Každý někde jednou začínal, v McDonaldu, pekárně, restauraci či v nějakém klubu. Ale já, já začínala jako pouhá obsluha v mém milovaném Starbucksu v Los Angeles.

Každá sobota probíhala úplně stejně, jako ta dnešní. Probudím se o desáté, v klidu se najím, přestrojím a upravim.

Udělám něco do školy a než se naději hodina je pryč. Začnu se oblékat do typického oblečení do práce a nakonec jdu na autobus, který mě doveze do Los Angeles.

Mám odpolední, takže přesně na dvanáctou už musím být na místě, kde se vystřídám s Suzy. (To je mimochodem moje kamarádka)

Ve Starbucksu pak obsluhuji lidi
-logicky- společně s mojí nejlepší kamarádkou Alex. Naše směna končí v sedm večer, kdy vše musíme uklidit a zamknout. No ale ať nepředbíhám.

Byla obyčejná sobota a já byla ve Starbucksu. Obsluhuji různé lidi a přitom se usmívám jak nejlépe dovedu.

''Dobrý den, jedno karamelové frapučíno s šlehačkou a černou kávu. S sebou prosím.'' Řekne mi mladá brunetka a já si vše zapíšu.

''Ještě něco dalšího si budete přát?'' Zeptám se a podívám se jí do čokoládových očí.

''Ne děkuji.'' Odpoví a já se vrátím zpět k obrazovce kasy.

''3 dolary prosím.'' Řeknu a ona mi dá pět.

''To je dobrý.'' Pousměje se na mě a já přikývnu.

Vytáhnu dva kelímky, připravím frapučíno a černou kávu a přidám šlehačku na frapučíno. Obě kávy ještě zavřu výčkem a donesu k pokladně.

''Jména?'' Zeptám se a vezmu do ruky černou fixu.

''Na frapučíno Catrine a kafe Jason, prosím.'' Nadiktuje mi jména a já je napíšu na kelímky.

''Prosím.'' Usměji se a podám jí dvě kávy.

''Děkuji.'' Úsměv mi opětuje a jde si sednou ke stolu, u kterého už sedí pohledný mladík s telefonem v ruce.

Svojí pozornost ale hned přesměruji na stařenku, která má zakloněnou hlavu a dívá se na velkou tabuly s nabídkami nademnou.

''Další prosím.'' Promluvím a stařenka se na mě podívá.

''Ou pardon.'' Řekne a přejde blíž ke mě.

''To je v pořádku, co si dáte madam?'' Nahodím milý úsměv.

''Mohla bych dostat čokoládové kapučíno a pro manžela černou kávu prosím?'' Zeptá se britským přízvukem.

''Jistě. A dáte si k tomu něco?'' Zeptám se a ona se podívá vedle do výlohy.

''Dám si jeden kousek toho čokoládového dortu a cookies.'' Pronese a já přikývnu. Vše zadám do kasy a pání mě přitom pozoruje.

''Jo. Mohla bych to dostat do toho fajnového kelímku, co tu máte?'' Promluvila na mě stařenka a já se usmála ještě víc.

''Samozřejmě.'' Odpovím ji a vytáhnu dva kelímky.

Při nandavání dortu se podívám na Alex, která stojí u druhé kasy a obsluhuje nějakou partu.

''Nepotřebuješ pomoct?'' Zeptám se, protože už to mám vše hotové.

''Ne to je v pohodě.'' Povzbudivě se na mě usměje a ozdobí dvě ovocná frapučína.

☆☆☆
Když už máme obě všechny zákazníky obsloužené, na chvíli si sedneme k našemu stolu s kafem, které si každá udělala svoje.

''Fuu.. To bylo.'' Vytáhne obočí Alex a upije si jahodového frapučína s extra pěnou a čokoládou navrchu.

''Ále. Znám horší. Tohle bylo ok.'' Zašklebím se a také si upiju toho svého karamelového frapučína s nízkotučným mlékem, šlehačkou a karamelem navrchu.

''Prdlajs. Jo a víš, že-'' Nedopověděla to, protože dovnitř vešla paní ve středník věku s peněženkou v ruce a přešla spěšně ke kase.

Hned jsem tam zamířila a mile se usmála.

''Dobrý den, co to bude?'' Usměji se a ona si zachová svoji kamennou tvář.

''Jednu kávu americáno - Grande, čokoládové frapučíno s šlehačkou a maschmellouny - Venti, dvě banánové frapučína s extra pěnou - Venti a Grande a jedno Caffé Latté - Grande. Všechno s sebou. Děkuji.'' Dokončila svůj monolog a já to tak tak stíhala naťukat do počítače.

''Dobře.. A ještě něco?'' Zeptala jsem se a podívala se jí do tváře.

''Ne to bude všechno.'' Řekne klidně a já přikývnu.

''Dobře. Takže to bude.. 18.49 dolarů prosím.'' Řeknu a ona mi dá devatenáct.

Zbytek jsem jí vrátila a připravila si dva velké a tři normální kelímky. Pak jsem šla na kávu a nakonec i na pěnu. Vše jsem dodělala a zavřela víčkem.

''Tak tady to je.'' Vše ji podám na jednom tácu speciálně udělaném na pět káv a ona ani nepoděkovala a odešla.

