''Ozval se ti?'' Zajímala se Alex.

Jsou to už tři dny, co za mnou byl Jeremy ve Starbucksu. Tři dny jsem ho neviděla. Tři dny na něho myslím a přemýšlím nad jeho krásnýma hnědýma očima.

''Ne neozval..'' Posmutněla jsem. ''Ale vlastně ani neměl jak.'' Poznamenala jsem do telefonu.

''Jakto?'' Nechápala Alex.

''Nedala jsem mu číslo.'' Zašklebila jsem se, i když neměla šanci mě vidět.

''Neškleb se, to není srandovní. Konečně poznáš kluka, který okouzlil tvé srdce a nedáš mu číslo?'' Nechápala.

''Je to nezvyk rozdávat své číslo. Navíc nikdy nevíš co je zač.. To že znám jeho jméno, neznamená, že ho znám úplně..'' Pokrčila jsem rameny.

''Ach Ari.. Ale takhle se s nikým neseznámíš..'' Povzdechla si Alex.

''Hh.. A přesto jsem už kluky měla.'' Uchechtla jsem se.

''Áno, ale ti blbečci se nepočítají..'' Sklopila jsem pohled.

''Změňme téma.'' Promluvila jsem.

''To bych ráda zlato, ale musím si ještě něco zařídit. Pak se ti ozvu. Měj se hezky.'' Pronesla a já přikývla.

''Dobře, ty taky. Ahoj.'' Ozvala jsem se a zavěsila.

Praštila jsem sebou o postel a přemýšlela co budu dělat. Nakonec jsem se převlékla do obyčejných kraťasů, cropp topu a do ruky si vzala telefon. Na oči jsem si nasadila ještě sluneční brýle a mohla jsem vyrazit do parku.

Jsem doma sama, takže nemusím nikomu dávat vědět kam jdu a jak dlouho se zdržím.

Na nohy jsem si vzala první boty, které mi byly u nohou -balerínky a mohla jsem vyrazit.

Nesměla jsem však zapomenout na klíče s peněženkou, do které se mi vešel i telefon.

S úsměvem na rtech jsem pak otevřela dveře a vyšla vstříc krásnému slunečnímu dnu.

Šla jsem svojí klasickou cestou a trvalo to asi deset minut než jsem došla do parku.

Nemám moc kamarádů a tak to tu budu muset přežít sama. Ale abych se přiznala.. Není to tak špatné. Koukat se na malé děti jak si bezstarostně hrajou na pískovišti, zamilované páry jak se drží za ruce a usmívají se jako sluníčka mě neuvěřitelně uklidňuje.

Najednou jsem ale zahlédla mě dost známou osobu. Měl na hlavě kapuci a černé brýle. Netrvalo dlouho a všiml si mého pronikavého pohledu, který ho zaujatě sledoval.

Jen se usmál a vyrazil. Když ke mě došel sedl si vedle mě a chvíli byl potichu.

''Jak se dnes máš?'' Promluvil najednou a já se na něj podívala.

''Dneska to jde, je krásně. A ty?''

''To tedy je. Jsem unavený. Měl jsem moc práce, štěstí že jsem utekl.'' Uchechtl se.

''To je tak těžké ozvučovat?'' Svrašila jsem čelo a on se zarazil. Vypadalo to, jako by si uvědomil, že něco řekl špatně.

''Né.. Ne. To ne..'' Koktal. ''Jen.. Jen jsem byl dlouho do noci ve studiu. To je vše.'' Křečovitě se usmál a já zvedla jedno obočí.

''Ahá.. Tak to jo.'' Mírně jsem se pousmála a otočila zpět hlavu k malým dětem na písku.

''Ehm.. Ari? Dala by jsi mi své číslo?'' Poznamenal nervózně a já se zašklebila.

''Jasně.''

''Tak minutku.'' Ukázal mi prstem a vytáhl si telefon. Otevřel kontakty a dal přidat nový kontakt.

Nadiktovala jsem mu své číslo a on si mě uložil pod jménem Ariana Grande.

''Proč Grande?'' Uchechtla jsem se.

''Protože Grande je moje oblíbená velikost kelímku ve Starbucksu.'' Zašklebil se a já pochopila.

''Jinak se jmenuji Ariana Butera.'' Poznamenala jsem a on se usmál.

''Máš krásné jméno.'' Řekl a já cítila jak mi začínají hořet tváře.

''I ty Jeremy. A jak se vlastně jmenuješ celým jménem?'' Zajímala jsem se a on znervózněl. Proč mám tak blbý pocit?

''Ehm. Nechceš si dát zmrzlinu? Zaplatím ji.'' Nabídl mi, aby změnil téma.

''Ehm.. No jasně.'' Přikývla jsem a vstala.

Zašly jsme do nedaleké cukrárny, kterou od mala miluji a Jeremy očividně také.

''J-'' Paní za pultem to nedořekla, protože ji Jeremy skočil do řeči.

''Jeremy. Ahoj Agáto!'' Usmál se a já také. Agáta zůstala chvíli nechápavě stát, ale nakonec se s Jeremym obejmula.

''Kluku tebe jsem tu dlouho neviděla. Kde celý ty roky lítáš? A co sis to sem přivedl za panenku?'' Podívala se na mě.

''To je Ariana, kamarádka.'' Pousmál se a buclatá paní s přívětivým úsměvem si mě prohlédla.

''No ty jsi teda panenka. Krásná, to musím uznat.'' Ještě jednou si mě prohlédla a já poděkovala.

