''Já.. Za devět dní budu muset odjet.'' Pronesl najednou a já vykulila oči.

''Co? Proč?'' Nechápala jsem.

''29.září mi začíná Believe Tour. Budu mít 84 koncertů v Severní Americe, 41 v Evropě, 10 v Asii, 2 v Africe, 11 v Jižní Americe, 9 v Oceánii. 156 konzertů celkem.'' Vysvětlil mi a já přikývla. Hlavně klid.

''A..'' Zadrhl se mi hlas a na chvíli jsem sklopila pohled na naše ruce.

''A kdy se mi vrátíš..?'' Dořekla jsem to nakonec po chvíli ticha a opět jsem zvedla svůj pohled k jeho tváři.

''Za šestnáct měsíců.'' Najednou se mi zdál svět děsně spomalený.

''To je rok a čtyři měsíce..'' Znovu jsem sklopila pohled, ale tentokrát kvůli slzám, které se mi vehnaly do očí. Neuvidím ho rok a čtyři měsíce!

''Ari budu tu. Možná ne úplně, ale v tvém srdci určitě. Slibuji, že se ti vrátím a až se ti vrátím, se vším ti pomůžu. Nenechám tě tu samotnou.. Navíc si budeme moct volat a psát.'' Mluvil a přitom se mi snažil dívat do očí, ale já měla stále sklopenou hlavu a brečela.

''Ale já nechci, aby jsi odjel.. Justine co tu budu dělat sama? V podstatě se vrátíš, až když budu mít nahrávání dokončené..'' Fňukla jsem a on si mě k sobě přitáhl, takže jsem s nim seděla na koberci v silném obětí.

''Ale zlato.. Ššš.. Já za tebou budu jezdit.. Slibuji.. Budeme v kontaktu, navíc k tobě bude jezdit Scooter.'' Uklidňoval mě a mě začínalo být líp..

''Justine..'' Podívala jsem se mu do očí a on byl potichu a vyčkával. ''Prosím.. Slib mi, že se nesčuchneš s jinou.. Já.. Já..'' Znovu se mi zasekl hlas a on na mě křičel očima ať to řeknu.

''Miluji tě.'' Šeptla jsem a jemu do očí vjely slzy. Najednou se usmál a přitáhl si mě do polibku. Neřekl to.. Neřekl to. Neřekl to! Já jsem tak blbá.. Na tyto slova je moc brzy. Necítí to stejně.

''Už jsem v pořádku. Běž se najíst, než přijde mamka.'' Pousmála jsem se když jsme se od sebe odtáhly a on přikývl.

Ještě mi vlepil pusu na tvář, pak vstal a odešel. Najednou mě popadla taková chvíle, že jsem se nedokázala ani zvednout. Nebyla jsem hysterická, ale brečela jsem. Potichu.

On mě nemiluje.. On mě nemiluje. Znělo mi stále dokola v hlavě.

O devět dní později
Je 29.září. Dnes jsem se s Justinem už neloužila, byl u sebe doma odkud odjížděl rovnou na Tour.

Ptáte se, jestli jsem brečela? To víte, že ano. A nejen jednou, ale nakonec jsem si řekla, že brečet je zbytečné. Začala jsem cvičit, abych nebrečela a nesoustředila se na smutek.

Od nahrávání jsem si dala na těch pár dní volno a Scott s tim plně souhlasil, dnes mám jít poprvé do studia. Abych se přiznala, celkem se těším. Konečně přijdu na jiné myšlenky. Teda aspoň doufám..

Zítra mám schůzku s Montem a Averym, prý mi potřebují něco říct a s něčím seznámit.

No a co dělám teď? Volám s Alex. Už jsme se spolu dlouho nebavily a tak mě napadlo jí zavolat. No nakonec jsme se stejně schodly na přespání u mě doma.

''Ari?'' Promluvila mamka za dveřmi a zaťukala.

''Ano mami? Pojď dál.'' Pousmála jsem se a ona vešla.

''Dnes jdeš do studia?'' Zeptala se a já přikývla.

''Jo, musím.. Týden jsem to zanedbala..'' Sklopila jsem pohled a ona přešla ke mě a sedla si vedle mě na postel.

''Co se mezi tebou a Justinem stalo..?'' Zeptala se po chvíli ticha.

''Já.. Mami.. Odjíždí na Tour.'' Vypadlo ze mě a ona se na mě podívala smutným pohledem.

''Na rok a čtyři měsíce..'' Pronesla jsem a vstala.

''To bude dobré zlatíčko. Budeš nahrávat písničky a než se naděješ, bude zase u tebe. Tak jako byl včera.'' Pousmála se a já přikývla.

''V to doufám..'' Šeptla jsem a odešla do šatníku.

Vzala jsem si na sebe černé legíny, nějaké tílko a mikinu. Vlasy jsem si svázala do culíku. Přešla jsem do koupelny, kde jsem si makeupem zakryla nedostatky a vyrazila.

''Tak já už jdu! Zatím pa!'' Zvolala jsem do domu.

''Jojo. Měj se hezky!'' Zvolala za mnou ještě mamka a já vyšla.

To jsem ale nevěděla co mě čeká. Před plotem a celkově okolo našeho pozemku stály paparazzi. Všichni měly připravené foťáky a tak když jsem vyšla spustily a já myslela, že každou chvílí budu slepá. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem zalezla zpět do domu.

''Copak je Ari? Něco jsi zapomněla?'' Vykoukla mamka z kuchyně a já zakroutila hlavou do nesouhlasu cela rozrušená.

Bylo jí to divné a tak přešla ke mě a podívala se z okna. Vykulila oči a pohlédla na mě.

''Ty vado.. Co se tam venku děje?'' Zeptala se a já se chtěla smát.

''No co by se dělo. Novináři. Musím zavolat Scooterovi..'' Odpověděla jsem a vytáhla telefon.

Vytočila jsem číslo Scootera a jen vyčkávala než mi to zvedne.

****
''Fajn.. Já jsem teď s Justinem, ale až se budu moct vrátit, tak za tebou dojedu. Každopádně jsem už poslal SMSku Lipman(-ovým) a ti odepsali, že ti pošlou auto. Nikomu nic neříkej a vyčkávej doma, dokud pro tebe nepřijede auto. Ano?'' Pronesl po chvíli ticha Scott a já přikývla, ale až pak mi to došlo.

''Ano, budu čekat. Moc ti děkuju.'' Odpověděla jsem.

''Nemáš za co. Od toho tu jsem Ari. Novináři jsou úplně běžní.'' Řekl a já mu musela dát za pravdu.

''Dobře. Tak dík a pozdravuj Justina.'' Mírně jsem se usmála.

''Budu tak ahoj.'' Pronesl a típl hovor.

''Co řekl Scooter?'' Zajímala se mamka, která celou dobu stála vedle mě.

''Že mám počkat doma, Lipman(-ovi) mi poslali auto.'' Odpověděla jsem a ona přikývla.