☆11☆ Umíš zpívat?
O dva měsíce později
Uběhly dva měsíce a náš vztah s Jeremym je lepší a lepší. Každým dnem si rozumíme víc a víc. Mám takový pocit, že jsem ho začala vnímat jinak.. Víc než kamaráda, ale nevím, jestli to cítí stejně.
Každým den se scházíme na různých místech, kde nás neruší ostatní -tím myslím ostatní obyvatelé tohoto města- většinou se na nás totiž dívají jak na blázny. Jeremy vždy něco neuvěřitelného vymyslí a společně si to užijeme. Také ho často navštěvují ti dva malí broučci a tak se nasmějeme až nás bolí břicho.
Dnes jdu do práce na ranní a pak za Jeremym. Nemůžu se dočkat, co zase vymyslel. Minule to byla návštěva největšího mrakodrapu v LA, kde jsme vyšly až na střechu a dívaly se dolů. Byla to neuvěřitelná podívaná a to jen kvůli jednomu kamarádovi, který Jeremymu a mě pomohl se na střechu dostat bez toho, aby jsme měly nějaký průšvih.
Už od rána se usmívám jak blázen, kolikrát si i Alex ťuká na čelo, což u ní není zvykem. Většinou je ona ten blázen a já ten kdo si ťuká na čelo. Teď jsme si asi prohodily role.
Na každého zákazníka se usměji a tím mu na tváři vykouzlím podobný úsměv jako mám já. Mám z toho neskutečnou radost. Dokonce za mnou už byl i vedoucí a pochválil mě za to.
''Co to ten Jeremy s tebou dělá?'' Zasměje se Alex a laškovně do mě drkne ramenem, když doobsloužím posledního zákazníka.
''Nevím?'' Zasměji se a otočím čelem k ní. ''Asi čaruje.'' Pokrčím rameny a hrnu se ke kávovaru si udělat karamelové latté s extra pěnou.
''Kde jste byly včera?'' Zajímala se, když jsme si sedly ke svému stolu.
''Na střeše největší budovy tady ve městě, ale pššt.'' Dám si prst přes pusu na znak ticha a pak se tomu společně s Alex zasměji.
''Na U.S. Bank Tower?'' Nevěřila a já přikývla.
''Páni! Jak jste se tam dostaly?'' Vyzvídala a já se usmála.
''Jeremy tam má kamaráda, který to tam hlídá a tak nás pustil dovnitř a my se dostaly až úplně nahoru.'' Pokrčila jsem rameny.
''To je neuvěřitelný. Já chci taky jako!'' Postěžovala si a naoko se zamračila. Samozřejmě jsme se po chvíli tomu zasmály.
''No a kam půjdete dneska?'' Upila si svého kafe a já toho svého.
''No... To já ani nevím hele. Nikdy mi to neříká, vždy se to dozvím potom.'' Pokrčím rameny a podívám se na hodiny. 10:26. Ještě hodina a 34minut! A pak padla!!
''To bude zase něco romantického a úžasného.'' Povzdechla si zasněně Alex a já se usměji.
''To nikdy nevíš.'' Zasměji se a upiju kávy.
********
Nevěděla jsem jak, ale čas utekl jako voda. A já společně s Alex měla volnooo!!
Okamžitě jdeme ke mě domů, protože podle Alex potřebuji připravit.
''Ahoj mami.'' Usměji se na mamku, kterou potkáme v chodbě.
''Ahoj holčičko, kam se chystáte holky?'' Zajímala se.
''Ari má rande a tak ji jdu připravit.'' Pousmála se Alex a mamka se zatvářila překvapeně.
''Já tušila, že někoho máš! Furt někam chodíš a snažíš se to schovávat za Alex.'' Vydechla a vzala mě za ruku, nervozně jsem se usmála.
''Znám ho? Je to fešák? Že je to blonďáček?'' Začala mě spamovat otázkama a já se tomu jen zasmála.
''Mami.. Neznáš ho.'' Zasmála jsem se. ''Je to fešák a není blond.'' Odpověděla jsem a ona přikývla.
''Dobře, někdy mi ho musíš představit. Teď se jdi připravit.'' Mrkla na mě a já přikývla a vyrazila po schodech nahoru, kde už na mě čekala Alex.
