Okamžitě mě objali všichni tanečníci a Amy. Když se všichni odtáhli, říkali mi, jak se to celé povedlo a tak.. Znáte to.. Snad, ne?

Podívala jsem se do hloučku lidí, kteří se okolo mě schromáždili, já ale hledala jen jedinou osobu.

''Scootře.'' Usmála jsem se na Scotta a on mě objal.

''Byla jsi výborná, před chvílí jsem volal s tvou matkou a nabídl ji, jestli by nechtěla jet s námi na tour.. Co tomu říkáš?'' Pousmál se a já na něj koukala jak na zjevení.

''A co Frankie?'' Zeptala jsem se a on jen mávl rukou.

''Frankie pojede společně s mamkou ne?'' Pronesl, vypískla jsem a objala ho.

''Scotte! To je báječné!'' Pištěla jsem a tvářila se šťastně.

Miluji svou mamku a bratra. Jsou to mé dvě zlatíčka společně s Ophelií, Toulouse, Siriusem a samozřejmě Coco. Budu neskutečně ráda, když je tu budu mít u sebe.

Někdo mi poklepal na rameno a já v tom štěstí se okamžitě otočila a tu osobu objala. No, já bych ho objala stejně.. Ale.. Né takhle.

Přímo doslova jsem mu padla okolo krku a trochu pískala štěstím. Muselo to vypadat komicky, ale každý si hleděl svého.. I Scooter.

''Byl jsi úžasný!'' Vydechla jsem po chvíli ticha, když jsme se od sebe odtáhly.

''Ehm.. Díky Ari, přesně to jsem ti chtěl říct já.'' Uchechtl se a nervózně se podrbal na zátylku.

''No.. Tak fajn. Jestli je to vše, budu muset už jít.. Toulouse a Sirius se jinak servou.'' Zašklebila jsem se a chtěla odejít.

On mě ale zastavil. Podívala jsem se na jeho ruku, kterou měl položenou na té mé, abych neodešla.

Pohlédla jsem mu tedy do očí, byla v nich..jemnost? Upřímnost? Nervozita? Jsem blázen, nebo mám halucinace? Nebo v něm neumím číst.. Jo.. To by sedělo lépe.

''Ehm.. Ari.. Já.. Není to vše, co jsem ti chtěl říct..'' Pronesl  najednou a já se zastavila.

''Jak začít..'' Podrbal se na zátylku a já se uchechtla.

''Omlouvám se.'' Pronesl najednou a já úplně skameněla. Vážně se mi omluvil? On? Ten velký Justin Bieber? Slavný zpěvák a lamač dívčích srdcí? Asi na tom vážně nejsem dobře.

''Ehm.. Promiň,'' Pronesla jsem a pokračovala. ''ale mohl by jsi to zopakovat? Špatně jsem slyšela.'' Dokončila jsem a on se tomu mírně zasmál. Znělo to trochu přiškrceně..

''Já vím, že mi nevěříš. Vím, že nevěříš tomu co jsem před chvílí řekl. Ale je to pravda. Omlouvám se ti. Tak, jak jsem se k tobě choval bylo strašné a bezohledné-'' Skočila jsem mu do věty.

''Sobecké.'' Protočila jsem očima  a on se zastavil, pak ale pokračoval.

''Ano, to taky... Já, nevím co mě to napadlo. Opravdu.. Věř mi, že není den, od té doby, co bych toho nelitoval.. Chtěl jsem ti napsat, ale věděl jsem, že by to bylo marné. Nechtěl jsem ti více ublížit.. A tak jsem tě nechal jít.'' Svěsil ramena a sklopil pohled.

''Teď chodíš s mým dobrým kamarádem a já nevím co mám dělat. Chci tě, potřebuji tě, miluji tě.. Ale teď tě má on.. A já nechci ublížit jemu.. Ani tobě.'' Při posledním slově se mi podíval do rozostřených očí od slz.

