Druhý den nebyl až tak moc nabitý. Team Ariana Grande brzy ráno začal skládat pódium a než jsem se vzbudila a dorazila na snídani, už bylo naložené i v kamiónech.

Dnes jsme mířily do města Anaheim, které bylo 40minut cesty odtud.

Ráno u snídaně jsem se potkala s Amy, která mi pomohla vykouzlit úsměv na tváři.

Společně s ní jsem pak šla vyvenčit Toulouse a Siriuse. Chudáčci moji.

Zároveň jsem také zjistila, že se k mému Tour mamka s Frankiem připojí až příští měsíc, což mi přidalo na úsměvu.

Za celou tu dobu jsem ani jednou nepotkala či neviděla Justina a byla jsem za to ráda. Doufala jsem jen, že se mnou nebude v autobuse..

Když jsem ale pak nastoupila do autobusu, který byl připravený k odjezdu společně se zbytkem, mé doufání nebylo vyslišeno.

''Nemusíš si ho všímat pokud nechceš.. Je to jen na tobě, Scooter ale na tom trval. Musíš s ním vydržet až do koncertu v Miami, po kterém se ho pak zbavíš..'' Pronesla potichu Amy a já přikývla.

Položila jsem Toulouse na zem a odepla ho od vodítka, aby mohl jít kam chtěl. Totéž udělala Amy s Siriusem. No co.. Stejně tu nemají kam utéct.

Amy pak po chvíli odešla a přišla celá moje taneční parta. S každým z nich jsem se objala a byla ráda za jejich přítomnost, protože kdyby přišly o chvíli později, nejspíše by se Justin ke včerejšku vyjádřil.

''Ari, kde jsi včera byla? Neviděla jsem tě u večeře.'' Pronesla po chvíli Tracy a já se letmo podívala na Justina. Ten se ale věnoval svému telefonu.

''Byla jsem unavená, tak jsem si šla lehnout..'' Zašklebila jsem se a ona pochopeně přikývla.

''Včera to bylo bájo.'' Přiznal se Brian a sedl si na sedačku.

''No to teda bylo.'' Usmál se Scott (Nicholson, dvojče Briana) a poplácal Briana po noze, aby se šoupl na sedačce a Scott si taky mohl sednout.

''Nevíte někdo kam míříme?'' Zeptala se Nekai hledící do telefonu.

''Jop. Do Anaheim.'' Usmála se Tracy a já přikývla.

''Nic.. Hned budu zpátky. Půjdu zavolat Michaelovi.'' Pronesla jsem a všimla si, jak sebou Justin škubl.

Bohužel tím na sebe přemístil veškerou pozornost a já se zašklebila. Jen do něj mí supy.

''Justine?'' Promluvila první Tracy a já rychle a zároveň nenápadně odešla.

Zavřela jsem se v místnosti s palandami. Nevím proč, ale připomíná mi to Tour bus One Direction, kterým se tak moc chlubili na sociálních sítích.

Sedla jsem si na jednu spodní palandu a vytočila Michaelovo číslo. Párkrát to píplo, ale okamžitě to vzal.

''Ahojky zlato.'' Zaslechla jsem jeho hlas a hned se usmála.

''Ahoj. Jakpak se máš?'' Zajímala jsem se. Nevím proč, ale oči se mi zalily slzami, když jsem zaslechla jeho jemný hlas..

''Unaveně, ale to asi i ty. Jak se máš v Inglewoodu, teda pokud jste už nevyjely.'' Uchechtl se a já se podívala nad sebe.

''Už jo, ale bylo to fajn.'' Odpověděla jsem, chvíli bylo ticho.

''A co Bieber?'' Pronesl najednou.

''A co tanečnice?'' Hodila jsem stejnou laťku jako on a společně se tomu s ním zasmála.

''No dobře.. Teď jsi mě dostala. Ale já to myslel vážně.'' Řekl ještě se smíchem.

''No, to já také.'' Zasmála jsem se a úplně bych se vsadila, že teď přikývl.

''No fajn, má se dobře a teď co Bieber?'' Pronesl vážně a já přikývla.

''Ehm.. Co by mělo být?'' Zajímala jsem se.

''Já nevím.. Nezkoušel na tebe něco? Neokouzlil tě? Nedotýkal se tě?'' Při poslední otázce mi stuhla krev v žilách.

Okamžitě mi v hlavě proběhly naše letmé dotyky, pohledy a objetí na pódiu. Také jsem si vzpomněla na spousty telefonů nad hlavami fanoušků, kteří si to natáčeli.

''Ne.. Nic nezkoušel.'' Snažila jsem se to zakrýt uchechnutím. Ale znělo to tak falešně, že by tomu neuvěřil ani Toulouse.

