Ráno jsem musela vstávat v pět, abych stihla být v šest ve Starbucksu.

Asi Vám nemusím psát o tom, jak jsem vstala, protáhla se, šla se omýt, nasnídat a nakonec i přestrojit do pohodlného oblečení do práce, že ne?

Když jsem byla hotová, vyšla jsem z pokoje a potichu jako myška došla až do předsíně, kde jsem si vzala své pracovní černé Nike boty a mohla vyrazit.

Při cestě na autobusovou zastávku jsem si vytáhla mobil a prozvonila Alex, po několika pípnutích mi to konečně zvedla.

''Dobré ráno Alex!'' Zasmála jsem se do mobilu a ona zaskučela.

''Ššš Ari! Proč mě budíš tak brzo?'' Zamrmlá a já protočim očima.

''Protože jdeme do práce?'' Nadzvedla jsem obočí.

''Cože?!'' Vypískla.
''Ale já už na dnešek něco mám!'' Zakňučela.

''Bože Alex. Jsi fakt dobrá kamarádka, ale příšerná brigádnice. Víš to?'' Uchechtnu se.

''Jo.. To vím. Ale zkus mě chápat. Včera jsme to s Jackem trochu protáhly a já jsem jak zombík.'' Zakňučí a já si povzdechnu.

''Víš co ti říkal Tom..'' Povzdechnu si.

''Jo vim, ještě jednou tě nechám samotnou a poletim..'' Zamrmlá.

''Nom.. Takže to uděláme takhle. Schrupni si do šesti, a v osm tě čekám ve Starbucksu. Ok?'' Navrhnu a zastavím na zastávce.

''Ok. Dík, jsi fakt kámoška.'' Řekne a já se pousměji.

''Já vím. Tak čáuu.'' Odpovím a hovor zavěsím.

Nemusela jsem čekat dlouho a u zastávky zastavoval autobus.

☆☆☆☆
Přesně v šest bylo otevřeno. Než jsem se nadála, měla jsem prvního zákazníka, ani jsem se na něj nepodívala a zeptala se co si dá.

''Jedno černé kafe. Velikost kelímku Grande s omluvou za včerejší zdržení prosím.'' Řekl ten dotyčný a já na něj pohlédla.

Šedá mikina s kapucí na hlavě, hnědé vlasy padající do tváře, černé brýle s úšklebkem na obličeji. Klasické černé tričko s logem Palace a obyčejné černé džíny s vanskami.

Nenechávala jsem na sobě nic znát a tak jsem se zeptala na moji nacvičenou druhou otázku.

''Dáte si něco k tomu?''

''Jo, jasně.. Ehm..'' Podíval se do výlohy vedle mě a pak na mě.

''Co vám chutná?'' Zeptal se najednou, což jsem vůbec nečekala.

''Ehm.. Prosím?'' Nechápala jsem.

''Ptám se, co vám chutná.'' Mírně se pousmál a já si prohlédla všechny ty dobroty.

''No.. Jestli Vám můžu něco doporučit.. Tak je to určitě náš Pařížák nebo pak třeba Frapučíno Roast s máslovým krémem.. Nebo třeba-'' Nedořekla jsem to, protože mi skočil do řeči.

''Nechci vaše doporučení, chci to, co máte ráda vy.'' Naléhal.

''Dobře tedy. Já mám nejradši klasický čokoládový donut.'' Pronesla jsem.

''Super. Tak tři a tři donuty.'' Pronesl jednoduše a já přikývla.

''Ještě něco?''

''Ne, už nic. Dík.'' Zašklebil se a já klikla na vše.

''14.57 dolarů, prosím.'' Pronesla jsem a on vytáhl padesát.

Položila jsem ji do kasy a začala hrabat drobáky na vrácení, to nemá drobný nebo co?

''To je dobrý.'' Pronesl jednoduše a já se na něj podívala.

''Víte, že platíte 14 dolarů a platíte 50ti.. Že jo?'' Nadzvedla jsem jedno obočí.

''Jistě, ale já peníze neřeším.'' Mykl rameny. ''Budu sedět vzadu u stolu.'' Usmál se na mě a odešel si sednout do zadní části.

Sledovala jsem ho celou dobu, než zašel za roh a já se dala do přípravy černé kávy.

Netrvalo to dlouho a byla hotová, teď stačilo připravit dva talířky a na každý z nich tři donuty. Snad jsem ho pochopila správně. Pronesla jsem v duchu.