Nevěděla jsem, co mu na to odpovědět, ani co udělat. Nevěděla jsem, ani co cítit.. Mám Justina furt ráda? Nebo má láska k němu už vyhořela v moři slz, které jsem pro něj uronila?  A co cítím k Michaelovi? Tuto poslední otázku si kladu poslední dobou často.

Cítí vůbec Michael něco ke mě? Jak vůbec vypadá láska? Mám Justinovi dát šanci, nebo ho poslat k šípku? A kde najdu na všechny mé otázky odpovědi?

''Justine.. Já...'' Pronesla jsem tiše, ale hned to utnula. Nevěděla jsem vůbec, co bych mu to na to řekla.

''Já.. Nevím co ti na to říct..'' Řekla jsem nakonec a podívala se mu do očí.

Jeho světle hnědé karamelky zařily nadějí, bohužel jsem si nebyla jistá, co ode mě teď čeká..

''Ari nemusíš říkat nic.. Stačí třeba jen náznak.. Nebo.. Jedno slovo, které by mě utvrdilo o mém mínění, že ke mě stále ještě něco cítíš..'' Pronesl a já sklopila pohled.

Nelíbila se mi jeho myšlenka. On po mě chce, abych mu vyznala lásku, i když jsem už zadaná? A co Michael? Bože, proč je to všechno rozhodování tak těžké? Mám mu dokázat lásku k němu, kterou stále ještě někde chovám a cítím? Nebo to zamluvit a zůstat Michaelem?

''A co Michael?'' Zeptala jsem se najednou po chvíli odmlce. Touto otázkou jsem ho očividně dost vykolejila.

''Takže nevíš.. Justine, já jsem zadaná.. A i kdybych k tobě něco málo jen náznakem cítila, bylo by to jedno. Michael je tvůj kamarád a ty by jsi mu úplně v klidu ukradl dívku, kterou miluje?'' Dívala jsem se mu nemilosrdně do očí, i když je měl sklopené.

''Chceš říct, že ke mě něco ještě cítíš?'' Podíval se mi do očí a já stuhla. To je podpásovka!

Vůbec jsem nevěděla co odpovědět, kdybych řekla ANO, celý můj vztah s Michaelem by se zhroutil jako papírový baráček z karet. Kdybych řekla NE, zlomila bych Justinovi srdce.. Na to jsem byla ale příliš hodná.

Se slzami v očích, které se mi v době naší konverzace usadily v očích jsem odešla. Když jsem se s ním bavila, ani jsem si nevšimla toho, že všichni okolo odešli a nechali nám soukromí.

Okamžitě jsem zamířila za Jackem, který má za úkol mě odvést na hotel. Nechtěla jsem tu zůstávat, protože by si mě Justin mohl najít a chtít odpověď.

''Na hotel prosím..'' Pronesla jsem, když jsem ho našla.

Zrovna se bavil s někým z bodyguardů. Svou prosbou jsem ho ale úplně zaskočila a nejen jeho.

''Ale Riri.. Vždyť máš ještě-'' Nestačil to doříct, protože jsem mu skočila do řeči.

''Buď mě tam odvezeš, nebo jdu sama pěšky.'' Pronesla jsem polonaštvaně a on nahlas polkl.

''Ehm.. Dobře.'' Kývl na jednoho z mých bodyguardů a rozešel se chodbou.

Já ho následovala a přitom věnovala mírný, ale slabý omluvný úsměv tomu bodyguardovi, se kterým se bavil.

***
''Riri-'' Jack chtěl něco říct, když jsem vešla do svého hotelového pokoje.

''Prosím nech mě o samotě.. Kdyby mě běkdo hledal, řekni, že víš kde jsem, ale nechci být rušena. Potřebuji být sama..'' Pronesla jsem tiše a přešla do ložnice.

Zaslechla jsem jenom povzdechnutí a následovné zavření dveří. Do očí se mi nalinuly slzy a já se sklouzla po rámu dveří s rukou na puse.

