''BuduvystupovatsBieberem.'' Pronesla jsem rychle, Michael se na mě nechápavě podíval.

''Počkej.. Cože?'' Nechápal a já si povzdechla.

''Budu vystupovat s Bieberem.. Třikrát.'' Pronesla jsem a podívala se mu do očí.

''Pojď sem.'' Šeptl po chvíli ticha a objal mě. Silně.

''Slib mi, že ať už se stane cokoliv.. Nepodlehneš jeho 'kouzlu'.'' Poslední slovo úplně zavrčel.

''Slibuji.'' Šeptla jsem a on mi věnoval polibek do vlasů.

''Fajn.. Měly bychom jít spát.'' Šeptnul po několika minutách v příjemném objetí.

''Jo.. To by jsme asi měly..'' Pousmála jsem se.

Naposledy jsem mu věnovala pusu, pak vylezla z postele a zamířila do koupelny.

Tam jsem provedla večerní hygienu a když jsem se do pokoje vrátila voňavá, čistá a usměvavá, Michael už spal.

Pousmála jsem se nad jeho roztomilostí. Nedalo mi to a vyfotila jsem si ho.

Nakonec jsem si tu roztomilou fotku nastavila jako tapetu, mobil jsem pak připojila na nabíječku a zachumlala se do deky.

Michael si mě v polospánku přivynul k sobě, políbil mě na nos, popřál potichu dobrou noc a usnul.

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jaké to asi bude bez Michaela a jeho lásky. Pak jsem ale nedokázala odolat a usnula.

**
Druhý den, jsme oba musely vstávat na zvonění budíku. Já mířila do Toronta, takže mě čekala úmorná 4hodinová cesta a Michael mířil na letiště, odkud mu ve tři odpoledne letělo letadlo do města Cancún v Mexicu.

Budeme od sebe 2dny cesty autem, chápete to? Vůbec nevím, jak to vydržím. Ale musím. Třeba se na sebe budeme těšit víc.

Každý po ránu měl tolik práce s balením kufrů, že jsme si za tu hodinu daly jen jednu pusu. A to ještě v posteli, před tím, než jsme vstaly.

Pro někoho, jako jsme byly my dva, to bylo opravdu málo. Ale muselo nám to stačit, neměly jsme čas se pusinkovat.

Můj tým za pár minut vyrážel do Toronta a já musela s ním, i když bych tu mohla s Michaelem být do dvou, než by odletěl do Cancún. 

Bylo to těžké, ale musely jsme to zvládnout. Byla to naše záliba, práce a věc, která nás vlastně dala dohromady. Doufala jsem jen, že nás "tato věc" neodloučí tak, že se už k sobě nevrátíme. Takové myšlenky jsem ale hned většinou zaháněla.

Když nadešel čas, Michael všeho nechal a šel se mnou až k autobusům. Každý kdo kolem nás procházel a dolaďoval poslední věci na cestu, se snažil nám dát soukromí.. A za to jsme jim byly opravdu vděční.

''Tak.. Kdy se zase uvidíme?'' Pronesla jsem sklesle a pohladila Toulouse, který mi ležel v náručí.

''To já nevím.. Ale budu se snažit přijet co nejdříve.'' Pousmál se Michael a já přikývla.

Nechtěla jsem nic dalšího říct či sdělit a tak jsem si ho k sobě přitáhla a políbila.

Náš polibek trval dlouho, připadalo mi, jako by byl poslední. Po tváři mi sklouzla jedna neposlušná slza, když dopadla na srst Toulouse, začal brečet i on. (Kňučet pochopitelně)

''Noták.. Žádné slzy.. Víš co jsme si řekly.'' Šeptl a já rychle přikývla.

Utřela jsem si tvář a snažila se zahnat slzy. Byl to až nadlidský úkol. Nedokázala jsem to, dřív nebo později, stejně budu brečet.

''Bud-'' Nedokončila jsem to.

''Ari prosím, žádné budeš mi chybět.. To je.. Jako bych odcházel, nebo umíral.'' Pronesl a já se přiblbe ušklíbla.

''To je pravda..'' Řekla jsem nakonec a on přikývl.

''Ari!'' Houkl na mě někdo a my se tím směrem podívaly. Byla to Amy.

''Odjíždíme!'' Zvolala a já přikývla.

Podívala jsem se na Michaela a ten zesmutněl. Naposledy jsem ho objala. Když jsme se od sebe odtáhly, na malou milisekundu jsme si pohlédly do očí, než jsme je oba zavřely a své rty přilepily k sobě.

Zaslechla jsem startování motorů autobusů. Odtáhly jsme se od sebe a naposledy za tu dlouho dobu si pohlédly do očí, pak už jsem co nejrychleji utíkala do autobusu, kde už na mě čekala Amy.

Ihned jak jsem dorazila, se autobus rozjel. Všichni moc dobře věděli, že pokud by jsme tu stáli déle, všeho bych nechala a jela s Michaelem. To jsme si ale samozřejmě nemohli dovolit.

Potom, co se zavřely dveře, jsem pustila Toulouse ať běží za Siriusem a silně objala Amy. Po té době, co se mnou byla je to má nejbližší osoba hned po rodině.

