Po včerejší úžasné noci jsem se cítila jako znovuzrozená. Nejen, že jsme to stihly jednou, ale i víckrát.

Proč Vám to vlastně říkám? Je to mé soukromí. Už budu ticho, stejně Vás to nezajímá.. Že?

No fajn, bohužel vše po ránu nebylo jako v pohádce. První strašná věc bylo sluníčko, které mě probudilo, protože jsem zapomněla zadělat závěsy.

Druhá věc byla, že ma druhá půlka postele byla prázdná. Nejdříve jsem byla vystrašená, pak jsem vyběhla ven a zjistila, že Justin nebyl jediný kdo zmizel.

Napadla mě i věc, že třeba utekli a nechali mě tu samotnou a oni si odjeli. To by mi ale neudělali a tak jsem se vrátila zpět do pokoje.

První věc, která mě napadla bylo si vzít do rukou telefon. Hned se mi tam zobrazila příchozí zpráva. Usmála jsem se, když jsem zjistila od koho je.

Justin: Dobré ráno Shawty 😊 Doufám, že jsi se dobře vyspala.. Protože pro mě, to byla nejlepší noc v životě. Doufám, že nebyla poslední 😉 Omlouvám se, že jsem tě nemohl vidět jak se probouzíš, ale když jsem zaslechl, že z tvého pokoje všichni odcházejí do těch svých, napadlo mě, že bych měl jít s nimi. Přece jenom mě Scooter chodí po ránu kontrolovat, jestli náhodou v mém pokoji nenajde nezvaného hosta... Navíc by jsi určitě nechtěla nějake problémy. Nic, budu končit, musím si totiž sbalit..
Uvidíme se u snídaně 😚❤ -J.

Až teprve jsem to všechno pochopila. Okamžitě jsem vyskočila z postele, na kterou jsem si mezi čtením sedla.

Plná energie do nového dne jsem přešla do koupelny, kde jsem se nejprve osprchovala a pak provedla ranní hygienu.

Potom jsem přešla do pokoje. Oblékla jsem si černé legíny a černe tílko. Přeběhla jsem do koupelny a tam jsem si udělala culík, aby to nevypadalo obyčejně, uvázala jsem si kolem hlavy černo-bílý šátek, kterému mamka říká, že s ním vypadám jako uklízečka.

Najednou mě napadlo, kde je Toulouse s Siriusem? Zvolala jsem tedy jejich jména a hned zaslechla jejich tlapičky, mířící ke mě.

Usmála jsem se, když přiběhli ke mě. Vzala jsem si je oba do náruče a každému věnovala pusu na hlavičku.

''Budete chtít vyvenčit?'' Zašišlala jsem na ně a Toulouse zavrtěl ocáskem.

''Dóbře, tak pánička se jen ustrojí a půjdeme. Ano?'' Usmála jsem se na ně a postavila je na zem.

Toulouse zaštěkal a já si začala myslet, že mi rozumí. Bohužel, to je vyloučené.. Je to jen inteligentni pes.

Přešla jsem celé apartmá a vyhledala telefon, ponožky, bundu a vodítka. Přece jenom je venku po ránu zima, ikdyž je duben.

Nasadila jsem si ponožky a vzala si menší kabelku, do které jsem hodila telefon. Obula jsem si nějaké tenisky, protože v lodičkách by nebylo rozumné jít na procházku a přehodila si přes sebe bundu.

Každého z nich jsem pak připla na vodítko, do ruky jsem si vzala kartu, kterou se otevírá tento pokoj a mohli jsme vyrazit.

Prošli jsme chodbou až k výtahu, musela jsem se uchechnout nad tím, jak Toulouse šel.. Hlava nahoře, nic ho nerozhodilo, ani Sirius. Čumáček držel nahoře a řádně zvedal nožičky.

Mezitím co výtah jel pomalu dolů jsem si na oči nasadila brýle, abych aspon trochu nebyla tak nápadná.

Když pak výtah cinkl a dveře se otevřely, všichni tři jsme vyšli. Pozdravila jsem obsluhu u výtahu i na recepci.

Poděkovala jsem i jednomu muži z zaměstnanců od hotelu, který mi nabídl, že mi zavolá osobního bodyguarda. Já ale nechtěla, to nejsem normální člověk, abych se nemohla procházet se svými psi po Miami?

Vyšla jsem pred hotel a nadechla se vzduchu. Usmála jsem se a vešla do ulice.