Co jsem to udělala? Já s ním flirtovala! Bože.. Podvedla jsem Michaela. Jsem strašná přítelkyně.

Brečela jsem a nedokázala přestat. Seděla jsem na studené zemi bez hnutí, opřená o rám polootevřených dveří do mé ložnice. Netrvalo dlouho a ozvaly se zvuky tlapiček na linové podlaze.

Po chvilce ke mě došel Toulouse s kňučením. Přivinula jsem si ho k sobě a snažila se uklidnit. Musím uznat, že Toulouse mi v tu chvíli neskutečně pomohl.

Během chvilky obímání s ním jsem se stačila uklidnit. Věnovala jsem mu za to pusu na hlavičku a pustila ho, ať si jde hrát s Siriusem, který běhal okolo nás.

Chvilku váhal, ale nakonec šel. Mírně jsem se pousmála nad myšlenkou, že i když je to malé zvířátko, má to v sobě více lásky než lidé.

Nakonec jsem se odhodlala a vstala, nešla jsem ale do ložnice. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem se osprchovala a provedla večerní hygienu.

Na telefonu, který oznamoval několik příchozích zpráv od mamky, Justina, Michaela, Amy i Scootera jsem skontrolovala čas.

Půl jedenácté.. No hezký.. Teď jsou všichni na večeři. Já ale neměla chuť a ani náladu se tam za nimi vydat.

A tak jsem ignorovala všechny ty zprávy a šla si lehnout. Sirius s Toulouse se ke mě přidaly a já je láskyplně objala.

Toulouse si na mou ruku položil hlavičku a já se pousmála. Ještě chvíli jsem přemýšlela nad tím, jak to všechno vysvětlím Michaelovi, ale spánek si pro mě natáhl své mocné ruce a vzal mě k sobě.

Můj bezesný spánek trval jen pouhou hodinu, unaveně jsem sebou cukla když se celým pokojem ozvalo vyzvánění mého telefonu.

Překulila jsem se na druhý bok a podívala se, kdo je mým narušitelem. Justin.

Nepřijmula jsem hovor ani netípla. Nechala jsem ho čekat a když to konečně vzdal, musím uznat, že měl výdrž.. Jsem telefon vypnula. Chci si odpočinout. Sama, se svými milovanými psi.

Překulila jsem se tedy zase zpátky a pohladila probuzené a také unavené psíky.

Každému z nich jsem věnovala pusu na hlavičku a zase ulehla ke spánku. Okamžitě jsem zabrala. Byla jsem unavená..

Bohužel jsem se moc nevyspala, asi o hodinu později jsem zaslechla pomalé otevření hlavních dveří.

Měla jsem zavřené oči a jen čekala, čí hlas se ozve. Toulouse s Siriusem okamžitě vyletěli a začali štěkat.

Nechala jsem je, aby zastrašili svých pisklavým štěkotem ty nezvané hosty.

''Notak.. Ššš! Kluci!'' Zaslechla jsem tlumený hlas Justina. Pevně jsem stiskla oční víčka k sobě. Bože, co tu dělá?

''Kde máte páničku?'' Zaslechla jsem jeho hlas.

Kluci se pomalu sklidnili a já zaslechla kroky, které chodily po mém prostorném apartmá.

Zaslechla jsem tlapky psíků, kteří chodili za ním. Najednou za mnou zavrzaly dveře. To znamenalo jediné..

''Ariano..?'' Šeptl a já silou vůle se donutila se neotočit.

Zůstávala jsem stále v té samé poloze a nehýbala se. Měla jsem zavřené oči a dělala, že spím, i když to v tom rachotu nebylo možné.

''Ari já dobře vím, že nespíš..'' Pronesl jeho tlumený hlas.

''Nech mě být. Jsem unavená.. Chci si odpočinout..'' Řekla jsem tichým hlasem a zůstávala v té samé poloze.