Po chvilce jsem vše dala na tác a odnesla k tomu neznámému.

''Promiňte mi, ale nevěděla jsem Vaše jméno, takže jsem ho nemohla napsat na kelímek.'' Pronesla jsem, když jsem mu vše pokládala na stůl.

''To nevadí.. Jinak já jsem.. Jeremy.'' Pousmál se a natáhl ke mě ruku. Chvíli jsem váhala, ale nakonec ji přijala.

''Ariana.''

''Jo já vím.'' Pronesl klidně s úšklebkem na tváři. Svrašila jsem obočí.

''Jak to víte?''

''Máte to napsané na cedulce.'' Zašklebil se ještě víc a já se hanbou začervenala.

''Sednete si ke mě?'' Zeptal se najednou.

''Ehm.. Ale já mám práci.'' Pronesla jsem.

''Práce počká, stejně tam nikoho nemáte.''

''..Tak dobře.'' Sedla jsem si naproti němu a on ke mě šoupl talíř s donutami.

''Ne.. Ty donuty byly pro mě?'' Zeptala jsem se a on přikývl.

''Prosím netikej mi, nemám to rád..'' Řekl a já kývla.

''Tak tedy dobrá. Jeremy..?'' Sklopila jsem pohled.

''Ano?'' Najednou si sundal brýle s kapucí a já nemohla popřít myšlenku, že mi někoho připomíná.

''Někoho mi připomínáš...'' Pronesla jsem.

''To mi říká každý.'' Uchechtl se.

''Bohužel nevím koho.'' Zazubila jsem se.

''Se stává, třeba jsme se už potkaly. Ale to nebylo určitě to co jsi mi chtěla říct, že?'' Nadzvedl obočí.

''Nebylo no..'' Zašklebila jsem se a on mi nevím jak naznačil, abych pokračovala.

''Chtěla jsem se jen omluvit za ten včerejšek.. Jen.. Už jsem měla vše uklizené a navíc mi jel autobus, který mi stejně ujel.'' Uchechtla jsem se.

''To je v pohodě, chápu tě.. Já jsem taky naštvaný, když mi zavolají do studia, že se ještě zastaví, když už je pozdě večer a já bych rád jel domů..'' Promluvil a chytl se za pusu. Do studia?

''Do studia? Jako v nahrávací společnosti blízko odtud?'' Vyslovila jsem své myšlenky nahlas.

''No... Ehm.. Jo. Já tam pracuju.'' Podrbal se na zátylku.

''Tak to je úžasné. Co tam máš za práci?'' Zajímala jsem se a opřela si hlavu o dlaň.

''Ehm.. No.. Vypomáhám tam různě ozvučovat. A někdy hrát na kytaru.'' Pronesl nervózně.

''Ty hraješ na kytaru?'' Zablískalo mi v očích a on se trochu uvolnil.

''Jasně. A taky na bubny, klavír a trubku.'' Upil si kafe a já se usmála.

''Páni.. Já se chtěla naučit na kytaru, ale nešlo mi to.'' Zašklebila jsem se.

V tu ránu se otevřely dveře a dovnitř vešla Alex. Jeremy si nemotorně nasadil brýle s kapucí a Alex ke mě přicupitala.

''Nazdárek.'' Usmála se na mě a rychlostí blesku si projela Jeremyho pohledem.

''Čauky'' Zašklebila jsem se avšak zbytečně, Alex se věnovala mému společníkovi.

''Dobrý den, jmenuji se Alex. Jsem Ariany nejlepší kámoška. Neznáme se od někud? Už jsem vás viděla.'' Prohlédla si ho pohledem.

''Jeremy, těší mě. Je to možné, ale já vás vidím poprvé..'' Odpověděl ji mírně rozrušeně, ale ona se jen usmála.

''No nic. Já už budu muset jít. Tak se mějte.'' Vyhrkl najednou, vzal si kelímek s kafem a odešel.

S Alex jsme se za ním dívaly a chvíli vstřebávaly situaci.

''Co to bylo za kluka?'' Laškovně po mě hodila očkem a já se zašklebila.

''Co ti je do toho?'' Odpověděla jsem ze srandy.

''Hmm.. No.. Nic. Já jen, že jste se na sebe tak dívaly.'' Prohodila a laškovně se usmála.

''Di tyy.'' Zasmála jsem se a začala sklízet ze stolu.