Kluci se nesli jako nějací princové a ja se jen tak tak držela, abych se nezačala smát. To by bylo hodně trapné..

Procházka trvala asi hodinu, když jsem pak dorazila do hotelu, zahlédla jsem Tracy, jak se mračí na obsluhu u recepce a pozaduje vysvětlení.

Zamračila jsem se a zamířila za ní.

''Jak jako, že nevíte kde je? Ke by asi byla?!'' Zahřměla Tracy a oprela si hlavu o jeji ruce.

''O co tu jde?'' Zeptala jsem se a ona sebou škubla.

Rychlostí blesku se otočila, na obličeji ji problesklo tisíce emocí, nakonec si úlevně povzdechla a objala mě.

''Panebože, my se tak báli!'' Vydechla a já nechápala.

''My? To jakože nejsi jediná kdo tu hned po ránu tak šílí?'' Nadzvedla jsem obočí a ona se ode mně odtáhla.

''Ne, prvně jsem s tim sice začala já.. Protože mi bylo divné, že tak dlouho spíš. Šla jsem se tedy podívat do Justina pokoje, ale on tam byl a nevěděl kde jsi. No a tak jsem začala šílet, že tě někdo unesl.'' Zašklebila se.

Paní, která ještě pred chvílí vypadal rozrušeně si odkašlala a tím přivedla na svou osobu pozornost.

Tracy se nervózně podrbala na hlavě, nasadila omluvný pohled, který věnovala té paní.

''Omlouvám se..'' Zakrenila se a paní přikývla.

''Tak pojď, mám hlad jako vlk.'' Pronesla jsem a mířila do jídelny.

''No čáu!'' Zvolal vesele Brian a já se zasmála.

''My už se báli, že jsi odešla.'' Uchechtla se Nekai a drkla do Scotta, který přikývl.

''Jste tu jen vy?'' Vytáhla jsem obočí a podívala se po jídelně. Neviděla jsem Scootera ani Amy, tedy.. Je pravda, že se naší rozlučky s Justinem nezúčastili, ale na snídaně normálně chodí.

''No.. Oni museli už odjet.'' Pronesl Brian a zašklebil se.

Rychle jsem projela pohledem všechny židle. Justin. Kde je Justin?

''Ehm.. Omluvíte mě prosím?'' Zeptala jsem se a všichni přikývli.

Podala jsem Tracy vodítka a pomalu vyšla z jídelny, hned potom jsem nasadila běh.

Běžela jsem jako o život a brala schody po dvou. Výtah byl totiž zacpaný a mě se nechtělo čekat.

Vyběhla jsem tři poschodí naráz, to byl můj rekord. Né, kecám.. Ale dalo mi to zabrat, to je pravda.

Konečně jsem dorazila na pokoj č.047C, zaťukala jsem a vyčkávala.

Trochu jsem si oddechla, když jsem zaslechla kroky. Najednou se dveře otevřely a já se usmála.

Skočila jsem mu kolem krku a on nechápal co se stalo. Přitáhl si mě k sobě a podíval se do chodby.

Pak pomalu vešel do pokoje a zavřel dveře.

''Stalo se něco?'' Zeptal se a já přikývla.

''Myslela jsem, že jsi odjel a ani se nerozloučil.'' Vydechla jsem a přitáhla si ho k sobě víc.

''To by nebylo tak špatné ne?'' Zeptal se posměšně a já se zamračila. Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.

''Jak jako, že by to nebylo špatné?'' Zamračila jsem se a on se zašklebil. To mu v té chvíli ale moc nepomohlo.

''Si piš, že by to bylo špatné. A to dost.. Byla bych na tebe neskutečně naštvaná a zároveň smutná, že ses nerozloučil, ale tak.. Když nechces dlouho pusu na rozloučenou.. Proč ne.'' Mykla jsem ledabile rameny a chtěla naoko odejít.

On ale po mě sáhl rukou a přitáhl si mě rychle zpět k sobě do náruče.

''Mluvila jsi o puse?'' Zavrněl a já se usmála.

''Možná?'' Zavrněla jsem a on se uculil.

Přitáhl si mě k sobě blíž a přilepil své jemné rty na ty mé. Oh.. Uběhlo jen pár hodin a i tak mi neskutečně chyběly.

Najednou ale někdo zaťukal a za dveřmi se ozval Scooterův hlas. Okamžitě jsme se od sebe odtáhly.