''No a to další?'' Překvapilo mě, že to nepoznal.. Myslela jsem, že mě už zná.. Nejspíš jsem jen dobrá herečka.

''Neokouzlil mě, ani se mě nedotýkal.'' Sklopila jsem pohled na zem a znovu ucítila štiplavé slzy v očích.

''Tak to je fajn. No Ari.. Jsem moc rád, že jsi mi zavolala a já měl šanci slyšet tvůj sametový hlas, ale teď už budu muset jít. Promiň, uvidíme se brzy.'' Pronesl a já přikývla.

''Dobře, ne to nevadí.. V pořádku. Měj se hezky. Pa pa.'' Poslala jsem mu na dálku pusu a pak už jen zaslechla, jak telefon ohluchl.

Povzdechla jsem si a dívala se na obrazovku telefonu ukazující profil v mých kontaktech.

Zavřela jsem kontakty a začala projíždět galerii, po tvářích mi stékaly slzy, když jsem si projížděla veškeré fotky s Michaelem.

Proč mám takový špatný pocit, že jsem ho podvedla a tím ho stratila?

Najednou se dveře do této místnosti otevřely. Doufala jsem v to nejhorší, že přišel Justin. Ale naštěstí to byla jen Tracy.

Oddechla jsem si, ale najednou mi došlo, že mám uplakaný obličej a tak jsem si ho začala sušit. Bohužel to stejně nepomohlo, ona už dávno poznala, že jsem brečela.

Sedla si vedle mě a ustaraně mi pohlédla do očí. Nevím, jak to dělala, ale děsně mi připomínala starostlivého Frankieho..

Byla jako moje sestra, kterou jsem nikdy neměla.. Kdykoliv jsem něco potřebovala, byla tu pro mě. Něco jako druhá Alex, akorát s tou jsem se nemohla spojit, protože byla daleko, tak jsem tu měla Tracy.

''Chceš se svěřit?'' Zeptala se a já zakývala hlavou do nesouhlasu.

Po tvářích se mi opět spustily slzy a já zavřela oči. Už jsem nedokázala ovládat ani své pocity.. A to jen kvůli němu a jeho přítomnosti.

Tracy si povzdechla a přitáhla si mě do náruče. Začala mě hladit po zádech a šeptat mi uklidňující slova, tak moc mi připomínala Alex a Frankieho, že jsem si doopravdy myslela, že je to ona.

''Opravdu se mi nechceš svěřit? Víš přece, že to nikomu neřeknu.. Třeba se ti uleví.'' Šeptla a já přikývla.

Podala mi kapesník a já si osušila tváře a oči. Ještě jsem se vysmrkala a pak jsem začala vyprávět.

Řekla jsem ji úplně všechno, od toho večera po Jingle Ball až do teď. Celou dobu mě bedlivě poslouchala a nepřerušovala.

''Achjo holka.. Ty to v tom životě máš taky těžké jak vidím...'' Povzdechla si a já přikývla.

''A přitom si to nezasloužíš..'' Povzdechla si a já sklopila pohled.

''To se holt stává..'' Povzdechla jsem si a ona mě objala.

''No a jak to teď vyřešíš?'' Zajímala se a já si znovu povzdechla.

''To kdybych věděla.. Já.. Tracy já vůbec nevím koho mám radši.. Pro koho z těch dvou se rozhodnout..'' Složila jsem si hlavu do rukou a ona mě pohladila po zádech.

''Dej tomu čas, ten ti ukáže. Neboj se.'' Šeptla, jako na zavolanou, když jsem se jí chtěla zeptat jak to myslela někdo zaťukal na dveře a vešel.

Byl to Scott (Nicholson) můj "bratr", pousmála jsem se a on za sebou zavřel.

''Tak co holky? Půjdete zpátky? Vedle se sázej co tu děláte.'' Zasmál se a my protočily očima.

''Ať si dělaj co chtěj.. Jsem unavená, ještě si tu na chvíli zdřímnu.'' Pronesla jsem a Tracy přikývla.

''Jo jo, dobrý nápad.'' Mrkla na mě a já přikývla.

''Pojď a my půjdem.'' Pousmála se na Scotta a ten se zamračil.

''Hej, teď jsem si sedl.'' Obě jsme se mu zasmály.

Nakonec oba opustily tuto místnost, lehla jsem si do postele a v kontaktech vyhledala mého oblíbeného člověka. Vytočila jsem jeho číslo a usmála se, když jsem zaslechla jeho hlas.

''Frankie.. Prosím, potřebuji si promluvit.'' Pronesla jsem a on se nadechl.

Táák.. 1236slov 😊 Ukončíme to, nebo budeme pokračovat? Co myslíte? 😏❤