''No vidíš, už i tvé mamce se líbí a to ho nezná.'' Usmála se na mě Alex a já přikývla.
*****
Po dlouhé úmorné části tohoto dne jsem se s Alex konečně shodla na jednou outfitu. Nakonec jsem se rozhodla pro šedý crop top, který spíš vypadá jako sportovní podprsenka. Černou skater sukni, silonky a černé boty na 10cm podpatku. S sebou si vezmu ještě bílý svetřík, kdyby mi byla zima, protože dneska je opravdu chladno.
Alex si mě po připravení outfitu posadila na stoličku k makeupovému stolečku a 'trochu' mě zkurtulnila. Nejdříve se mi vrhla na vlasy. Rozčesala, oddělila ofinu s předními prameny vlasů a udělala můj oblíbený culík. Chvilku potom ke mě přišla a vytáhla kůlmu. Zapojila do zásuvky a nechala rozhřát. Když byla dostatečně rozehřátá, pustila se do konečků, na kterých udělala vlnky.
Když měla vlasy hotové, pustila se na makeup. Jako první mi namazala na obličej krém, protože trpím na suchou kůži. Hned potom na můj obličej natřela bázi pod makeup, aby dobře držel a zakryl mi pory. Hned potom nanesla slabou vrstvu makeupu v mém odstínu a následovně nanesla pudr. Když měla hotovou vrstvu makeupu pustila se do vykontruování obličeje bronzrem. Pak použila nějaké ty tvářenky a rozjasňovač.
Nakonec se pustila na oční stíny, vybrala matně hnědé až fialové a tím mi celkově ztmavila oční víčka. Na okraji oka mi udělala ještě tenkou černou linku, kterou zakončila koušíček od obou rohů oka. Po linkách se pustila na obočí, do rukou vzala tmavě hnědou tužku na obočí a pustila se do práce. A jak už to u ní i u mě bývá zvykem šáhla po řasenkách. No a úplně nakonec si do ruky vzala červenou až trochu tmavě rudou rtěnku, kterou mi nanesla na rty. A byla jsem hotová.
Prohlédla jsem se v zrdcadle a usmála se. ''Alex ty jsi hotový zázrak.'' Usměji se na ni a rychle ji obejmu.
''Opatrně! Ať si to nerozmažeš!'' Vypískla a odtáhla mě od sebe.
''Děkuju.'' Děkovně jsem se na ni usmála a přešla k posteli, kde leželo moje oblečení.
Převlékla jsem se a zkontrolovala čas. Alex si mezitím uklidila pár svých kosmetických věcí, které si přinesla z domova a uklidila si je do kabelky.
''Tak jo, já půjdu. Zlato měj se hezky, užij si to a zítra mi vše řekneš.'' Lehce mi dala pusu na tvář a objala mě.
''Dobře, neboj se.'' Usmála jsem se a ona se odtáhla.
Ještě jsem ji doprovodila k hlavním dveřím, kde jsme se rozloučily a ona zamířila domů. Zavřela jsem za ní dveře a došla za mamkou do kuchyně. Hned ke mě otočila hlavu a já si všimla jejího překvapeného výrazu, který mi vykouzlil úsměv na tváři.
''No páni, tobě to ale sluší..'' Pronesla a pomalu ke mě přešla. Naznačila mi prstem, abych se otočila a tak jsem udělala to co chtěla.
''Alex tě připravila dobře.'' Usmála se a podívala se mi do očí. ''Jen tě až moc namalovala, podle mě by tě ten kluk, měl mít rád takovou jaká jsi. Ne takovou za jakou se schováváš.'' Pokrčila rameny nad mým makeupem.
''Mami..'' Sklopila jsem pohled na mé nohy v silonkách.
''Já vím zlato. Teď je to normální. Jen jsem řekla svůj názor.'' Znovu pokrčila rameny a přešla k kuchyňské lince.
''Ale i tak to nemění můj názor na to, že jsi krásná.'' Promluví po chvíli ticha a já můžu poznat, že se usmála.
''Mám tě ráda..'' Pronesla jsem a přistoupila k ní. Zezadu jsem ji objala a zavřela oči. Miluji svoji mamku. Je tak milá, hodná a starostlivá.. Vím, že i když mě kárá, myslí to dobře.