O měsíc později
Každý den si volám, píšu a posílám fotky s Michaelem přes skype, messenger a další sociální sítě.

Sdělujeme si různé věci, např. co právě děláme (nemyslete na nic úchylného), kdo toho druhého pozdravuje nebo jaký je plán na ten den. Máme toho moc, ale i tak na sebe máme čas, i když jsme od sebe tak daleko..

Dnes je 7.dubna a to znamená jediné. Přijede Bieber. Společně s mým týmem jsme dorazily do městečka Ingenwood v Kalifornii, kde se zítra odehraje můj koncert s doprovodem v několika písničkách Biebera.

Šílím už od rána. Nevím jak se k němu mám chovat, co cítit, jak myslet ani jak se mám obléci.

Kdyby tu nebyla Amy, která mě uklidnila, šílela bych doteď. O všem jsem jí řekla a ona mi jednoduše vysvětlila, ať se k němu chovám přátelsky. Přece jenom ho budu mít vedle svého boku tři koncerty.

Když jsem zaslechla, že už dorazil, cítila jsem tisíce emocí. Radost i naštvanost, štěstí i smůlu, přátelství i nenávist, příjemnost i agresivitu. Je to zvláštní že? Ale jak by jste se zachovaly k člověku, kterého jste milovaly a on vás podvedl?

''Ariano jsi v pořádku?'' Zajímala se Amy po cestě za Justinem, kterého jsem musela jít přivítat. Jediné plus, které na tom vidím je, že s ním přijel i Scooter.

''Myslím.. Že ano.'' Vydechla jsem a sešla schody.

''Justine! Rád tě zase vidím!'' Zaslechla jsem šťastný hlas někoho dospělého.

Než jsem se nadála viděla jsem ho. Změnil se. Zestárl a zmužněl. Zatajil se mi dech. Je to on.. Je to vůbec možné se za rok tak moc změnit?

Vlasy má vyčesané nahoru, obarvené na blond a schované pod kšiltovkou. Černé tričko s výstřihem do V mu odhaluje pár nových tetování, i na rukou má více tetování. Na levém uchu mu chybí diamantová naušnice a okolo krku už nemá jeho klasický řetěz.

Jediné, co na něm zůstalo stejné byl styl oblečení. Černé džíny, bílé boty a bílé triko. Nic složitého.

Podívala jsem se mu do očí, jako-by vycítil něčí pohled a stočil ten svůj na mou osobu.

Zorničky se mu roztáhly, na tváři se zvětšil úsměv. Stejně tak jsem reagovala i já a než jsem se nadála, byla jsem v jeho náruči.

Vdechovala jsem jeho dokonalou mužskou vůni, tiskla jsem ho k sobě jak nejvíce jsem dovedla. Tak moc mi chyběl..

''Justine..'' Vydechla jsem a ucítila slzu na své tváři.

''Ariano.'' Pousmál se a přitáhl si mě k sobě ještě víc.

Nakonec jsme se od sebe odtáhly, všchni okolo nás se culily. Zamračila jsem se, ale nevydrželo to dlouho. V mém zorném poli se objevil Scooter.

''Scotte!'' Vypískla jsem a rychle ho objala. Měla jsem Scootera velice ráda, byl něco jako můj kamarád, bratr a táta v jednom.

''Hh.. Taky tě rád vidím.'' Usmál se.

*****
''Jste připraveni?'' Zajímala se Amy a my přikývly.

''Fajn, nejdříve Vám to vysvětlím..'' Vydechla a podívala se do svých papíru.

Podívala jsem se na svůj bílý mikrofón a pak na Justina. Ten mi věnoval příjemný úsměv a já začala přemýšlet nad kravinami.

Jak je možné, že jsem se ho snažila rok a několik dní naprosto ignorovat? Jeho? Tak dokonalou a milou osobu?

Bože Ariano! Vždyť tě podvedl! Dvakrát! Zařval na mě vnitřní hlas a já mu musela dát za pravdu.

To ano, ale teď je tady. Chyběl mi a ani jsem nevěděla jak. Chyběla mi jeho přítomnost a bezstarostný úsměv. Chyběly mi i jeho úchylné myšlenky i úšklebek, který mu vždy zůstával na tváři.

''Ariano?'' Z mého myšlení mě vyrušil něčí hlas. Okamžitě jsem zaostřila na brunetu, která na mě koukala nepochopeným pohledem.

''Vnímáš mě?'' Zeptala se Amy a já se chtěla začít smát. Bohužel by to asi nebyla úplně nejlepší reakce a někdo by to nemusel vzít správně a ještě dnes by mě poslaly do blázince.

''J-jo, jo. Jasně.'' Pousmála jsem se.

''Co jsi říkala?'' Zeptala jsem se nechápavě a Justin se začal smát.

Čauky Mňaukyy 😁😸
Jakpak se máte? Ještě dnes a zítra, chápete to?! Já teda ne 😱😭
Tak rychle to uteklo.. Že? 😷

❗👇Mám otázečku 😄👇❗
Je tu někdo fanoušek 5 Seconds Of Summer?
Pokud ano, byla bych neskutečně vděčná za komm ⬇⬇
To bude asi vše 😄
Mějte se krásně, i když prší 😊
Vaše Sweeaty_ 💜