''Ari prosím.. Přinesl jsem ti jídlo, potřebuješ se najíst..'' Pronesl a já přidržela víčka u sebe.

''Nemám hlad.'' Šeptla jsem a on si povzdechl.

Zaslechla jsem, že se pohnul. Položil tác na nejbližší stůl v této místnosti a pomalu přešel k mé posteli.

Pootevřela jsem jedno oko a hned toho litovala. Sedl si totiž na bobek hned přede mně, vedle mé postele.

''Já věděl, že nespíš.'' Zasmál se a já zavrčela.

''Justine proč to děláš..'' Povzdechla jsem si vyřízeně a posadila se.

Toulouse vyskočil na postel a lehl si vedle mě. Sirius zůstal dole. Justin se na něj pousmál a pak se mi podíval do unavených očí.

''Ty jsi brečela?'' Zeptal se najednou a já vykulila oči. To je to tak vidět.

''Ehm.. Ne.'' Řekla jsem nervózně. Lež.

''Shawty nelži mi.. Já to poznám. A navíc máš nateklé rudé tváře, mokré řasy, trochu načervenalé oči a napuchlé rty.'' Pronesl tiše a já si sáhla na obličej.

No fakt.. Ale jakto? Už to jsou dvě hodiny.. A navíc jsem se usušila.

''J-já..'' Zadrhl se mi hlas.

''Pojď sem..'' Šeptl a přitáhl si mě do obětí.

''Justine, já ho nemohu nechat.. Miluji ho stejně jako tebe.'' Přiznala jsem. Vykulil oči a nevěděl co říct.

''Víš, že jsi právě řekla, že mě miluješ?'' Řekl překvapeně a já přikývla. Přece vím co říkám ne?

''Jsem z toho celá unavená Justine.. Kvůli-'' Zastavila jsem se, abych tomu dodala důraznost a on přikývl, pak jsem pokračovala.

''Kvůli té věci jsem pár večerů probrečela, zhubla jsem několik kilo, protože jsem hledala útěchu v cvičení.. Pak se objevil Michael, který mi pomohl zpět na nohy. Ukázal mi úžasnou stranu lásky.. A věř mi, že jsem si ho tím úplně zamilovala.. V té době se mi konečně podařilo nemyslet na tebe a tu bolest v hrudníku.. A teď se tu po roce objevíš, dospělejší a víc sexy než předtím a řekneš mi "Omlouvám se." A přitom si myslíš, že ti snad odpustím a naběhnu zpět do tvé náruče. Justine já jsem v vztahu s Michaelem spokojená, i když teď na sebe nemáme čas.. Ale s tebou by to nebylo jiné a to nepopřeš.'' Dokončila jsem svůj monolog a on přikývl.

''Řekla jsem asi vše co jsem poťřebovala a chtěla. Teď mě prosím nech spát, jsem utahaná z toho všeho.. Jo a prosím.. To jídlo odnes s sebou, opravdu nemám hlad.'' Pronesla jsem a on mlčky přikývl.

Bylo moc dobře vidět, že mu to v hlavě šrotuje na 100%. Zvedl se ze země, ještě jednou mi věnoval pohled a já přikývla.

Pak vzal do rukou tác s jídlem a odešel. Jediné co jsem pak zaslechla byly jeho kroky a následovné otevření a zavření dveří.

Zamručela jsem a začala brečet do polštáře. Zítra musím slyšet jeho hlas.. Neskutečně mi chybí..

V záplavě slz jsem opět usnula, konečně můj spánek nebyl ničím rušený a já si konečně po dlouhe době odpočinula.

Omlouvám se za případně najité chyby, ale jsem líná je opravit 😄
💜❗❗👇Otázka👇❗❗💜
Co si myslíte o chování Ariany? Měla by ho změnit, nebo se chová správně? 😏
A jaký máte názor na Justina? 😁
Budu moc ráda za odpověď ❤ Odměním věnováním 💜