''Doprdele.'' Zašeptal Justin.

''Kam mám jít?'' Zašeptala jsem a on se podíval po pokoji.

Svůj pohled zastavil na balkónu a já nesouhlasně zavrtěla hlavou.

''Já ven nejdu.'' Pronesla jsem tiše a tak se díval dál.

Jeho pohled se zastavil na skříni a já vykulila oči.

''Nejdu do skříně, jsi se zbláznil ne?'' Poklepala jsem si na čelo, ale on se jen usmál.

No nakonec jsem stejně v té skříni zůstala. Abych pro jistotu nebyla vidět, tak mě zakryl oblečení na ramínkách.

Pak skříň zavřel a vysvlékal se z oblečení. Přešel do koupelny a to se ozvalo další už asi třetí klepání.

Zaslechla jsem vodu a pak jen otevření dveří.

''Prosimtě to tu někoho máš, nebo proč ti to tak dlouho trvalo?'' Zeptal se nechápavě Scooter a já si zakryla pusu.

''Byl jsem ve sprše a neslyšel tě ťukat.'' Mykl rameny Justin a já se tak tak držela, abych se nezačala smát.

Scooter si ho nedůvěřivě prohlížel a pak přikývl. Prošel do pokoje, který si jen tak letmo prohlédl. Justin zavřel dveře a sledoval ho.

Scooter přešel ke dveřím na balkón a podíval se ven. Ještě že jsem s balkónem nesouhlasila.. Proletělo mi hlavou.

Pak se ale otočil na šatník a já tiše polkla.

''Ehm.. Tak co jsi chtěl?'' Začal Justin. Scooter se nedůvěřivě ještě díval na šatník, pak ale stočil svůj pohled zpět na Justina. Díky bohu. 

''Noo.. Kvůli té rozlučce jsem náš odjezd odložil.'' Pronesl Scooter a Justin se usmál. Bohužel se blbec šťastně podíval na šatník. No to je pako.. Teď to praskne a já budu v prde*i.

''No.. Ale jen o pár hodin. Jak to vypadá, s Arianou jsi se opět skamarádil, za což jsem rád.. Protože je to moje nejoblibenější klientka, hned po tobě. Jen tě upozorňuji, je zadaná, tak neudělej blbost. Jasné?'' Počkal si, až Justin přikývl a pak chtěl odejít, ale pak se zastavil.

''Říkám ti, jestli ji ublížíš..'' Pronesl a Justin se smutně podíval na šatník. No hezký, ty debile! Teď to Scooter nenechá jen tak.

Neměla jsem pravdu? Scooter sledoval Justina a když zjistil, kam se opět dívá, začalo mu to v hlavě šrotovat. Přešel tedy k šatníku a otevřel ho.

Modlila jsem se, aby mi ani jedna část nebyla nikde vidět. Doufala jsem, že mě Justin schoval dobře. Scooter prohrabal kousek šatniku vedle mě a tak tak se mě vyhnul.

Podíval se na Justina a ten na něj udělal pěknou habaďůru. Tvářil se totiž nechápavě.

''Co tam hledáš?'' Zeptal se nakonec skoro výsměšně.

Scooter chtěl něco říct, pak se opět podíval do šatníku a zavrtěl hlavou. Vsadila bych se, že si pro sebe potichu řekl: ''No to jsem blázen?''

Bože, chudák... Mě ho bylo tak líto, ale nesměla jsem dát najevo, že tu jsem. Byl by z toho totiž skandál.

''Ehm...'' Než by něco dalšího řekl, skříň opět zavřel.

Ještě chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel, přešel pokoj až ke dveřím, u kterých se zastavil.

''Uvidíme se na snídani.'' Řekl bez emocí a vyšel z pokoje.

Ještě chvíli jsem zůstávala na svém místě a pak se začala smát. Justin se díval na dveře, když ale zaslechl můj hlas, začal se smát také.

Přešel ke skříni a otevřel ji. Vysvobodil mě a přitáhl si mě do náruče. Vlepil mi pusu do vlasů a já se uculila.

Stále nechápu, jak mě takovej hlupáček dokázal okouzlit. A hlavně čím? Ehm.. Teď nepočítám jeho tělo. Každopádné k němu cítím opět něco víc než přátelství.. A začíná to pomalu vzkvétat. Protentokrát mu to ale neřeknu. Jen ať se prokáže jaký je..