Chvíli jsem se za ní dívala společně s Alex a nakonec jsem jen pokrčila rameny a šla si k ní sednout.

''Co to bylo?'' Zeptala se mě a já znovu pokrčila rameny.

''To nevím, ale nenechala mi ani dýško.'' Odpověděla jsem a ona se uchechtla.

''Jo Ari, zapomněla jsem ti to říct. Asi za hodinu budu muset odejít, zvládneš to tu sama ty tři hodiny?'' Promluvila najednou Alex a já vykulila oči.

''Co je tak důležitého, že tu nebudeš tři hodiny?'' Zajímala jsem se.

''Jack mě pozval na rande a já nějak zapomněla, že musím do práce a kývla na to..'' Omluvně se na mě usmála a já přikývla.

''Tak dobře.'' Usměji se.

☆☆☆☆
Je za dvacet minut sedm a já vše uklízím a rovnám, abych zítra ráno neměla moc práce.

Ano, uhodli jste správně. Zítra je neděle a já mám dopolední směnu. Ale co, aspoň budu dřív doma.

Utřu stoly, narovnám kelímky, uklidím šlehačku a všechny deserty do velké lednice a vypnu kávovary. Ještě dojdu s koši, setřu podlahu a budu mít hotovo.

Do sedmi vše mám, kromě té podlahy a tak zamknu dveře, do uší strčím sluchátka a jdu na to.

Zapnu playlist, ve kterém mám většinou jen Katty Pery, Bruna Marse, Jennifer Lopez a Miley Cyrus.

K písničkám, které mi hrajou v uších si potichu pobrukuji a vytírám podlahu.

Nakonec mám vše hotové a tak vše uklidím, vypnu písničky, sundám si zástěru a vezmu si své věci.

Zhasnu všechna světla a vyjdu ven, zrovna když zamykám, za mnou přiběhne nějaký kluk schovaný pod černými brýlemi a kapucí.

''Můžu si dát ještě kafe?'' Zeptá se předstíraným hrubím hlasem.

''Ne nemůžete. Máme zavřeno už od sedmy, choďte příště dřív.'' Řekla jsem a zandala si klíče do kabelky.

''Noták. Jen jedno kafe.'' Zakňučí a já protočím očima a chci odejít. On mě ale chytí za zápěstí a tím mě přinutí zastavit.

''Tak hele. Já mám volno. Jestli chceš kafe, v Los Angeles je spousty hospod či restaurací kde ti ho udělaj.'' Řekla jsem už mírně naštvaně, jestli mě nenechá, ujede mi autobus!

''Tak jinak.'' Promluví a sundá si kapuci s brýlemy.

Založím si ruce na prsou a nahodím obličej, říkajíc: 'Jako vážně?' . Neviděla jsem ho už někde? Hnědé vlasy, čokoládové oči, plné rty a silné obočí.. Ne myslím, že ne. Nebo.. Ne neviděla.

''No to je sice hezký, že jsi takový gentleman a sundal sis kapuci i brýle. Ale jestli dovolíš, nemám čas na to, abych ho tu s tebou strácela. Protože potřebuju stihnout autobus.'' Zamračím se a znovu chci odejít. Jenže mě znovu zastaví a já už jsem fakt rozzlobená.

''Ty mě neznáš?'' Nechápal.

''Ne neznám. A dej mi už pokoj!'' Vyjela jsem na něj až moc ostře a odešla.

Takovej blbec, mě bude opruzovat, že chce kafe když už mám zavřeno. A ještě si myslí, že povolím a přikývnu, když se odmaskuje. Co to je za dobu?

Když jsem nedaleko mé zastávky a zahlédnu autobus, rozeběhnu se, ale marně. Než jsem stačila doběhnout k zastávce odjel.

No a co teď?! Mám zavolat mamce? Jít pěšky nebo počkat hodinu na další?

Nakonec se rozhodnu jít pěšky, ale ještě před tím, si zajdu do kebabu pro véču.

Po cestě domů jím kebab z krabičky, koukám všude okolo a přemýšlím nad tím klukem.

Proč mi někoho připomínal? A co si myslel, když si sundal kapuci?

☆☆☆
Asi po třičtvrtě hodiny jsem konečně došla domů.

''Jsem doma!'' Zvolala jsem, když jsem zavírala dveře.

''Panebože Ari! Kde jsi byla? Víš, jaký jsem měla o tebe strach? Mohla jsi aspoň zavolat.'' Vyjela na mě hned mamka a nakonec mě obejmula.

''Promiň mami, když jsem zamykala Starbucks tak ke mě přišel nějaký frajírek, že by si dal kafe. Furt mě otravoval, no a nakonec mi ujel autobus, takže jsem šla pěšo.'' Vysvětlila jsem jí situaci a ona si povzdechla.

''Jestli se ti něco podobného stane příště, zavolej mi a já pro tebe dojedu.''

''Dobře mami. Tak pro příště.'' Usměji se a políbím ji na čelo. Nakonec si zuji boty a vejdu do normální chodby.

''Dáš si něco k večeři?'' Zeptá se mě když je na odchodu do kuchyně.

''Ne nedám, po cestě jsem si dala kebab.'' Odpovím a ona přikývne.

''Jdu nahoru!'' Zvolám ještě, ale to už vybíhám schody, takže neslyším její reakci.