''No co si dáte děťátka?'' Pronesla najednou po chvíli ticha a přemýstila se za pult.

''Já si dám ten tvůj výborný desert, který jsi mi vždy dělala.'' Poznamenal Jeremy vesele a Agáta se ještě víc usmála.

''A ty děvenko?'' Podívala se na mě.

''Ehm.. Mohla bych to co Jeremy?'' Než stačila něco říct, vložil se do toho sám osobně Jeremy.

''Ale samozřejmě že by mohla, viď Agáto.'' Pousmál se na červenou paní v zástěře za pultem a ta přikývla.

''Dobře tedy, Ju- Jeremy pomůžeš mi?'' Pohlédla na Jeremyho a ten přikývl.

''Hned budu zpět.'' Pousmál se na mě a já přikývla. Hned potom zmizel za světle žlutým závěsem s potisky růžových muffinů.

Nechtělo se mi sedět a tak jsem si prohlídla výlohu s dokonalým sladkým a stěnu s starými obrázky.

Všimla jsem si jedné černobílé fotky, kde byla mladá Agáta s nějakým mužem za pultem a před pultem stál malý usměvavý klouček s špinavou pusou od čokoládové zmrzliny. Pousmála jsem se a podívala se na další.

''Na té předchozí je malý Ju- Jeremy.'' Usmála se na mě Agáta.

''Byl roztomilý když byl malý.'' Poznamenala jsem a znovu si tu fotku prohlížela.

''Ano to byl, ale to každé malé dítě.'' Pronesla a já se usmála.

''To ano, mám ráda malé děti.'' Podívala jsem se na ni a ona přikývla.

''To já také. Jeremy kde máš ty své dva raubíře?'' Zvolala Agáta a Jeremy vykoukl z pod závěsu.

''Doma, kde by byli.'' Poznamenal a zase zmizel.

''O jakých raubířích se mluví?'' Nechápala jsem a usadila se na stoličku ke stolu blízko pultu.

''Jeremy má dva nevlastní sourozence. Sestřičku a bratříčka, myslím, že by se ti líbily.'' Pousmála se a ještě něco zdobila.

''Ahá.'' Přikývla jsem.

No co.. Jeremyho znám pouhý čtyři dny.. Nemusím o něm hned vědět všechny podrobnosti.. Poznamenala jsem si v duchu.

Netrvalo dlouho a Jeremy vyšel zpod závěsu a nesl dva kelímky v rukou. Než jsem se nadála, ležel předemnou kelímek s jahodovým Milk Shakem.

Usmála jsem se na Jeremyho, který si sedl naproti mě. Agáta nám donesla už hotový desert v misce a mě zajiskřilo v očích.

Nejen, že to dobře vypadalo, ale také tak chutnalo. Vanilková zmrzlina s jahodovou a jemným krémem chutnaly lahodně a společně s kousky mléčné čokolády a jahod vytvářely výbornou sladkou pochoutku.

''Mmmm.. To je tak dobrý.'' Neodolala jsem promluvit a tím Agátu pochválit.

''Děkuji, je to ale spíš moje specialita jen pro rodinu.'' Usmála se Agáta.

''V tom případě jsem poctěna.'' Zašklebila jsem se. Očkem jsem pohlédla na Jeremyho, který si mě prohlížel a zvláštně se usmíval.

******
Když jsme dojedly tu výbornou věc a dopily narůžovělou mňamku, sedly jsme si jen tak, aby jsme si odpočinuly a popovídaly.

S Jeremym jsem se hodně nasmála a než jsem se nadála byl už pomalu večír.

Pohlédla jsem na telefon kolik je hodin a zhrozila se. Bylo osm večer, rodiče jsem určitě už doma a mamka vyvádí.

''Ehm. Bylo mi tu příjemně, děkuji za krásně prožité odpoledne. Ale jestli mě teď omluvíte, musím už jít domů. Mamka mě bude hledat.'' Promluvila jsem a Agáta přikývla.

''To nevadí holčičko, určitě se někdy zase stav. Třeba jen na slovíčko. Budeš tu vítána.'' Pousmála se na mě baculatá paní a obejmula mne.

''Dékuji Agáto, určitě se zase stavím.'' Odpověděla jsem a pohlédla na Jeremyho.

''Já tě doprovodím.'' Usmál se a já přikývla.

Agáta mě s sebou do malé krabičky dala nějaké sladké, které si mám prý otevřít až dojdu domů a společně s zamaskovaným Jeremym jsme vyšly do ulic.

''Jeremy?'' Promluvila jsem po chvíli trapného ticha.

''Ano?''

''Proč se vůbec maskuješ?'' Zajímala jsem se.

S odpovědí si dával načas, nakonec se zastavil a já s ním. Pohlédl mi do očí přes sluneční brýle a promluvil.

''Jsem trochu alergický na sluníčko. Proto.'' Odpověděl a já pochopeně přikývla.

''Tak to jo.'' Pousmála jsem se.

*********
Po deseti minutách jsme dorazily před můj dům. Otočila jsem se na Jeremyho, který si mě prohlížel.

''Tak se měj hezky.'' Promluvila jsem jako první.

''Dobře, ty taky.'' Pousmál se.

''Zavolám ti.'' Oznámil mi najednou a já se zašklebila.

''Dobře. Pa.'' Usmála jsem se jak praštěná a došla ke dveřím, které jsem odemkla a zašla do domu.