Nejdříve pro začátek. Kdo je Belieber (tak jako já😊) na mém účtu je vydaný nový příběh BELIEBERky! ❤

''Opatrně.'' Poznamenal nakonec a já si ho přeměřila pohledem. Něco v té brašně je.

Opatrně jsem ji položila na zem a rozepla ji. Do očí se mi nahnaly slzy a chtělo se mi pištět. Bože můj!

''Frankie! Já tě miluju.'' Řekla jsem mezi pláčem štěstí a vzala si to zlaté klubko do rukou.

V té brašně leželo malinkaté štěňátko zlatavé barvy. Mělo velké černé a roztomiloučké očíčka. Okolo malinkého krku mělo černý obojek s modrou stužkou.

''Frankie.. Kde jsi ho vzal..?'' Po tvářích mi tekly slzy štěstí a na tváři pohrával úsměv, který máme s Frankiem stejný.

''Jen tak jsem navštívil při natáčení útulek a tam byl. Nemohl jsem ho tam nechat.'' Mykl rameny a já přikývla.

''Neboj še zlatíčko. Tady jši v tom nejlepším domě pro pejšky.'' Zašišlala jsem na něj a mamka si odkašlala.

''Ehm.. Může tu u nás být... Že ano?'' Zeptala jsem se zaraženě mamky. Všechny oči se upřely na její osobu a ona byla potichu.

Až po chvíli odpověděla. ''..To víš že může.'' Usmála se. Vypískla jsem a začala poskakovat na místě.

''Děkujuu. Děkujuu.'' Usmívala jsem se jako blázen a na bolest srdce na chvíli zapomněla.

''No a teď hurá na film!'' Zvolala vesele Alex a my vyrazily.

Došly jsme do pokoje a podívaly se na telku. Už tam běžely jen titulky a my se tomu zasmály.

''To nevadí.. Pustíme si něco dalšího.'' Pokrčil rameny Frankie a zamířil k sobě do pokoje.

''Frankie?!'' Zvolala jsem za ním.

''Ano?!'' Zvolal na mě nazpět.

''Jak se to zlatíčko jmenuje?'' Zajímala jsem se.

''Nijak! Nemá jméno!'' Zvolal a já se usmála.

''Jakpak se budeš jmenovat?'' Pousmála jsem se na toho miláčka.

Zvedla jsem jí do vzduchu a přesvědčila se, že je to kluk. Mám italské kořeny. Bude mít italské jméno. Děda mi říká Bellisima, což je v překladu kráska.

''Zlatíčko budeš se jmenovat Bellisima?'' Pousmála jsem se, ale on si pšikl a to znamenalo NE. Je pravda, že by to bylo divné jméno pro kluka.

Znovu jsem se dala do přemýšlení. Miluji oceán, bude se jmenovat Ocean? Né, to je divné. Co dále miluji?

Paříž! Ano, Paříž. Kouzelné město lásky. Tákže Paris místo Bellisima?

''A co Paris?'' Zakňučel. Tak tedy NE.

Počkat.. Co je Paříž? Město. A po francouzski je to Toulouse.

''A co Toulouse?'' Usmála jsem se a on zavrtěl ocáskem. Je to Toulouse.

''Jmenuje se Toulouse!'' Zapištěla jsem.

''Město?'' Nechápala Alex a já přikývla.

''Jo. Miluji Paříž, jméno Paris se mu ale nelíbilo. Tak jsem si řekla, co je Paříž?'' Nestihla jsem to dokončit, protože mi skočila do řeči.

''Město.'' Odpověděla a já přikývla.

''To je chytrý.'' Poznamenal Frankie, který se opíral o rám dveří.

''Díky.'' Uculila jsem se.

''Pojďte se už dívat.'' Pronesla najednou Alex a všichni jsme si sedly do mé postele. Já seděla uprostřed, Alex nalevo a Frankie vpravo.

''Pak až budem mít čas tak dojdem do města, koupíme mu tu kostičku na obojek s jeho jménem, dobře?'' Pronesl po chvíli vybírání filmu Frankie a já přitakala.

''Buďte ticho a říkejte co si pustíme.'' Zašklebila se Alex a já přikývla.

''Co je to ten Percy Jackson: Zloděj Blesku?'' Zeptala jsem se pochvíli a přitom hladila Toulouse.

''To je fantasy a udělaly ho producenti Harryho Pottera.'' Mykla rameny Alex a já přikývla.

''Ne, dej tam něco jiného.'' Pronesla jsem nakonec.

******
Asi o hodinu později jsme pak všichni tři -oprava- s Toulousem všichni čtyři. Leželi v mé posteli a koukali na nějaký film -zapomněla jsem název- , ale je zajímavý.

Najednou se celým domem ozval zvonek, nechápala jsem kdo to je, ale Toulouse hned vyskočil z mé náruče a mazal si to z pokoje s tím jeho štěněčím štěkotem.

Po chvíli pak byly slyšet dva štěkoty. A to Toulouse a Coco. Usmála jsem se nad tím a poslala Alex ať se podívá z okna kdo to je.

Když ale k oknu došla úplně se zarazila. Nechápala jsem proč a tak jsem k ní přešla.

''Kdo to je Alex?'' Nechápala jsem a chtěla se podívat.

To by mi ale nesměla zakrýt výhled na člověka, který stál u hlavních dveří a čekal na odezvu.

''Ari co kdyby jsi si teď sedla.. A..'' Snažila se to zakecat.

''Alexo Lurio, hned mi řekni kdo to je.'' Zamračila jsem se.

Tentokrát se už i Frankie postavil a podíval se z okna. Co? To není fér! On se může podívat a já ne?

''A sakra.'' Pronesl Frankie a ja se zarazila.

''Co? Kdo tam ksakru je!'' Vyprskla jsem a chtěla se dostat k oknu.

''Ariano! Pojď dolů.'' Zvolala na mě mamka zezdola přes ty dva trouberýny dole, kteří štěkali jak o život.

Vzdala jsem se podívat se z okna a rozešla se z pokoje. Sešla jsem schody a zaznamenala, že Alex a Frankie jdou za mnou. Jsou jak mí ocáscy.

''Ari.. Já nevím jestli ho chceš vidět.'' Pronesla mamka vážně a já nechápala.

''Počkej.. Koho? Kdo tam je?'' Zamračila jsem se a chtěla otevřít dveře, ale všichni mě zastavili.

''Ari, srovnej si to v hlavě. Kdo by asi teď mohl stát za těmi dveřmi?'' Pronesla Alex. Ne.. To není možný.

Otevřela jsem dveře a on tam fakt stál. V plné své kráse. Byl sám. Hned jak jsem ho uviděla, do očí se mi nahrnuly slzy. Dneska už podruhé!

Tak moc jsem ho chtěla obejmout a vše mu říct, ale mé povědomí mi v tom bránilo. Tvářil se tak ublíženě i když jsem věděla, že je to jen přetvářka. A co když ne? Ozvalo se mé podvědomí.

''Co tu děláš?'' Vyprskla jsem.

''Chtěl bych si promluvit..'' Pronesl v klidu a já sklopila pohled.

Otevřela jsem více dveře a nechala ho okolo mě projít. Do rukou jsem si vzala Toulouse a zavřela dveře.

Mamka vedle mě už držela Coco. Frankie ho propaloval očima a Alex na tom nebyla jinak.

''Máš nového psíka?'' Pousmál se a já přikývla.

''Jo. Víš kde je kuchyň.'' Mykla jsem hlavou k kuchyni a on přikývl.

''Prosím.. Neudělejte hloupost.'' Šeptla jsem na všechny a oni přikývly.