem a pochopením v očích.

Posadila jsem se na posteli a ona za sebou zavřela dveře. Sklopila jsem pohled a čekala co mi chce sdělit.

''Ari.. Jsou Vánoce. Svátky lásky, pohody, klidu a míru.. Nechceš se přeci pohádat s jedinou osobou, kterou miluješ od malička víc než mě..'' Pronesla a já zakývala hlavou do nesouhlasu.

''Nikoho jsem neměla radši než tebe. Všichni jste si v mém srdci rovni. Nejde říct, že toho a toho jsem měla radši a toho zase míň..'' Pronesla jsem a ona si povzdechla.

''Vždyť víš, jak jsem to myslela..'' Vydechla a přešla ke mě.

''Riri.. Už od malička jsi dědu zbožňovala, rozmazloval tě víc než Frankieho.. A teď, na jeho stará kolena se s nim pohádáš.. Nikdy nevíš kdy-.'' V tu chvíli se zasekla. Podívala jsem se jí do očí a všimla si, jak se jí zaplavují slzama a ona s nimi bojuje.

''Mami.. Nikdy nevím kdy co? Nechceš snad říct, že něco okolo dědy nevím.. Že ne?'' Vyhrkla jsem a ona zavřela oči.

''Mami. Mami! Podívej se na mě.'' Pronesla jsem rychle a ona na mě pohlédla.

''Chtěla jsem jen říct, že děda je už starý.. Nehádej se s ním a udržuj s nim dobré vztahy, protože nikdy nevíš kdy najednou odejde. Nemusí být ani nemocný.. A pak budeš litovat toho, že jsi se mu neomluvila či si to s nim neujasnila..'' Pronesla po chvíli ticha a já pomalu přikývla.

Má pravdu.. Nikdy nevím kdy děda odejde a když odejde dřív, než se mu omluvím, budu toho dost dlouho litovat.

''Máš pravdu..'' Řekla jsem a vstala.

''Jdu se mu omluvit.'' Pronesla jsem a odešla.

Sešla jsem schody a když jsem stála blízko pootevřených dveří do obýváku, zaslechla jsem rozhovor mezi babičkou a dědou.

''Ale vždyť vidíš, že je takto šťastná.. Proč jí to musíš kazit?'' Povzdechla si babička.

''Já jí to nekazim. To ten darebák. Četla jsi někdy to, co se o něm psalo či píše? Je to sukničkář. On ji ublíží.. A to já, vidět nechci.'' Pronesl děda a mě se v očích nahromadily slzy.

''Co to tu plácáš ty dětku bláznivá?'' Vydechla babička s úsměvem na tváři.

''Justin možná dříve střídal holky a měl nějaké problémy, ale podle všeho, co vím -a že toho vím hodně- ti říkám, že ten kluk je naprosto v pohodě.'' Pronesla a děda se zhluboka nadechl.

''Fajn. Vzdávám se, je pravda, že toho darebáka neznám.. Ale jestli ublíží mé princezně, tak pak ublížím já jemu. S tím si může být jistý.'' Řekl děda klidným hlasem a já se pousmála.

''Dobře a teď už buď potichu. Ráda bych se dokoukala ten film.'' Vydechla babča a v tu chvíli jsem vešla do obýváku.

Oba se na mě podívali a já se pousmála. Přešla jsem k nim a sedla si na koberec.

''Mám Vás moc ráda.. Víte to?'' Pronesla jsem potichu a objala je.

Vzhledem k tomu, že seděli vedle sebe na gauči to nebylo tak těžké a tak se ke mě po chvíli přidali.

''My tebe taky princezno.'' Vydechl děda.