''To i já tebe zlato.'' Usmála se. Zrovna když jsem chtěla něco říct, se celým domem rozezněl zvonek a já se usmála co nejvíc jak jsem dovedla.
''Omluv mě prosím.'' Kývla jsem na mamku a ta přikývla.
Pomalu jsem přešla k hlavním dveřím a kukátkem uprostřed dveří se podívala kdo je ten co zvonil. Usměji se, když zjistím, že je to Jeremy. Odemknu a otevřu dveře.
''Ahoj.'' Usměje se a já zahlédnu ty malé jiskřičky v jeho očích.
''Ahoj.'' Úsměv mu opětuji a pozvu ho dále.
''Pojď, představím ti svou mamku.'' Kývnu hlavou směrem do kuchyně a vezmu ho za ruku. Neprotestuje. Jde za mnou a to je hlavní.
''Mami.. Někoho bych ti ráda představila.'' Postavím se doprostřed kuchyně s Jeremym po boku a nervozně se usměji.
''Ou.. Jsem Joan Grande, a ty musíš být určitě Jeremy. Těší mě.'' Zářivě se usměje a potřepe si s ním.
''Áno to jsem já.'' Zasměje se. ''A jinak.. Potěšení je na mé straně.'' Promluví a mamka se mírně začervená. Hned do mě drkne a šeptne: ''Už teď se mi líbí.'' Hned se zašklebím a mrknu na Jeremyho.
''Klidně mi tikej.'' Mykne rameny a podívá se na mě.
''No nic děcka, tak jděte.'' Zasměje se a doslova nás vyhodí z kuchyně.
''Tvá máma je fakt fajn.'' Pronese Jeremy, když vyjdem z mého domu.
''Jo to ona je.'' Zašklebím se a nastoupím do černého Range Roveru s černými skly.
''Jinak ještě jednou ahoj.'' Usmál se na mě, když za sebou zabouchl dveře a přitáhl si mě k sobě víc do sladkého polibku, který mi hned vykouzlil úsměv na tváři.
Už jsem Vám říkala, že jsme se víc sblížily? Jestli ne, tak teď to víte. Myslím, že náš vztah je přímo kouzelný a vystřižený z nějaké Romantické Teen Fikce. Neumím přímo přiznat, že k Jeremymu chovám nějaké city, ale vím, že něco mezi námi je a oba se tomu snažíme přijít na kloub. Nechodíme spolu, ale i tak to tak vypadá.
''Ahoj.'' Šeptnu po dlouhém polibku na jeho rtech. Hned se usměje a odvrátí hlavu k volantu.
Oba se připoutáme a Jeremy nastartuje a vyjede na hlavní silnici.
''Jaký jsi dneska měla den?'' Zajímal se a já se opřela o sedadlo.
''Nudný. A ty?'' Otočila jsem k němu hlavu a on se usmál.
''To se za pár chvil určitě napraví neboj se.'' Mrkne na mě, ale hned se zase podívá na silnici.
''A kam mě vůbec dneska vezmeš?'' Usmála jsem se a nahodila štěněčí oči.
''Nedělej na mě ty oči, protože ti to neřeknu.'' Zasměje se a dál se dívá na silnici.
Po chvilce to vzdám a podívám se na krajinu, která kolem nás probíhá. Nebo mi projíždíme kolem ní? Proč se vlastně země točí? Je 100 % že je zeměkoule opravdu kulatá? Jsme ve vesmíru jediní živočichové, kteří umí přemýšlet? Existují mimozemšťani..? Existuje bůh a andělé?
''Nad čím přemýšlíš?'' Vytrhne mě z mého nepochopitelného myšlení Jeremyho hlas a já se usměji.
''Ále nad ptákovinama.'' Protočím očima a zasměji se tomu.
''Už jsme tu.'' Usměje se na mě a vypne motor. Co? To už jsme tu? Jakto? Vždyť.. Aha. Asi jsem se moc zamyslela.
Pohlédnu ven z okna na mě matně známou budovu. No to není možný!
*************
Moc se omlouvám, za chyby (pokud jste nějaké našly samozřejmě :D) Je pozdě večer a já se těším na zabalení se do peřiny. Ano.. I když je takové vedro. :D
Nic nebudu to dále zdržovat.
Dobrou noc. Sweeaty_
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro